Hodinářova svatební cesta korálovým mořem

"Láska bez nábytku je jako pták bez křídel." "Chce, abych udal skladatele." Při úvodních titulkách poznáte už po třech vteřinách, že autorem doprovodné etudky je Švankmajer. Do toho zní muzika jak z nějaké komedie Marie Poledňákové, takže máte pocit, že Hapka buď něco nepochopil, nebo mu něco neřekli. Ve skutečnosti toto bizarní a nefunkční spojení dobře ilustruje rozporuplnou kvalitu celého díla, které je jinak po mnoha stránkách cennou kuriozitou. Hlavní vadou této "hudební komedie" je právě to, že je hudební. I když zpívající Laďka Kozderková je s řeznickou sekerou kromobyčejně sexy, dramatické podkresy ze Smetany a jiných klasiků super a ten popíkový pseudokrysař Felix Slováček snažící se na kůlech pod Karlovým mostem přivábit "jachtu" ze dvora do řeky konec konců taky není k zahození. I některá ta "camea" soudobých populárních zpěváků (Urbánková, Pilarová etc. etc., dokonce i Mišík a mihne se i legendární Ivo Pešák) by zde měla své místo. Estrádní vsuvky ale celý film doslova ničí, strašlivá a nekonečná sekvence skupiny Plavci na kolotoči posílá do kopru jeho úvodní část a estrádní závěr (při němž úplně mizí Luděk Sobota aka Ctirad) pohřbívá celý film. Teprve po vyškrtání těchto sraček (aniž by nutně muselo být na hudební element rezignováno - koneckonců "věc", o niž trojici demiurgů jde, možná opravdu nemůže končit jinak než muzikálem) bychom se mohli bavit o tom, jestli je předvedená dada absurditka nějak zdařilá čili nic. Ze začátku budí rozpaky téměř všechno: Film prakticky nemá začátek, slovními hříčkami a kulturními asociacemi hýří doslova za každou cenu, z tria dramatických demiurgů Svojtka - Vyskočil ml. - Augusta se tato posice dá obecně věřit asi jen Svojtkovi. Na ostatní dva je třeba si v tom teprve zvyknout, ale nutno jim přiznat, že to stojí za to. Výborným protihráčem je šedá eminence "tvorby" - nápověda Lasica (a možná přijde i Satinský). Luděk Sobota jako Ctirad úplně v pohodě, přestože je to tak trochu variace na jeho kultovního Koudelku. Z epizodních postav je famózní úřednice Květy Fialové. Ve dvojí roli (ovšem beze slov) se zde naposledy objevuje přední novovlnařský neherec Jan Vostřčil, přičemž je milé, že v posledním svém výstupu si zadiriguje, čímž se symbolicky vrací na (a před!) začátek své podivuhodné filmové kariéry - a možná mu tak autoři chtěli vyjádřit poctu. Ve filmu je mimo jiné vypuštěna a znovu napuštěna Vltava a sehrán ragbyový zápas družiček s živým seletem místo šišky. Vesměs důkazy, že to autoři s tím teatrálním (sic) tvořením skutečnosti myslí vážně. Harmoniová honička je vrcholný zážitek. Přesto, že film v celku i ve svých jednotlivých momentech působí dojmem, že umělecké záměry tvůrců dosti převyšují jejich talent, dal bych s radostí čtyři hvězdy. Nebýt Plavců a finální estrády. (03.03.2019)

Pozoruhodné, že i v roce 1979 mohla vzniknout v Československu pěkná hudební komedie s prvky grotesky. Tvůrci toho navrstvili opravdu hodně, což se asi největší slabinou. Ale jinak má film hodně zajímavých míst. Mihne se tu celá plejáda českých zpěváků a hudebníků. Kamera je vycizelovaná, jednotlivé záběry dávají smysl, střih je svižný a podtrhuje absurdní situace i symbolické záměry. Nápad s postupně vznikajícím scénářem je nosný, dovuluje vrátit se v ději a dal vzniknout výborné nápovědě i třem pánům v černém na pozdaí. Luďka Soboty bylo tak akorát, u Laděnky Kozderkové bych si klidně i přidala, hlavně u zpěvu. Hvězdné obsazení vedlejších rolí se vyplatilo, navadí, že se někteří jen mihnout. Pěknou roličku dirigenta si střihnul ve svém posledním filmu i Jan Vostrčil. Zatímco 80. léta patřila estrádám, dnešní doba si od nich dostatečně odpočinula, další absurditou tedy je, že v dnešní době je právě estrádní vystoupení zajímavým zpestřením. Bavila jsem se výborně. (25.02.2019)

Československá hudební komedie, jež je netradičně postavena na slovních hříčkách. Poměrně zajímavý nápad převádějící ustálené slovní spojení do absurdních dvojsmyslů, který je nalepen na velmi primitivní příběh s podobně jednoduchým hudebním doprovodem. Nemohu říci, že několik nápadů nebylo vtipných, nicméně většina gagů na mě působí velmi infantilně až trapně. Snímkem provázejí tři hlavní postavy ( I. Vyskočil, K. Augusta, P. Svojtka) v roli jakýchsi glosátorů či prostředníků snažící se divákovi přibližit děj, současně příběh a jeho vývoj komentuje M. Lasica v divadelní nápovědě. Ve filmu je možná až příliš nápadů bohužel velmi rozdílné kvality, celek nedrží při sobě, opakované situace např. s harmoniem jsou až otravné. V dalších rolích se představí L. Sobota a L. Kozderková v rolích snoubenců. Vzhledem k tomu, že na snímku mě nejvíc zaujalo hudební sólo F. Slováčka a píseň N. Urbánkové, je jasné, že příběh a herecké výkony jsou na mizerné úrovni (čestnou výjmku tvoří K. Augusta). Režisér T. Svoboda se pokusil zaujmout netradiční bláznivou komedií, nicméně já jeho dílo hodnotím jako těžký podprůměr, hloupostí tam bylo vskutku až příliš. (28.07.2014)

Splašené harmonium, zápas desítek nevěst o prase, Vltava vypuštěná špuntem do vany a a vše z nápovědní budky diriguje Milan Lasica. Scénář ulítlými nápady nešetří. Pod citlivým režijním vedením například Oldřicha Lipského mohla vzniknout nezapomenutelná absurdní veselohra. Jenže Tomáš Svoboda natočil nudnou a zoufale nevtipnou kravinu. Po třech pivech a s partou kamarádů by to mohlo být docela fajn, za střízliva se tomu vyhněte velkým obloukem. (03.11.2020)

Pokud se na film budete dívat z čistě pragmatického hlediska, víc než dvě hvězdičky může dostat snad jen z recese. Ovšem absurdní situace střídá drsný humor, při zpěvu hlavních postav se člověku skoro až chce utéct z kina (aneb díky, Otrlý diváku!). To vše se pojí do nádherně sebevražedné kombinace, zakončené epickou scénou, která jen potvrzuje, že Hodinář nikdy neměl být víc než parodie. A tak se k němu musí i přistupovat, navíc podobných snímků je v našich poměrech jak šafránu. A propos, nechcete harmonium? (01.03.2012)