Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Dyková, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař, Nela Boudová, Miroslav Táborský, Věra Tichánková, Jana Plodková (více)Obsahy(1)
Bývalý učitel Josef Tkaloun se rozhodl definitivně opustit žáky, ale rozhodně se nehodlá smířit s pozicí důchodce, trávícího čas na lavičce v parku. Je plný energie, nápadů i chlapských tužeb a nemíní zestárnout v nečinnosti. Navzdory nesouhlasu manželky Elišky, která se sarkastickým nadhledem komentuje všechny jeho aktivity, přijímá brigádnické místo ve výkupu lahví menšího supermarketu. Malý prostor, kde se potkávají lahve s lahvemi a lidé s lidmi, je svébytným mikrosvětem, plným tragikomických osudů. Tkaloun dokáže být nejen jejich pozorovatelem, i když v jeho režii dostávají situace občas poněkud groteskní obrysy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (1 115)
Film který ve vás vyroste jako strom. Při zhlédnutí si vzpomenete na své rodiče a velmi pravděpodobně si představíte jaké to bude, až poprvé zažijete všechny tyhle věci. První dítě, první vnouče, první důchod, první pohřeb kamaráda. Zdeněk Svěrak všechny tyhle pocity věrně reprodukuje a pevně svírá otěže filmu. Jako by Svěrák junior ani nebyl na place. Jeho ruku za kamerou vnímáte snad jen díky kvalitnímu řemeslu a pečlivému vedení herců (i ten Macháček odhodil škatulky a "ty vole", je fakt dobrej :). Zřejmě bych nesrovnával se staršími "srdcovými svěráky" (ať už otcovými nebo synovými), na to mi příliš vadily některé detaily (snové scény ve vlaku, občasná ztráta směru a samozřejmě kultovní kolo) a celkové vyznění. Ale možná to byl záměr... narozdíl od Obecné školy nebo Kolji, kteří z vás dojí emoce na počkání, potřebují Vratné láhve trochu času a odstupu. U někoho to budou dny nebo týdny, u jiného měsíce či roky. (70%) ()
Dobrý film. Hodně realisticky a zároveň sympaticky je tu vylíčené stáří průměrného člověka naší krajiny. Většina dialogů je úsměvná a moc příjemně napsaná, zato snové "sexuální" scény mi přišly naprosto asexuální. V české produkci vysoký nadprůměr. V produkci Zdeňka Svěráka však film, který mě zaujal snad ze všech nejméně... ()
Scénář: Zdeněk Svěrák .. Za trochu lásky šel bych světa kraj... Excelentně vyzrálá filmařina. Režijně sice bez nějakých rozmachů, prostě příjemně a v duchu příběhu decentně odvyprávěné, kde jde těch pár excesů snadno odpustit. Zato samotný scénář je něco jedinečného - směsice životních pravd, zkušeností a laskavého humoru, který i přes svoji občasnou hořkou pichlavost zaručeně zahřeje u srdce a rozesměje celé divácké spektrum. Zdeňka Svěráka mám rád jako tvůrce i jako herce. V obou úlohách směle dokázal vyrovnat svoji předešlou nejvyšší laťku z dob Obecné školy. Zbylé obsazení je neméně přesvědčivé, plné herecky výrazných postav, kde mne osobně potěšil zvláště Macháček a Kolářová. Jsem s výsledkem silně spokojený ba nadšený. 95%. ()
"Můj manžel je vážně nemocný člověk. Má slabé srdce a silnou prostatu." Tímto komentářem sděluji světu obavu, že až se dostanu do věku, ve kterém by mi kterákoli jiná civilizovaná společnost začala vyplácet důchod, tak tento snímek bude u mě za pět hvězd. Starší z rodu Svěráků má totiž téma stárnutí brilantně prožité, takže kdyby méně často mokře snil a více tlachal se sebrankou z Divadla Járy Cimrmana, tak bych byl určiě spokojenější. ()
Milý příběh stárnoucího muže, který se těžce smiřuje s důchodovým věkem, nechce se obouvat do bačkor nebo se bezcílně ploužit parkem a tlachat s ostatními penzisty o totálních endoprotézách, pejsmejkrech a o slevách rajčat v Kauflandu. Je to Svěrákovina se vším všudy a já ten styl houmra miluju taky se vším všudy. Užívám si vytříbeně napsané dialogy, ale za toho pětiletého klučinu sedícího v autě a bez sedačky nepřipoutaného bych scénáristu přinejmenším po učitelsku vytahala za ucho. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (87)
- V júli 2008 zadržala polícia dvoch mužov, ktorí kópiu filmu, pôvodne určenú len pre potreby Ministerstva kultúry, umiestnili na internet. Stíhanie oboch mužov bolo neskôr zastavené, pretože sa k činu priznali a s vlastníkmi filmu sa dohodli na finančnom vyrovnaní. (Raccoon.city)
- Při svatbě Bedřicha Řezáče (Pavel Landovský) a Jiřiny Kvardové (Božidara Turzonovová) se oddávající Wasserbauer (Jan Vlasák) ptá pouze ženicha a následně ihned prohlašuje sňatek za právoplatně uzavřený. Nevěsty se na manželský slib neptá vůbec, což dle českého práva není možné. (RadimHavl)
- Na téma stáří scenárista Zdeněk Svěrák řekl: "Uvědomil jsem si, co jsem chtěl asi předat: že starý člověk není tak starý, jak vypadá. Kluci a holky, kteří se na nás dívají, nevědí, že máme pořád stejné touhy, že někdy i zapomínáme na to, kolik je nám let, že jsme udiveni, když nás někdo pustí v tramvaji sednout. Jako v té písničce v našem filmu: 'Mám pořád duši dítěte a říkají mi starý pane.' (...) Kéž by to přispělo u mladých lidí k poznání, že jsme pořád stejní lidi, akorát jsme opotřebovanější. Nejsme jiná civilizace, jiná kultura, i když to tak někdy vypadá." (NIRO)
Reklama