Goyovy přízraky

No, mám takový dojem, že si můj oblíbený režisér ukousl moc velké sousto, které sice asi tak hodinu velmi nadějně žvýkal, pak mu však postupně přestávalo chutnat, až ho s velkým úsilím a přemáháním ke konci spolknul. Pan Forman v první půli rozehrál bezútěšnou a předem prohranou bitvu obyčejných lidí s církví a její inkvizicí, která slibovala více než solidní drama. Ale s příchodem Napoleona se celý příběh začal utápět v pochybné válečně-historické frašce ala "teď jsem na koni já a hele, už na něm sedí moje maličkost", ve které navíc režisér nechal udělat Skarsgårda hluchým, Bardema slintajícím a moji oblíbenkyni Natálku uvrtal do podivné dvojrole (na jedné straně bláznivá a zubožena oběť inkvizice, na druhé příslušnice nejstaršího řemesla na světě). Takže z tohoto bohužel průměrného filmu si budu raději pamatovat jen jeji první polovinu, výbornou hudbu a také krásnou scénu s církevním hodnostářem při "výslechu". (05.10.2011)

Francisco Goya i Miloš Forman mají mnoho společného. Malování i filmování je úmění. Obraz i film se ukazuje na plátně. Jejich umění a talent obdivuje celý svět. Aby vzniknul dobrý obraz i film musí být podnět. Je-li špatný podnět, talent malíře ani filmaře nemůže dílo zachránit. Přesně toto se stalo u tohoto filmu. Podnět v podobě scénáře zkazil mistrovi jeho dílo. Film má oproti malovanému obrazu jednu obovskou výhodu, ale současně i nevýhodu. Konečné hodnocení můžou totiž ovlivnit herecké výkony. Natalie Portman mé hodnocení ovlivnila a dokázala, že talent nemusí být jen malířský a filmařský, ale také herecký. Jelikož její podnět byl Miloš Forman, dokázala udělat z hereckého výkonu výhodu pro konečné hodnocení filmu v podobě jedné hvězdičky. Krása Natalie Portman je jistě múzou pro všechny talentované malíře i filmaře. (11.02.2007)

Hlavní postavou nejnovějšího Formanova filmu není ani Goya, ani Ines či bratr Lorenzo. Je to doba - doba, ať už jakákoliv, je vždy ke "svým" lidem krutá, smýká jimi v pavučině dějin sem a tam a nerozlišuje mezi "dobrými" a "zlými", mezi vinnými a nevinnými. Pokud bychom snad chtěli Goyovy přízraky srovnat s filmy jiných režisérů Formanova formátu, mohly by obstát. Když ale srovnáme Formana s Formanem, najdeme bohužel [a nebo bohudík :-) ] mnoho povedenějších, filmařsky vybroušenějších, pohyblivých obrázků. Tím nechci říct, že by se mi tento film nelíbil, jen podotýkám, že Forman umí i líp, resp. obrázky jsou pěkné, ale chtělo by to silnější příběh, (03.02.2007)

Měla jsem představu, že uvidím film o přízračném světě šíleného malířského rockera dávajícího svým bizarním plátnům a démonům na nich co proto. Člověk míní, Forman mění a tak jsem dostala skoro dobrodružný příběh, ve kterém Goya sice lehce podvracel, ale nebyl to žádný rváč - což mě nemile zaskočilo v případě uvězněné modelky Ines, s jejíž rodinou se léta přátelil a za jejíž propuštění skoro nehnul prstem a to při jeho známostech bylo na pováženou. A když se po 15 letech rozkýval ..... tak nic moc. V případě překabátěného fláterníka Lorenza a Ines jsem měla jasno do střihu "po 15 letech", po něm postavy scénáristicky i režijně jaksi zabloudily. Velká škoda, že si film nepodržel onu počáteční atmosféru chvějivého tajemna až do konce a že Goya nebyl jako malíř víc upopředěn. I tak mám chuť si ho dát brzy znovu a to se mi věru často nestává. (02.04.2007)

Ač si v sobě nese jistý odkaz Amadea, je Goya v mnoha směrech jiný. Převážně díky mnohem svižnější druhé půli, kdy děj dostane, díky počátku Francouzské revoluce, novou krev do žil. Díky nulovým očekáváním se jedná o příjemné překvapení se slušnými herci a obstojnou režií. Škoda nezvládnutí některých střihů a uloudaného úvodu. Alespoň jeden český režisér nezapomněl své řemeslo. (12.01.2007)