Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Dyková, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař, Nela Boudová, Miroslav Táborský, Věra Tichánková, Jana Plodková (více)Obsahy(1)
Bývalý učitel Josef Tkaloun se rozhodl definitivně opustit žáky, ale rozhodně se nehodlá smířit s pozicí důchodce, trávícího čas na lavičce v parku. Je plný energie, nápadů i chlapských tužeb a nemíní zestárnout v nečinnosti. Navzdory nesouhlasu manželky Elišky, která se sarkastickým nadhledem komentuje všechny jeho aktivity, přijímá brigádnické místo ve výkupu lahví menšího supermarketu. Malý prostor, kde se potkávají lahve s lahvemi a lidé s lidmi, je svébytným mikrosvětem, plným tragikomických osudů. Tkaloun dokáže být nejen jejich pozorovatelem, i když v jeho režii dostávají situace občas poněkud groteskní obrysy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (1 115)
Ve Svěrákovské volné "lidské" trilogii stojí kvalitou Vratné Láhve daleko za Obecnou školou, ale rozhodně před Koljou. Jan Svěrák tentokrát nedává na odiv své režijní mistrovství a drží se spíše v pozadí. Jasný prim tedy má Zdeněk Svěrák a otázka je zda je to zcela dobře. Zatímco scénář napsal tradičně výtečně, tak herecky je to takové... "divné". Jeho postavu mu uvěříte, o tom žádná, ale prostě na tom něco nesedí. Na co lze ovšem pět jen slova chvály jsou herci ve vedlejších rolích. Obvzláště Macháček je opravdu dobrý a nepůsobí jako karikature sebe sama jako u kolegy Hřebejka. Největším kladem Lahví, je krom atmosféry především výkon Daniely Kolářové, které má po delší době opět ve filmu větší prostor. A využívá ho přímo neskutečným způsobem. Snímek má výborný začátek a konec (především od intonační narážky na K. I. Prácheňského), ale celkový dojem trošku kazí střední část obvzláště kolem pádu z kola. Tohle nemá režisér Svěrákova formátu zapotřebí. Lahve se zde rozpadnou v sérii méně či více povedených útržků bez výraznějšího dopadu na konečné vyznění. ()
Asi najslabší Svěrákov film - z tých čo som videl, až na záverečný let balónom postrádajúci správnu atmosféru a s niektorými veľmi zle natočenými scénami. Nešťastným riešením je aj finálny dodatok, ktorý diváka len utvrdí, že sledoval film v podstate o ničom. A kde je ten povestný láskavý humor? 50% ()
Konečně! Na krásný český film jsem čekal od Pelíšků a po osmi letech je to konečně tady. Fungující humor i příběh, Achillova pata českých tvůrců v posledních letech je konečně poražena (pata je poražena? ehm... :) ). Uvěřitelné postavy v čele s dokonalým Tkalounem Zdeňka Svěráka, který by snad donutil verbálně reagovat i němého, dávají ožít příběhu která vás dojme i rozesměje (v místech kde to tvůrci zamýšleli, o to tu kráčí). Prostě se koukejte se sebrat a mazejte do kina. Bůh ví, za jak dlouho u nás něco tak fajn zase natočí. ()
S radostí mohu konstatovat, že český film ještě pod drnem není. Pro letošek jej zachránil Jan Svěrák s pomocí svého otce Zdeňka a snad nejdospělejším projevem Jiřího Macháčka. Po ROMingu jsem ani nedoufal, že bych se u nové české komedie zasmál, zde se to podařilo, a to dokonce i přesto, že nejde o ryzí komedii pro mlácení hlavou smíchy o podlahu. I přes jednu opravdu trapnou scénu jde o film bezchybný, příjemný a klidně se na něj ještě někdy podívám. Herecký projev Zdeňka Svěráka je nanejvýš profesionální a snad poprvé se to dá říci i o Jiřím Macháčkovi, který mě opravdu překvapil. Letos se tedy český film ještě nad vodou udržel, kdo jej udrží příští rok? ()
„To by ma zaujímalo, prečo ty ma niekedy normálne nepozdravíš. Prečo mi nepovieš ´dobrý deň´?" – „Pretože nás už neučíte.“ – „Aha. No vidíš. To mi nenapadlo.“ Oscarový úspech Jana Svěráka takmer zničil (niektorí tvrdia, že zničil), čo v praxi vyzerá okrem iného tak, že behom 11. rokov, ktoré uplynuli od premiéry Kolju, nakrútil len dva (!) filmy. To už je pomaly na úrovni Jamesa Camerona. Nakoniec si za svoj najbližší projekt vybral malý, civilný, komorný a osobný film so slabým rozpočtom a „obyčajným“ scenárom. Dej má tempo, práca s uvoľnenými hercami je bezchybná (krívajúci Ondřej Vetchý) a dialógy a hlášky radosť počúvať ("Já už tady nejsem rád."; "Prosím tě, jak se múžeš dívat na takovýhle kraviny při tvým vzdělání?"; "Hekáš tady, převaluješ se tady."). Vydarenému divadielku panuje príjemná melancholická nálada, ktorá je často unavená, ale takmer nikdy nie tragická. Výsledkom je hravý malý veľký film o tom, že sa nemeníme (viď. potitulková pasáž vo vlaku). Koniec mi pripadal taký nejaký... nijaký. A niektoré veci ma nebavili (wtf pád z bicykla). Inak ale príjemný film s peknou atmosférou (a pesničkou Jaroslava Uhlířa). ()
Galerie (25)
Zajímavosti (88)
- Na svatební hostině v restauraci hosté tancují na píseň "Vilém peče housky", kterou nazpívala Naďa Urbánková a otextoval představitel hlavní role Zdeněk Svěrák. (GUGA25)
- Scenárista Zdeněk Svěrák, který ve svých mladších letech skutečně býval učitelem, komentoval, že "když už jsem tomu Tkalounovi hledal povolání a věděl jsem, že ho budu hrát já, bylo nabíledni, že to bude kantor, který byl zvyklý denně k někomu mluvit, komunikovat. Tak jsem si říkal, jak by ti bylo, Svěráku, kdybys u té kantořiny vydržel a bylo by ti pětašedesát, zkusil bys přesluhovat a zjistil bys, že ty děti jsou jiné než ty, na které jsi byl školený." (NIRO)
- Scéna, kde Josef (Zdeněk Svěrák) so svojim vnukom Tomíkom (Robin Soudek) vykonáva malú potrebu, trvá 15 sekúnd, natáčala sa však hodinu a pol. (Raccoon.city)
Reklama