Jana Eyrová

Byla doba, kdy Jana Eyrová bydlela jen v mé představivosti a měla jsem docela jasnou představu o jejích způsobech vystupování i vzhledu. Filmové podoby oblíbené knížky ovlivnily mou představu a některé se k ní velmi přiblížily. Osobně váhám, zda je lepší Samantha Morton nebo Charlotte Gainsbourg (zaujala mě i Jana 2006, ale srdcem jsem k ní nepřilnula jako k těmto dvoum). Zeffirelli měl neobyčejně šťastnou ruku při výběru ústřední hrdinky a to jak v jejím dětském vtělení v Anně Paquinové, tak v ztělesněném vnitřním půvabu Jany Eyrové dospělé, které Gainsbourgová dala neobyčejnou oduševnělost, která se zračí v každém pohybu, její vnitřní krása je magnetická a zjemňuje asketickou, vážnou tvář předčasně dospělé dívky. Zeffirelli nám poskytuje dostlova obrazové hody. Každý záběr je poezie a propracovaný dokonale barevně vyvážený obraz. Interiéry skvostné. Kostými přesné. Taky nám nabízí poměrně značnou část filmu věnovanou období dětství, ale těžko odolat když má k dispozici Annu Paquinovou jako malou Janu, má úžasnou Helene a úžasnou Amandu Root jako slečnu Templovou a Geraldine Chaplinovou jako její protiobraz. Lowoodská škola má nezvykle projasněné vyznění, kdy nezobrazuje jen tyranii učitelů, ale ukazuje i sílu s světlo, které tam Jana objevila právě díky slečně Templové. Navíc při změnách, které Zeffirelli dělá, mě k velké potěše nezapomíná na osudy dětí v Lowoodské škole. Nechává laskavou slečnu Templovou strážit jejich blaho a ani Jana Eyrová na ně nezapomíná a když nenadále zbohatne nedělí se pouze s rodinou bratrance, ale chce dát peníze právě i Lowoodské škole. Líbí se mi i že Jana v den svatby vzpomíná na nepřítomnou Adélu a je jí líto, že byla poslána do školy, líbí se mi, že o Adéle mluví Jana v závěru stejným dechem jako o svých dětech. Při posledním shlédnutí jsem ocenila i některé chytré zkratky, které tam Zeffirelli udělal. Pokud jde o zpodobnění pana Rochestera. Podle mého je těžké říci, zda někdy je tato důležitá, ale velmi komplikovaná postava zpodobněna naprosto. Jeho jde interpretovat různými způsoby a každý z herců, který se této ujal k tomu přistoupil jinak. Osobně mě nejvíc lahodí pojetí Daltona, ale nemohu zatratit ani ostatní. Osobně mě potěšil i tento smutný, rozčarovaný muž, jehož pojetí bylo jemné, smutné a sarkastické. Hurtův Rochester mi připadá také nejlaskavější, což se mi moc líbilo. Vedlejší postavy jsou obsazeny luxusně. Z filmového hlediska splňuje právě tato adaptace předsatvu filmových hodů, kdy jsou mi servírovány skvělé kamerové scény, dokonale volená hudba, dotažené herecké kreace. Čtěnář chce více a nechce zkratku a chce tam tu a tu svou oblíbenou scénu, ale přesto nemohu jinak. Oblíbený režisér si hraje s mým oblíbeným příběhem a umí. Krása, poezie a laskavost dominuje tomuto zpracování. (21.10.2007)

Janu Eyrovou u nás známe hlavně ze stejnojmeného českého seriálu, který byl trochu dlouhý, roztahaný a oplýval spoustou mírně řečeno zbytečných scén. Knihy Charloty Bronteové si všiml i Zeffirelli, který má s adaptacemi bohaté zkušenosti (Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie). A zase to dokázal. Film si užíváte, děj je celkem tajemný, jen hlavní dvojice se úplně nehodí, zkrátka to mezi nimi nejiskří jako kdysi mezi Burtonem a Taylorovou. Trošku mě zarazil happyendovský závěr. (19.06.2003)

Verzia z r. 2011 ma potešila viac - po hereckej stránke i svojou výpravou. No v týchto smeroch to ani tu nebolo najhoršie. Charlotte Gainsbourg má svoju charizmu, ktorú vie aj predávať. John Wood však za ňou trochu zaostával. Celkovo však celkom spokojnosť, slabší nadpriemer. 70/100 (31.07.2019)

No, nechci se nechat ovlivnit ohlasy ze svého okolí, ale pravdou je, že já knihu nečetl a tak z příběhu nejsem úplně unešený. Přišlo mi to jako slušná práce, ale nic výjimečného. V knize je to prý daleko barvitější. Mně tohle zpracování připadalo jako zajímavý nástin tehdejší doby, kde být z nezámožné rodiny muselo být nesmírně těžké. Přesto ale myslím, že zahráno to bylo velice dobře a úplně nejvíc mě dostala malá Anna Paquin se svoji kamarádkou. (13.09.2009)

Jako první jsem viděl adaptaci této klasiky, která byla natočena v roce 2011. Tato adaptace mě příjemně překvapila. Film z roku 1996 jsem viděl nedlouho poté a musím říct, že už takový dojem neudělal. Adaptace se od sebe zase tolik neliší, tudíž vlastně záleží na tom, v jakém pořadí se vidí. Kdybych jako první viděl adaptaci starší, asi bych si ji zamiloval více. Takhle ale vyhrává Fassbender. Na druhou stranu, jako Jana Eyre mi více seděla Charlotte Gainsbourg, pro kterou mám jednoduše slabost. Je to jedna z těch hereček, které nejsou sexy symbolem komerčního Hollywoodu, ale prezentují se hlavně skvělými hereckými schopnostmi a krása se u nich musí hledat trochu déle. Klidně bych jí ale dal přednost než mnohým herečkám, které si na umění jen hrají a role dostávají především díky pěknému zevnějšku. Franco Zeffirelli je skvělým režisérem, který prokázal, že mu problémy nedělá ani anglicky mluvený film. Skvěle zvládl přenést náladu a atmosféru britského venkova poloviny 19. století, vřesoviště doslova hovoří a zdi usedlosti šeptají. William Hurt předvádí, že charakterních rolí by měl dostávat více. Vše je doplněno skvělým citem pro dobu, která se odráží v kostýmech a také v řeči. Výborný film, ale jak říkám, prvně jsem viděl neméně skvělou adaptaci z roku 2011, která je až na drobnosti velmi obdobná, a to i v rámci výborných hereckých výkonů. Tahle nestárnoucí klasika ale bude vždycky táhnout. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/08/jane-eyre-ekologicka-afrika-cislo.html (24.02.2013)