Goyovy přízraky

Nezpochybňuji sdělení a silnou myšlenku, o kterou se Forman snažil. Jenom bych použil srovnání. Zatímco takový ´Amadeus´ je jako nadívaný krocan s delikatestní nádivkou, křupavými smaženými bramborami a vydatnou zeleninovou oblohou, k tomu s rakvičkou se šlehačkou jako nádavkem a vínem Sauvignon Blanc, ročník 2004, Goyovy přízraky mi v tomhle – uznávám, prapodivném – srovnání asociují topinku s česnekem a sklenkou magnésie. Nic ve zlým, taky se člověk nají, ale s rozdílným výsledným efektem pro jeho chuťové pohárky :o) (09.03.2008)

Měla jsem představu, že uvidím film o přízračném světě šíleného malířského rockera dávajícího svým bizarním plátnům a démonům na nich co proto. Člověk míní, Forman mění a tak jsem dostala skoro dobrodružný příběh, ve kterém Goya sice lehce podvracel, ale nebyl to žádný rváč - což mě nemile zaskočilo v případě uvězněné modelky Ines, s jejíž rodinou se léta přátelil a za jejíž propuštění skoro nehnul prstem a to při jeho známostech bylo na pováženou. A když se po 15 letech rozkýval ..... tak nic moc. V případě překabátěného fláterníka Lorenza a Ines jsem měla jasno do střihu "po 15 letech", po něm postavy scénáristicky i režijně jaksi zabloudily. Velká škoda, že si film nepodržel onu počáteční atmosféru chvějivého tajemna až do konce a že Goya nebyl jako malíř víc upopředěn. I tak mám chuť si ho dát brzy znovu a to se mi věru často nestává. (02.04.2007)

Asi bych se měl před nejúspěšnějším domácím exportem (s ohledem na jeho bezesporu výjimečné dílo) rozklepat a přidat se k rezervovanému potlesku. Ale nepřidám. Protože tohle se Formanovi skoro vůbec nepovedlo. Taková mrtvolná a nepříjemně rozplizlá vycházka do historie, kterou sráží v prvé řadě laciná vizáž (že by i podfinancovaná?). Nikde ani trocha špíny, z kostýmů dýchá, že byly právě ušity, ze záběrů na náměstí čouhá jejich "novost" a to že na ně byli před chvilkou nahnáni komparzisté a rozsypána troška písku. Doporučuju mrknout se na Parfém a pochopit, jak působivě může být vykreslen obraz doby (ostatně stačí připomenout i Amadea nebo Valmonta) - že nejde ani tak o historickou věrnost kulis a už vůbec ne o paruky na hlavách herců, kteří v tom čistém světle beztak nevypadají jako dějinné postavy, ale jako Stellan Skarsgard v divném kostýmu a Natalie Portman se zombie-nalíčením. Goyovy přízraky jsou po celou dobu vizuálně sotva tuctové a formálně většinou nudné (snad až na prostřihy na ústa a oči nebo projíždění Goyových obrazů). Forman může sice pracovat se spoustou zajímavých momentů, ať už s "děvkami", anebo s věčným převlékáním kabátů, kdy je prst pozvednut proti každé fanatické ideologii. Ale málo z toho. Přízraky se rozplynuly tak, jak se na přízraky sluší. Neustále se znovu střetávají, ale tak klopotně, že to demoluje veškeré myšlenkové podhoubí. Navíc, když postavám po šestnácti letech nepřibyde jediná vráska a když dcera vypadá (až na umělé zuby) úplně stejně jako matka, chápu to jako velké ztrapnění oscarového režiséra. Obsahově mnohdy zajímavé ("opice"), celkově bohužel slátanina. 50% PS: Snad si Varhana ve světě všimnou a nahradí Hanse Zimmera. Jeden z mála opravdových kladů. (12.01.2007)

Na pozadí stinné stránky novodobých španělských dějin Forman opět rozehrává svoji velkolepou hru, která omráčí výpravou, kostýmy a v neposlední řadě úžasnou atmosférou, která Goyovým krutě pesimistickým obrazům vdechuje život, který stojí za to těch 120 minut prožít. Herecké trio skvěle přihrává režisérovi do karet svými brilantně odehranými party. Stellan Skarsgård JE Goya, Natálka skóruje ještě jako nikdy (a nejde jenom o to, že se zde svlékne, jak všude hlásá podprahový marketing), a uhrančivý démon Chavier Bardem svým výstupem doslova ničí plátno. Forman se po sedmi letech vrátil v plné síle, opět si řádně promíchal žánry a výsledek je stylová podívaná, která možná nechytne hned, ale o to více rezonuje po dojezdu titulků. (15.02.2007)

„Nikdo nečeká španělskou inkvizici!“ Emocí, která u mne při sledování Přízraků převažovala, byl smutek. Smutek nad nezvládnutím ambiciózní historické látky režisérem Formanova formátu. Těžko říct, v čem tkví jádro problému, snad si tvůrci odkrojili příliš velké sousto. Tři titulní postavy nejsou moc, nefungují však jejich motivace. Něco podobného lze pochopit vzhledem k režisérově snaze nevyprávět osudy konkrétní hrdinů, nýbrž po vzoru malířů fresek zachytit určité období historie (podobně jako ve svých československých filmech nevyprávěl ani tak o člověku, jako o lidu). Vypravěčské neduhy vystupují do popředí především v druhé půli („o 15 let později“), která působí zkratkovitě, často až zmatečně. Hlavní potenciál filmu tkví pod povrchem. Není to snaha hledat nové úhly pohledu, nýbrž zostřovat ty již známé. Podobně vyzrálý komentář k době minulé a současné zároveň naposledy přinesl George Clooney ve fascinující černobílé výpovědí o éře amerického honu na čarodějnice Dobrou noc a hodně štěstí. Nelze sledovat Goyovy přízraky a ignorovat paralely s totalitními režimi. Rovněž charaktery všech tří klíčových postav jsou nadčasové. Vždy zde budou bezpáteřní hajzlíci, reprezentující směr, který je momentálně v kurzu. Vždy zde budou pasivní kronikáři své doby, zachovávající její jakž takž pravdivý portrét. A vždy zde budou obyčejní lidé, ovládáni těmi mocnějšími. Závěr krásně ukazuje věčnou zmatenost světa. Goyovy přízraky by byly polovičním filmem bez myšlenek, jež nese a jež nikomu nepodsouvá a bez výborného hereckého výkonu Javiera Bardema (Portmanová a Skarsgård jsou svými výkony trochu mimo). 65% Zajímavé komentáře: kleopatra, Cival, Renton, genetique, castor, meave, anais, Crocuta, dzej dzej, Jordan, tangerine1, , sportovec, Šandík, curunir, adams89, Petkon (24.01.2009)