Goyovy přízraky

Rozhodně se nejedná o tak špatný film, jak naznačovaly některé recenze. Ale pravdou je, že Forman umí točit mnohem lépe. Na jeho americké tvorbě se mi líbí jakási rebelská drzost, kterou vkládá nejen svým postavám, ale i filmu jako celku. A to v Goyovi chybí. Také si myslím, že měl Forman dát od scénáře v takové podobě ruce pryč, protože působí jako narychlo splácaný. Jednotlivé záběry působí celkem obyčejně, ty interiérové někdy až nepěkně kulisově, jako v každém jiném průměrném filmu. Chybí mi zde prošpikování různými formanovskými detailnímí záběry, vystihujícími skvěle pokrytectví dané doby, jako tomu bylo v Amadeovi. Výsledkem je standartní hollywoodská produkce, bez ambicí nést jakékoliv hlubší poselství. Film tak jen naznačuje cosi hlubšího, avšak jen v těch nejhrubších rysech, takže to co chtěl sdělit, je nečitelné. Mnohými chválená hudba není také v dnešní době nic víc, než prostě standartní. Postava Goyi mě fascinuje. Zhltnul jsem "životopis" od Feuchtwangera, a tak doufal jsem, že ve filmu se dozvím něco o dalším životě Goyi. To se však nekonalo, protože Goya zde není hlavní postavou. Vlastně se zde místo Goyi mohl vyskytovat jakýkoliv jiný řadový občan. Jeho postava není pro film, kromě toho, že jej dozdobuje krásnými malbami, vůbec důležitá. Pak ale název Goyovi přízraky není vůbec na místě. Charriére a Forman si měli dát záležet trošku víc, než to takhle vyplivli. Škoda. (26.11.2007)

Nejlepší český režisér v tomto snímku svým typickým mistrovským způsobem vykresluje tvrdý život z dob Francouzské revoluce a strasti všech obyčejných lidí a hlavně v první třetině, podporován výtečnými herci, dokáže diváka bez problému vtáhnout do nadějně rozjetého příběhu. Postupně ale panu Formanovi dost dochází dech, celková zápletka je pro takto ambiciózní film strašlivě slabá a nedotažená. Konec pak přichází z čista jasna a bez větších emocí. Ano, poučil jsem se o nekopromisních metodách tehdejší inkvizice, ale to z Goyových přízraků nadprůměrné drama neudělá. (08.05.2011)

Na Goyovy přízraky jsem se opravdu těšil a nechtěl jsem prostě uvěřit tomu, že by Forman natočil tak průměrný film, jak se všude píše. Ale bohužel, stalo se. Nedá se ovšem říct, že by za to mohla jeho režie. Oscarový důchodce v Goyovi jasně dokazuje, že do starého železa ještě rozhodně nepatří a i z herců, u kterých byste to nijak zvlášť nečekali, dokáže vytlouct výborné herecké výkony (snad nikdo by nedokázal křivit papulku tak jako Natálka;)). Problém je ovšem v "obyčejném" scénáři. Ten vám totiž nenabídne žádné "nezapomenutelné momenty" sršící charismatem, na jaké jsme si už u jiných Formanových filmů zvykli. Všude tak omílaná inkvizice se nám ukáže jen v několika prvních okamžicích filmu (a ani to není žádná výjimečná podívaná) a po zbytek stopáže už jen s Goyou někoho taháte z bryndy nebo hledáte ztracené děti. No Milouši, snad se ti to s Cagem vydaří příště líp... (12.06.2007)

Měla jsem představu, že uvidím film o přízračném světě šíleného malířského rockera dávajícího svým bizarním plátnům a démonům na nich co proto. Člověk míní, Forman mění a tak jsem dostala skoro dobrodružný příběh, ve kterém Goya sice lehce podvracel, ale nebyl to žádný rváč - což mě nemile zaskočilo v případě uvězněné modelky Ines, s jejíž rodinou se léta přátelil a za jejíž propuštění skoro nehnul prstem a to při jeho známostech bylo na pováženou. A když se po 15 letech rozkýval ..... tak nic moc. V případě překabátěného fláterníka Lorenza a Ines jsem měla jasno do střihu "po 15 letech", po něm postavy scénáristicky i režijně jaksi zabloudily. Velká škoda, že si film nepodržel onu počáteční atmosféru chvějivého tajemna až do konce a že Goya nebyl jako malíř víc upopředěn. I tak mám chuť si ho dát brzy znovu a to se mi věru často nestává. (02.04.2007)

„Nikdo nečeká španělskou inkvizici!“ Emocí, která u mne při sledování Přízraků převažovala, byl smutek. Smutek nad nezvládnutím ambiciózní historické látky režisérem Formanova formátu. Těžko říct, v čem tkví jádro problému, snad si tvůrci odkrojili příliš velké sousto. Tři titulní postavy nejsou moc, nefungují však jejich motivace. Něco podobného lze pochopit vzhledem k režisérově snaze nevyprávět osudy konkrétní hrdinů, nýbrž po vzoru malířů fresek zachytit určité období historie (podobně jako ve svých československých filmech nevyprávěl ani tak o člověku, jako o lidu). Vypravěčské neduhy vystupují do popředí především v druhé půli („o 15 let později“), která působí zkratkovitě, často až zmatečně. Hlavní potenciál filmu tkví pod povrchem. Není to snaha hledat nové úhly pohledu, nýbrž zostřovat ty již známé. Podobně vyzrálý komentář k době minulé a současné zároveň naposledy přinesl George Clooney ve fascinující černobílé výpovědí o éře amerického honu na čarodějnice Dobrou noc a hodně štěstí. Nelze sledovat Goyovy přízraky a ignorovat paralely s totalitními režimi. Rovněž charaktery všech tří klíčových postav jsou nadčasové. Vždy zde budou bezpáteřní hajzlíci, reprezentující směr, který je momentálně v kurzu. Vždy zde budou pasivní kronikáři své doby, zachovávající její jakž takž pravdivý portrét. A vždy zde budou obyčejní lidé, ovládáni těmi mocnějšími. Závěr krásně ukazuje věčnou zmatenost světa. Goyovy přízraky by byly polovičním filmem bez myšlenek, jež nese a jež nikomu nepodsouvá a bez výborného hereckého výkonu Javiera Bardema (Portmanová a Skarsgård jsou svými výkony trochu mimo). 65% Zajímavé komentáře: kleopatra, Cival, Renton, genetique, castor, meave, anais, Crocuta, dzej dzej, Jordan, tangerine1, , sportovec, Šandík, curunir, adams89, Petkon (24.01.2009)