Obsahy(1)
I v Mexiku mají památky své legendy. Ta o Xapatanu říká, že rozhněvaní bohové a jejich strážci hory brání kandidátům (soutěžícím), aby získali vzácnou sošku, za kterou je profesor Gregory ochoten zaplatit nemalou částku. Kandidáti musí prokázat sílu, šikovnost, odvahu i důvtip. Nejprve v týmu, kdy je spolupráce nutná, ve finále však už soutěží každý zbylý kandidát sám za sebe. Každý soutěžící má na zádech pouzdro, představující jeho život - přijde-li o něj, vypadává ze hry a stává se zajatcem. Navíc čas neúprosně běží, takže kdoví, zda případný úspěšný finalista nakonec se soškou stihne odjíždějící vlak s profesorem... (DžejPý)
(více)Recenze (76)
Pro tuto soutěž je škoda že ve stejnou dobu běžela v TV Pevnost Boyard... Takže tím pádem nebyl Xapatan tak moc sledovaný a oblíbený,jelikož tyto dvě soutěže každý srovnával a jak tak čtu u několika komentářů,tak stále srovnává... Ovšem já jsem si nesměl nechat ujít ani jeden jedinej díl... :-) Já prostě tyto soutěže jako malý miloval... 4* ()
Pro mě o chlup lepší než Boyard. Mám radši divokou přírodu než kobky starý pevnosti. Navíc čupr hudba, headcamy, čtyřicetikilová francouzka řídící šestilitrovej offroad a houkání vlaku, který nečeká. Jediný co mě vždycky štvalo bylo, když ta trubka co hledala sošky byla neschopná a chudák chlapík zmořenej potem si mohl vybrat jen ze tří sošek a z toho byly dvě rozbitý a navíc pak jen poslouchat jak jí bolej nožičky a do těch schodů rychlejš nepůjde... ()
Při vzpomínce na tuto soutěž se mi vybaví odjíždějící chlápek, který měl odkoupit sošku od soutěžících (bohužel ve většině dílů dvojice nestihla k vlaku doběhnout, případně přinesla nesprávnou nebo poškozenou sošku). Právě závěrečná část byla nejlepší: podle indicií se rozhodli pro jednu ze sošek, sjeli nad jezero, přeplavali ho (já už bych v této fázi klesla ke dnu v doprovodu krokodýlů) a pak začal infarktový výstup po schodech. Ten VIP díl s Patricem Laffontem z Boyardu, který tady zmiňujete (taky si ho pamatuju jako jedinej, ostatní díly mi splývají) je ke zhlédnutí na youtube, nedávno jsem ho viděla a nezklamal. Nostalgických 70% ()
Nemůžu si pomoct, "Hry bez hranic", "Pevnost Boyard" a "Po stopách Xapatanu" jsou prostě pětihvězdičkové záležitosti. Poslední z trojice velikých soutěžích je také nejdrsnější a nejakčnější. Soutěžící odpadávají jako mouchy (velmi chytrý nápad s těmi pouzdry), úkoly jsou opravdu extrémě fyzicky náročné (už jen to zvedání závory!), čas odjezdu vlaku sadisticky žene hrdiny do schodů a k tomu ani zdaleka není jisté, že profesorovi nesou správnou sošku. Síla... ()
Srovnatelná zábava s Pevností Boyard či Pago Pago - podobně exotické prostředí a zajímavě napínavé úkoly, Francouzi prostě tehdy uměli. Ještě spolu s dalším francouzským dílem Hrami bez hranic tvoří klenoty soutěžních pořadů z mého dětství. ()
Zajímavosti (4)
- Počet schodů, které musí na začátku hry soutěžící sejít a 'finalista' s 'kandidátkou' na konci hry vystoupat k železniční stanici Xapatan, je 365. (CANNIBAL)
Reklama