Poslední dny

Bohužel, tohle prostě nevyšlo. Mé dva veklé vzory, Michael Pitt a Kurt Cobain "v jednom filmu", nevšední přístup, depresivní záležitost, prostě všechno tomu nahrávalo do karet. Ale nakonec je to jen jedno veliké cosi, které vás nebude bavit ani v depresi, ani v jakékoli jiné náladě, protože to prostě musí unudit každého. Teď je mi až docela líto toho, že to má být jakési zobrazení Cobainových "posledních dnů", protože tohle si jednoduše nezasloužil. Michael Pitt je úžasný a velmi osobitý herec, ale toto prázdné "nic" ani on prostě neutáhne. Škoda, škoda... 2* (09.06.2012)

Tak tohle je první filmový snímek, kdy ani po skutečně usilovném přemýšlení nevím, jak ho subjektivně ohodnotit... Výchozí očekávání bylo veliké - zažil jsem coby postteenager nástup vlny grunge i Nirvany a vyjeveně se díval, když na MTv každou neděli večer ve 21:00 CET začínal pořad 120 Minuts alternativního rocku, tam jsem viděl úplně první videoklipy z jejich prvního alba a přelomový klip Smeel Like Teen Spirit, který nejdříve rotoval bez povšimnutí, až se po několika měsících náhle dostal do primetimeu a spustil lavinu, která strhla i mne... Režiséra Guse Van Santa uznávám a jeho filmy mi přináší radost (a to nemluvím jen o Dobrém Willa Huntingovi, ale třeba i o artovém úletu Mé soukromé Idaho, který mě doslova nadchl). Poslední dny jsem však nebyl schopen přijmout... Téměř surrealistický začátek - muž brodící se divokou pustinou, kolem něhož se náhle přeřítí futuristický rychlovlak, iracionalita záběru na spící dvojici, televizor s dokumentem o kumite a v druhém plánu za oknem na muže kopajícího cosi na zahradě... Předlouhé téměř statické záběry, v nichž se téměř nic neděje... Hlavní postava zabírána převážně zezadu, přičemž kamera se často jakoby uhýbá či uvízne na nějakém fixním detailu... Absence dějové složky... Připadal jsem si ztracen jak v ruském artovém filmu...přičemž ale cítím, že mě možná něco míjí... A chvílemi jsem si říkal, že tohle asi snad ani není o Cobainovi... Nevím, zda je to skutečně mistrovské podobenství o umělci utíkajícím před krutým světem do samoty svého domu a vlastní hlavy, mistrná analogie psychické poruchy či jen a pouze nepovedená nudná slátanina... skutečně se nemohu rozhodnout... (28.10.2007)

Od doby, co se Van Sant na chvíli upsal hollywoodskému ďáblu (PSYCHO), soutěží sám se sebou o to, kdo v USA natočí největší anti-komerci. Koho neodradí série improvizovaných impresí na téma umělce-trosky, pro toho má autor jeho oblíbené triky: narušenou linearitu „vyprávění“ a homosexuální motiv. Nebýt ten film tak evidentně laciný (odehrává se v baráku uprostřed lesa), nikdy by nevznikl. (09.07.2005)

Tohle byl snad ten nejdepresivnější film, který jsem kdy viděla. Michael Pitt opět nezklamal, myslím, že to snad ani nehrozí. Do této role se nikdo nehodí víc. Naprosto odzbrojující. "Fetus" Michaela Pitta byl zkrátka boží a finální poslední hit před Cobainovou smrtí "Death To Birth" mě dostal na kolena. Film Guse Van Santa je jednoznačně skvělý. Stejně jako všechny ostatní jeho filmy ani tento nepostrádá potřebné drama, melancholii a melodramatické prvky stejně jako v jeho předchozích filmech jako byli např. "Restless" a "Elephant". Jednoduše chytá za srdce každého fanouška Kurta Cobaina. (01.01.2015)

Zde nejde ani o trpělivost. Bránit Santa jen kvůli tomu, že mám jeho styl rád nebudu. A argumenty typu antikomerční, nedivácký, náročný atd tomu nic nepomůžou. Mám rád nedivácké filmy, ale tento si k nim NIKDY nepřidám. Vydržel jsem to do konce, ale natřikrát. A přesto se mi ničeho nedostavilo. Nuda k zesrání. Nic jiného tu opravdu není. (08.05.2012)