Reklama

Reklama

Po stopách Xapatanu

(pořad)
  • Československo Stopa Xapatanu (více)
všechny plakáty
Soutěžní / Dobrodružný / Rodinný
Francie, 1992, 20x75 min

Režie:

Bernard Flament

Hudba:

Paul Koulak

Účinkují:

Sophie Davant

Obsahy(1)

I v Mexiku mají památky své legendy. Ta o Xapatanu říká, že rozhněvaní bohové a jejich strážci hory brání kandidátům (soutěžícím), aby získali vzácnou sošku, za kterou je profesor Gregory ochoten zaplatit nemalou částku. Kandidáti musí prokázat sílu, šikovnost, odvahu i důvtip. Nejprve v týmu, kdy je spolupráce nutná, ve finále však už soutěží každý zbylý kandidát sám za sebe. Každý soutěžící má na zádech pouzdro, představující jeho život - přijde-li o něj, vypadává ze hry a stává se zajatcem. Navíc čas neúprosně běží, takže kdoví, zda případný úspěšný finalista nakonec se soškou stihne odjíždějící vlak s profesorem... (DžejPý)

(více)

Recenze (76)

Johnner 

všechny recenze uživatele

Nemůžu si pomoct, "Hry bez hranic", "Pevnost Boyard" a "Po stopách Xapatanu" jsou prostě pětihvězdičkové záležitosti. Poslední z trojice velikých soutěžích je také nejdrsnější a nejakčnější. Soutěžící odpadávají jako mouchy (velmi chytrý nápad s těmi pouzdry), úkoly jsou opravdu extrémě fyzicky náročné (už jen to zvedání závory!), čas odjezdu vlaku sadisticky žene hrdiny do schodů a k tomu ani zdaleka není jisté, že profesorovi nesou správnou sošku. Síla... ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Navrhuji vyhodit z TV všechny ty hovna jako superstar, vily a já nevím co všechno ještě jde v prime timu a když už soutěže tak takovýhle, kde člověk něco musí dělat a ne jen chlastat a chovat se jako idiot a nebo si hrát na něco co není . Ovšem, já Vám řeknu na co tyhle soutěže zahynuli , na to že se nedalo hlasovat prostřednictvím SMS !!! ()

Reklama

xenopus 

všechny recenze uživatele

Vždycky jsem si přál ulovit takhle někde v pralese nějakou sošku s očima z drahokamů, sjet po laně přes údolí, skočit do vody a vyšlápnout stovky schodů na nádraží, vyinkasovat za sošku od překupníka prachy a odjet vlakem zpátky do civilizace. A koho tahle představa aspoň trochu nelákala, tomu nevěřím. Boyard byl jen jeden, ale tohle bylo taky dobrodrůžo. Dnes už se nic takového netočí... ostatně nevím, kdo by na to v konkurenci Posledního trosečníka, Amazing race nebo Takešiho hradu koukal. Nostalgie... ()

Chase 

všechny recenze uživatele

Pro mě o chlup lepší než Boyard. Mám radši divokou přírodu než kobky starý pevnosti. Navíc čupr hudba, headcamy, čtyřicetikilová francouzka řídící šestilitrovej offroad a houkání vlaku, který nečeká. Jediný co mě vždycky štvalo bylo, když ta trubka co hledala sošky byla neschopná a chudák chlapík zmořenej potem si mohl vybrat jen ze tří sošek a z toho byly dvě rozbitý a navíc pak jen poslouchat jak jí bolej nožičky a do těch schodů rychlejš nepůjde... ()

Phobia 

všechny recenze uživatele

Soutěž zdaleka nedosáhla kvality a zajímavosti "Pevnosti Boyard", okoukala se a začala nudit strašně rychle - i přes nádhernou okolní přírodu. Snad kdyby tvůrci dokázali trasu a úkoly obměňovat, mělo by to větší naději na úspěch. Přesto jde stále o hru, která hravě převálcuje různé současné soutěžní super-mega-sračky (polovina je určená jen pro puberťáky a druhá, nenápadnější polovina zas pro důchodce). 70% ()

Zajímavosti (4)

  • Počet schodů, které musí na začátku hry soutěžící sejít a 'finalista' s 'kandidátkou' na konci hry vystoupat k železniční stanici Xapatan, je 365. (CANNIBAL)
  • Maximální obnos výhry, kterou soutěžící mohli získat činí, 100 000 franků. Jedná se tedy o stejnou částku, kterou soutěžící mohli získat např. v podobné soutěži Pago Pago (od r. 1993). (CANNIBAL)

Reklama

Reklama