Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Gilmour93
    ****

    Být ve Španělsku na sklonku 18.století obřezaný vegetarián, co měl pradědu, který znal člověka, co bydlel v jednom domě se čtenářem Kabaly, to zavání předvoláním do Svatého kanclu, kapkou paměť osvěžující tortury, upřímným doznáním před tribunálem a následnými dohašovacími pracemi pro amatérský požární sbor města Madrid.. Forman se nezaměřil jen na líčení smyšleného příběhu na pozadí bohabojných a peníze vítajících aktivit španělské inkvizice a následujícího bouřlivého období revolucí zmítané Evropy, ale nabízí i nadčasovou kritiku moci chtivých organizací, jednotlivců a náboženských skupin, co se otáčejí jak korouhev za větrem, aby byly nakonec ve své nicotnosti semlety, teda až na tu neustále prosperující vatikánskou firmu, valícím se kolem historie. Barokní umělec Goya je tu pak jen okrajovou postavou a bezmocným průvodcem, jehož budou před smrtí v hluchotě a slepotě budit ze snů přízraky kruté minulosti. Tradičně perfektní kostýmy, jemný humor, brilantní Bardem, který plynule projde proměnou z duchovního prapředka Antona Chigurha v osvíceného pragmatika, jenž nakonec stejně ve směšné čepici ochutná nevyzpytatelnost osudu a reflexe filmařsky doposud nepříliš dotčeného historického období. To vše je perfektní, ale zkratkovitý scénář, užívající oslích můstků nejen k popravišti - ten sráží vybroušenou formu úplně zbytečně o stupeň níž. No nic, alespoň mi mistr Francisco svým kloboukem poskytl návod, jak řešit náhlé výpadky proudu..(19.7.2011)

  • -bad-mad-wolf-
    ****

    Mně se to líbilo... vlastně si takhle nějak představuji kvalitní historické drama. Příběh bastarda beze cti Lorenza je plný dějových obratů, nenudí, ani nepůsobí zkratkovitě a Goya je v podstatě jen takovým nedotknut(eln)ým (nebo nevyužitým?) prostředníkem. Inés... Inés je často odstraňována dějem ze scény, sic v druhé polovině již pomatená, ale Natalie Portman byla OK. Krásná je kamera a celá vizuální stránka, potemnělá jako Goyovy obrazy. Nic vyjímečného, žádný opravdu silný moment, prostě "jen" hezké historické drama.(8.1.2008)

  • Matty
    ***

    „Nikdo nečeká španělskou inkvizici!“ Emocí, která u mne při sledování Přízraků převažovala, byl smutek. Smutek nad nezvládnutím ambiciózní historické látky režisérem Formanova formátu. Těžko říct, v čem tkví jádro problému, snad si tvůrci odkrojili příliš velké sousto. Tři titulní postavy nejsou moc, nefungují však jejich motivace. Něco podobného lze pochopit vzhledem k režisérově snaze nevyprávět osudy konkrétní hrdinů, nýbrž po vzoru malířů fresek zachytit určité období historie (podobně jako ve svých československých filmech nevyprávěl ani tak o člověku, jako o lidu). Vypravěčské neduhy vystupují do popředí především v druhé půli („o 15 let později“), která působí zkratkovitě, často až zmatečně. Hlavní potenciál filmu tkví pod povrchem. Není to snaha hledat nové úhly pohledu, nýbrž zostřovat ty již známé. Podobně vyzrálý komentář k době minulé a současné zároveň naposledy přinesl George Clooney ve fascinující černobílé výpovědí o éře amerického honu na čarodějnice Dobrou noc a hodně štěstí. Nelze sledovat Goyovy přízraky a ignorovat paralely s totalitními režimi. Rovněž charaktery všech tří klíčových postav jsou nadčasové. Vždy zde budou bezpáteřní hajzlíci, reprezentující směr, který je momentálně v kurzu. Vždy zde budou pasivní kronikáři své doby, zachovávající její jakž takž pravdivý portrét. A vždy zde budou obyčejní lidé, ovládáni těmi mocnějšími. Závěr krásně ukazuje věčnou zmatenost světa. Goyovy přízraky by byly polovičním filmem bez myšlenek, jež nese a jež nikomu nepodsouvá a bez výborného hereckého výkonu Javiera Bardema (Portmanová a Skarsgård jsou svými výkony trochu mimo). 65% Zajímavé komentáře: kleopatra, Cival, Renton, genetique, castor, meave, anais, Crocuta, dzej dzej, Jordan, tangerine1, , sportovec, Šandík, curunir, adams89, Petkon(24.1.2009)

  • Radek99
    ****

    Typicky Formanovský příběh silného lidského individua s nosným typem hlavního hrdiny se tentokrát nekoná (sama postava Goyi není ani postavou hlavní, jak by se podle názvu dalo čekat), avšak přesto jde o mistrné podobenství poukazující na to, jak špatný je jakýkoliv systém, v němž se ideje a morální premisy nekryjí se skutečným počínáním a životy lidí v tomto systému žijících. Prázdnota velkých slov o svobodě a rovnosti, stejně jako o boží pravdě a správnosti (inkvizičního) počínání v jeho jméně, je konfrontována s násilnickou podstatou každého společenského uspořádání stojícího na nesvobodě jedince a potřebě tuto nesvobodu násilně udržovat. Ať už se jedná o monarchii, republiku či církev svatou...trpět bude vždy obyčejný malý člověk... To jsou ty Formanovsky a Carrierovsky viděné Goyovy přízraky. Historicky zdánlivě bezvýznamné příběhy lidí, které pohltila a zničila mašinérie ať již jakékoliv instituce - státu, církve, války, a to paradoxně právě na pozadí historicky vděčnějších velkých (učebnicových) dějinných událostí. Dějiny všedního života obyčejných lidí jsou ale možná mnohem důležitější... Forman k tomu použil záměrně umírněný vypravěčský styl bez velkých efektů či spektakulárně dramatických scén (emocionálně se snaží působit spíše záběry na detaily nějakých bezvýznamných věcí - např. plenění vojáků postihuje záběry na zmatené slepice hynoucí pod kopyty koní...), jde spíše o jakési konverzační drama, i když ne v jeho pravém smyslu slova. Hlavním hrdinou tohoto zajímavě komponovaného dramatu je pragmaticky se chovající otec Lorenzo v úchvatném hereckém ztvárnění španělského herce Javiera Bardema - a zvláště jeho role kněze z první části filmu je geniálně zahraná, už dlouho jsem neviděl lepší herecký výkon (zajímalo by mě, jak to ten Forman dělá, že dokáže z herce dostat takhle uhrančivý výkon, podobný pocit jsem měl při sledování Muže na Měsíci). Také Stellan Skarsgård v roli Goyi, stojícího trochu mimo čas a právě panující režimy, hraje přesvědčivě, ostatní role mi trochu splývají. Mírné rozpaky pak možná ale budí fakt, že Formanův film vlastně nemá hlavního hrdinu, ústřední partie je rozdělena mezi Otce Lorenza, Goyu a snad i Ines, ale možná měli být tyto dvě poslední postavy potlačeny ve prospěch dominujícího Lorenza... Těžko však soudit, co by bylo, kdyby... Každopádně tu máme další skvělý Formanovský silný filmový spektákl, který má silnou výpovědní hodnotu nejen o době a místě, které popisuje, ale i o době a místech současných, kde se odehrávají podobné příběhy i dnes. A jistě má sloužit i jako memento do budoucna... Podobné filmy: Kladivo na čarodějnice, Jméno růže, Nostradamus(21.3.2007)

  • sportovec
    *****

    Je známou skutečností, že se v hraném filmu setkáváme ve většině případů s hlavním hrdinou. Jsou však také díla-podobenství s kolektivním hrdinou, panoramatické pohledy, které jsou zaměřeny na určité téma, myšlenku, pocit nebo nadčasový pohled. PŘÍZRAKY nesporně patří do toho druhého, vzácnějšího typu. Ač je film natáčen ve Španělsku, většina herců a personálu pochází ze USA a Španělska, případně dalších zemí, nese rovněž nepopiratelné české prvky. Základní myšlenkové schéma - v podstatě věčné téma vztahu jedince a mravu, umělce a moci - je rozvinuto do šíře i hloubky zásluhou Lorenzovy postavy. Obrat "Neber to osobně" je - alespoň pro současný čas naší země - nepopiratelně postkomunistický a obecně příznačný pro zlomová dějinná období; Španělsko na přelomu XVIII. a XIX. století je určitě jedním z možných dominantních příkladů. Stejně pozoruhodné je i pojednání mučitelských praktik inkvizice s příznačnou scénou Lorenzova doznání, že je ve skutečnosti lidoop, který své lidství předstírá (mimořádnost této scény je dána jejím dějištěm; Lorenzo je k doznání donucen mučením při návštěvě v rodině své bezbranné, nevinné oběti z vězení inkvizice); výstižně to charakterizuje jeho skutečnou povahu bezectného, zbabělého manipulátora; srovnáváme-li jeho zbabělost s Goyovým napadnutelným křehkým lidstvím, je náš závěr jednoznačný. Postava Francisca Goyi je spíše než hlavním hrdinou průnikem do bouřlivého dialogu "napříč časem" mezi nešťastnou Ines a praotcem mravně zchátralých jedinců Lorenzem. PŘÍZRAKY jsou dalším Formanovým vrcholným dílem. Způsob, jakým postihl dobové španělské prostředí, úroveň, na které je zpracován jeho scénář, i vyústění (v tomto ohledu mi připomíná podobně nedoceňovaný Peroutkův román POZDĚJŠÍ ŽIVOT PANNY nebo jeho drama ŠŤASTLIVEC SULLA), i výstižné zachycení francouzských okupantů spojuje jeden společný jmenovatel: symbiotickou doménu represe a demagogické fráze. Goya tu vystupuje jako typický - rovněž nadčasový - jedinec šedé zóny, tápající, nerozhodný, ustrašený i zastrašovaný, ale se svědomím a vůlí; jako umělec si však zachovává integritu a svědectví, které vydává jeho štětec, zůstává neúplatně neúprosným. Z hereckých představitelů pro jsou pro mne dominantní dva: Javier Bardem a Natalie Portmanová v proměnách svých postav. Závěrečná scéna odvozu Lorenzových tělesných pozůstatků, doprovázená pološílenou Ines, svírající osvojené nemluvně, a za nimi klopýtajícím zestárlým Goyou, je výmluvným podobenstvím o dějinách obou minulých století: toho idealistického předminulého XIX. i toho krvavě bezuzdného XX. Výmluvné je i mlčení kolem tohoto filmu. Katolická církev, jen váhavě se přiznávající k temné části své rozporuplné minulosti, i liberalismus, slunící se v kultu lidských práv, tu dostávají ne příliš lichotivá připomenutí praktik, jež jsou rovněž součástí jejich minulosti (v bonusových rozhovorech se opakovaně objevuje věta, že tuto část své historie Španělé neznají, Bardem i Gomez dodávají, že se jedná o vůbec první natočený film o tomto období španělských dějin). Forman v zenitu své tvorby, ale i v podzimu svého života zůstává tím, kým vždy byl: neúprosným, poučeným analytikem a kritikem své doby. Kritikem nadčasově nesmlouvavým, klasikem, který pozvedl i americkou částí svého života naši kinematografii na doposud - a asi i nadlouho - nepřekonanou, skutečně světovou úroveň.(11.7.2008)

  • - Miloš Forman a scénárista Jean-Claude Carrière už spolu natočili před Goyovými přírazky dva filmy – Taking Off (1971) a Valmont (1989). (imro)

  • - Ve snímku si zahrál Cayetano Martínez de Irujo y Fitz-James Stuart, 13. hrabě ze Salvatierra, nejmladší syn jedné z nejbohatších žen světa vévodkyně z Alby, jejíž dávná příbuzná byla údajně Goyovou milenkou. Forman se s Cayetanem a jeho tehdejší snoubenkou Genovevou Casanova y González setkal během svého cestování po Španělsku. Tehdy je seznámil Jean-Claude Carrière. Genoveva je provedla po soukromé sbírce vévodkyně z Alby, v níž se nachází také několik Goyových obrazů. Poté pozvala Formana na svatbu a ten přislíbil svou účast pod podmínkou, že si oba snoubenci zahrají v jeho filmu. Hrabě Cayetano ztvárnil generála Wellingtona a Genoveva jednu z lehkých děv, které vojáci odvlékají na loď do Ameriky. (Kubrickon)

  • - Film se stal finančním propadákem na domácí scéně - z 50 milionového rozpočtu film za otevírací víkend vydělal 160 tisíc amerických dolarů a celkově na domácí scéně vydělal 1 milion amerických dolarů. Celosvětově pak vydělal necelých 9,5 milionů dolarů. (Varan)