poster

Goyovy přízraky

  • USA

    Goya's Ghosts

  • Španělsko

    Los fantasmas de Goya

  • Slovensko

    Goyove prízraky

  • Nizozemsko

    Goya's Ghosts

Drama / Historický

USA / Španělsko, 2006, 110 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Dudek
    *

    Miloš Forman se vrací s filmem, který od něj asi moc lidí nečekalo. Svým tématem, se sice od těch ostatních diametrálně zrovna neodlišuje, ale samotné zpracování je poněkud... jiné. Samotná dějová linie by mohla být zajímavá, pokud by se nejednalo a přílišně rozmáchlé malé téma, aneb trocha másla na velkém krajíci, nebo snad velké téma stlačené do malého příběhu? Filmařské zpracování je v některých momentech opravdu parádní. První scéna je klasický Forman, divák má jediněčnou šanci slyšet naprosto všechno, jako by sám seděl v oné zabírané místnosti, tento prvek se však v dalších fázích snímku nepoužívá. Formanovi se daří zachytávat dobové reálie a díky nim podbarvovat celkové vyznění filmu, ale nedovede diváka strhnout, vlastně se o to ani nesnaží. Celou dobu jsem si však ríkal, proč si vybral tak strhující dobu a vypráví nezajímavý příběh, který až závání jistou telenoveličností. Odpověď jsem nenašel. Zatímco začátek se opravdu povedl, druhá třetina pokulhává a poslední pasáž je už nudným výsměchem s něčím, co se ani nedá nazvat příběhem. Velmi kladně se předvedl excelentní Javier Bardem, kterému se ostatní herci ani nemohli vyrovnat.(22.11.2007)

  • Phobia
    ****

    Ale jo... Nerozplývám se nadšením, nicméně nějaké stopy a dojmy ve mně "Goyovy přízraky" zanechaly i po roce od shlédnutí, což se nepovede většině filmů, takže mohu vyjádřit spokojenost. Velkou pochvalu si zaslouží hlavně Javier Bardem, který svým výkonem zastínil Stellana Skaarsgarda (tenhle seveřan mi do role Goyi příliš neseděl, ikdyž jej jako herce uznávám). Téma, prostředí, atmosféra i děj příběhu mě oslovily, nicméně k dokonalosti, k puncu výjimečnosti něco přece jen chybí. Film nedosahuje kvalit "Amadea", ovšem Forman se rozhodně nemá za co stydět. Není to úchvatný velkofilm, "pouze" nadstandardně solidní historické drama - 77%.(31.3.2009)

  • sportovec
    *****

    Je známou skutečností, že se v hraném filmu setkáváme ve většině případů s hlavním hrdinou. Jsou však také díla-podobenství s kolektivním hrdinou, panoramatické pohledy, které jsou zaměřeny na určité téma, myšlenku, pocit nebo nadčasový pohled. PŘÍZRAKY nesporně patří do toho druhého, vzácnějšího typu. Ač je film natáčen ve Španělsku, většina herců a personálu pochází ze USA a Španělska, případně dalších zemí, nese rovněž nepopiratelné české prvky. Základní myšlenkové schéma - v podstatě věčné téma vztahu jedince a mravu, umělce a moci - je rozvinuto do šíře i hloubky zásluhou Lorenzovy postavy. Obrat "Neber to osobně" je - alespoň pro současný čas naší země - nepopiratelně postkomunistický a obecně příznačný pro zlomová dějinná období; Španělsko na přelomu XVIII. a XIX. století je určitě jedním z možných dominantních příkladů. Stejně pozoruhodné je i pojednání mučitelských praktik inkvizice s příznačnou scénou Lorenzova doznání, že je ve skutečnosti lidoop, který své lidství předstírá (mimořádnost této scény je dána jejím dějištěm; Lorenzo je k doznání donucen mučením při návštěvě v rodině své bezbranné, nevinné oběti z vězení inkvizice); výstižně to charakterizuje jeho skutečnou povahu bezectného, zbabělého manipulátora; srovnáváme-li jeho zbabělost s Goyovým napadnutelným křehkým lidstvím, je náš závěr jednoznačný. Postava Francisca Goyi je spíše než hlavním hrdinou průnikem do bouřlivého dialogu "napříč časem" mezi nešťastnou Ines a praotcem mravně zchátralých jedinců Lorenzem. PŘÍZRAKY jsou dalším Formanovým vrcholným dílem. Způsob, jakým postihl dobové španělské prostředí, úroveň, na které je zpracován jeho scénář, i vyústění (v tomto ohledu mi připomíná podobně nedoceňovaný Peroutkův román POZDĚJŠÍ ŽIVOT PANNY nebo jeho drama ŠŤASTLIVEC SULLA), i výstižné zachycení francouzských okupantů spojuje jeden společný jmenovatel: symbiotickou doménu represe a demagogické fráze. Goya tu vystupuje jako typický - rovněž nadčasový - jedinec šedé zóny, tápající, nerozhodný, ustrašený i zastrašovaný, ale se svědomím a vůlí; jako umělec si však zachovává integritu a svědectví, které vydává jeho štětec, zůstává neúplatně neúprosným. Z hereckých představitelů pro jsou pro mne dominantní dva: Javier Bardem a Natalie Portmanová v proměnách svých postav. Závěrečná scéna odvozu Lorenzových tělesných pozůstatků, doprovázená pološílenou Ines, svírající osvojené nemluvně, a za nimi klopýtajícím zestárlým Goyou, je výmluvným podobenstvím o dějinách obou minulých století: toho idealistického předminulého XIX. i toho krvavě bezuzdného XX. Výmluvné je i mlčení kolem tohoto filmu. Katolická církev, jen váhavě se přiznávající k temné části své rozporuplné minulosti, i liberalismus, slunící se v kultu lidských práv, tu dostávají ne příliš lichotivá připomenutí praktik, jež jsou rovněž součástí jejich minulosti (v bonusových rozhovorech se opakovaně objevuje věta, že tuto část své historie Španělé neznají, Bardem i Gomez dodávají, že se jedná o vůbec první natočený film o tomto období španělských dějin). Forman v zenitu své tvorby, ale i v podzimu svého života zůstává tím, kým vždy byl: neúprosným, poučeným analytikem a kritikem své doby. Kritikem nadčasově nesmlouvavým, klasikem, který pozvedl i americkou částí svého života naši kinematografii na doposud - a asi i nadlouho - nepřekonanou, skutečně světovou úroveň.(11.7.2008)

  • -bad-mad-wolf-
    ****

    Mně se to líbilo... vlastně si takhle nějak představuji kvalitní historické drama. Příběh bastarda beze cti Lorenza je plný dějových obratů, nenudí, ani nepůsobí zkratkovitě a Goya je v podstatě jen takovým nedotknut(eln)ým (nebo nevyužitým?) prostředníkem. Inés... Inés je často odstraňována dějem ze scény, sic v druhé polovině již pomatená, ale Natalie Portman byla OK. Krásná je kamera a celá vizuální stránka, potemnělá jako Goyovy obrazy. Nic vyjímečného, žádný opravdu silný moment, prostě "jen" hezké historické drama.(8.1.2008)

  • Lima
    ***

    Nezpochybňuji sdělení a silnou myšlenku, o kterou se Forman snažil. Jenom bych použil srovnání. Zatímco takový ´Amadeus´ je jako nadívaný krocan s delikatestní nádivkou, křupavými smaženými bramborami a vydatnou zeleninovou oblohou, k tomu s rakvičkou se šlehačkou jako nádavkem a vínem Sauvignon Blanc, ročník 2004, Goyovy přízraky mi v tomhle – uznávám, prapodivném – srovnání asociují topinku s česnekem a sklenkou magnésie. Nic ve zlým, taky se člověk nají, ale s rozdílným výsledným efektem pro jeho chuťové pohárky :o)(9.3.2008)

  • - Film se stal finančním propadákem na domácí scéně - z 50 milionového rozpočtu film za otevírací víkend vydělal 160 tisíc amerických dolarů a celkově na domácí scéně vydělal 1 milion amerických dolarů. Celosvětově pak vydělal necelých 9,5 milionů dolarů. (Varan)

  • - Spoiler: Když si na začátku filmu Javier Bardem prohlíží Goyovy rytiny, jedná se o stejné výjevy jeho samého na konci filmu o jeho odsouzení a popravě. (MakiMaki)

  • - Ve snímku si zahrál Cayetano Martínez de Irujo y Fitz-James Stuart, 13. hrabě ze Salvatierra, nejmladší syn jedné z nejbohatších žen světa vévodkyně z Alby, jejíž dávná příbuzná byla údajně Goyovou milenkou. Forman se s Cayetanem a jeho tehdejší snoubenkou Genovevou Casanova y González setkal během svého cestování po Španělsku. Tehdy je seznámil Jean-Claude Carrière. Genoveva je provedla po soukromé sbírce vévodkyně z Alby, v níž se nachází také několik Goyových obrazů. Poté pozvala Formana na svatbu a ten přislíbil svou účast pod podmínkou, že si oba snoubenci zahrají v jeho filmu. Hrabě Cayetano ztvárnil generála Wellingtona a Genoveva jednu z lehkých děv, které vojáci odvlékají na loď do Ameriky. (Kubrickon)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace