Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Dyková, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař, Nela Boudová, Miroslav Táborský, Věra Tichánková, Jana Plodková (více)Obsahy(1)
Bývalý učitel Josef Tkaloun se rozhodl definitivně opustit žáky, ale rozhodně se nehodlá smířit s pozicí důchodce, trávícího čas na lavičce v parku. Je plný energie, nápadů i chlapských tužeb a nemíní zestárnout v nečinnosti. Navzdory nesouhlasu manželky Elišky, která se sarkastickým nadhledem komentuje všechny jeho aktivity, přijímá brigádnické místo ve výkupu lahví menšího supermarketu. Malý prostor, kde se potkávají lahve s lahvemi a lidé s lidmi, je svébytným mikrosvětem, plným tragikomických osudů. Tkaloun dokáže být nejen jejich pozorovatelem, i když v jeho režii dostávají situace občas poněkud groteskní obrysy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (1 116)
Příběh z mého života, že jsem v té samé prodejně / tehdy to byla firma Vít / dělal svou první brigádu právě ve výkupu láhví a má hlava byla v tomtéž okénku jako hlava Zdeňka Svěráka na Vás jistě nezapůsobí tak srdečně, jako příběh ze života stárnoucího Josefa Tkalouna. Laskavý humor a lidský příběh Vratných láhví v nelaskavé době s často nelidskými příběhy na mě zapůsobil stejně krásně, jako pohlazení od maminky, když jsem se učil chodit. Danušku Kolářovou, bych za její skvělý herecký výkon nejradějí pohladil na oplátku já. ()
Film který ve vás vyroste jako strom. Při zhlédnutí si vzpomenete na své rodiče a velmi pravděpodobně si představíte jaké to bude, až poprvé zažijete všechny tyhle věci. První dítě, první vnouče, první důchod, první pohřeb kamaráda. Zdeněk Svěrak všechny tyhle pocity věrně reprodukuje a pevně svírá otěže filmu. Jako by Svěrák junior ani nebyl na place. Jeho ruku za kamerou vnímáte snad jen díky kvalitnímu řemeslu a pečlivému vedení herců (i ten Macháček odhodil škatulky a "ty vole", je fakt dobrej :). Zřejmě bych nesrovnával se staršími "srdcovými svěráky" (ať už otcovými nebo synovými), na to mi příliš vadily některé detaily (snové scény ve vlaku, občasná ztráta směru a samozřejmě kultovní kolo) a celkové vyznění. Ale možná to byl záměr... narozdíl od Obecné školy nebo Kolji, kteří z vás dojí emoce na počkání, potřebují Vratné láhve trochu času a odstupu. U někoho to budou dny nebo týdny, u jiného měsíce či roky. (70%) ()
No doufám, že pan Svěrá nenapsal svou roli podle vlastních zkušeností. Ač se v ní zrcadlí hodně pravd v mnoha místech působí pan učitel Tkaloun dost nevěrohodně a jeho chování je mě přímo vytáčelo. I když samozřejmě každý je jiný. Samotný příběh není nijak moc originální, jedná se o klasické proplétání životem, boj se stářím a životními stereotypy. Vratné lahve jsou jistým způsobem osobité, jedná se o klasický 'Svěrákovský' film, který v podstatě nepřináší nic nového, což od něj na druhou stranu ani nikdo nečekal. Režisérovův rukopis je jasný snad z každého záběru a nedá se říct, že by to bylo na škodu. Svěrák mladší totiž rozhodně má talent. Co se týká scénáře, nebyl jsem nijak moc oslněn. Máme tu několik rovin, tou hlavní je samozřejmě pan profesor a jeho rodina. Seznamujeme se s jeho dcerou, která se momentálně vyrovnává s rozchodem a pár dalšími zajímavými lidmi. Nemocná sousedka se sice ukazuje jako docela zbytečná bytost s jasným, i když docela dobrým úmyslem posunutí látky o úroveň dál. Vratné lahve mají několik povedených momentů a pár případech dokáží opravdu trefit hřebíček do hlavičky. Reálně zobrazení práce v supermarketu se mi opravdu líbilo, sám mám se všemi těmi věcmi zkušenost, takže vím o čem mluvím. Vratné lahve si své diváky určitě získaly, mají všechno co od nich divák očekává, ač nijak nevybočují, drží se jasně daných stanov a dokáží divákům nabídnout to co chtějí, sice se tam najde prá problematických míst (Svěrák starší už mi připadá trochu trapný svým hereckým projevem), ale rozhodně funguje tak jak má. ()
Měla jsem mírné obavy, jaký nový opus otce a syna Svěrákových bude, a tímto si sypu popel na hlavu, trhám na sobě šat a nazývám se nevěřícím Tomášem, který se musel přesvědčit na vlastní oči, že zeslábnout jen na okamžik ve víře v um dvou báječných chlapů tentokrát ne na létajících strojích nad doverskými útesy, ale v samoobsluze, nemá nejmenší opodstatnění. Svěrák svou partii pracujícího důchodce, kterému život bere sílu a žáci nervy, rozehrává tam mistrovsky, že i člověk třetinového věku má chvílemi hodně nepříjemný pocit, Kolářová je mu důstojnou spoluhráčkou - nebo spíš protihráčkou - a při scénách z manželského života po čtyřiceti letech člověk jen tu s pobaveným, tu s trpkým úsměvem pokyvuje hlavou ("Jak se můžeš dívat na takový blbosti?" "Žehlils někdy?"). Příjemně civilními a sympatickými rolemi překvapí Jan Budař a Jiří Macháček, Pavel Landovský nám dá zavzpomínat na majora Terazkyho, u Miroslava Táborského a sedmera cimrmanovců trochu zamrzí, že se filmem jen mihnou, v druhém případě dvakrát projdou. S Vratnými lahvemi je to jako s dobrými skutky pána ve výkupu lahví: to podstatné je podáno tak nenápadně, že si toho ani nevšimneme a jen se divíme blaženému pousmání, které se nám s přibývajícími minutami vkrádá na tvář, a tomu, že se bojíme na vteřinu odvrátit od plátna, aby nám něco neuteklo. A je to tak nevtíravé a decentní jako vyznání lásky magistrátního úředníka. Všem, kteří se třeba jen jedním prstem podíleli na vzniku filmu, bych chtěla veřejně poděkovat. Za to, že jsem si díky (zaplaťpánbu krátké) pedagogické zkušenosti mohla povzdechnout: "Jo, tohle je přesný." Za uvolněný smích při "labutím jezeru." A za příjemný pocit, který nevyprchal jako pivní pěna. ()
S radostí mohu konstatovat, že český film ještě pod drnem není. Pro letošek jej zachránil Jan Svěrák s pomocí svého otce Zdeňka a snad nejdospělejším projevem Jiřího Macháčka. Po ROMingu jsem ani nedoufal, že bych se u nové české komedie zasmál, zde se to podařilo, a to dokonce i přesto, že nejde o ryzí komedii pro mlácení hlavou smíchy o podlahu. I přes jednu opravdu trapnou scénu jde o film bezchybný, příjemný a klidně se na něj ještě někdy podívám. Herecký projev Zdeňka Svěráka je nanejvýš profesionální a snad poprvé se to dá říci i o Jiřím Macháčkovi, který mě opravdu překvapil. Letos se tedy český film ještě nad vodou udržel, kdo jej udrží příští rok? ()
Galerie (25)
Zajímavosti (88)
- Na svatební hostině v restauraci hosté tancují na píseň "Vilém peče housky", kterou nazpívala Naďa Urbánková a otextoval představitel hlavní role Zdeněk Svěrák. (GUGA25)
- Ve scéně v čase 00:11:16 je vidět studio Happy Smile, které se nachází na Pražském Smíchově. (Radecek14)
- Když přijde Lamková (Věra Tichánková) vrátit láhve, slyšíme v pozadí písničku „1+1“ od Ready Kirken. (SONY_)
Reklama