Žízeň

Pod anotací se vám může rýsovat jakákoliv představa, ale nikdy se nebude ani na vzdálenost viditelnosti přibližovat k tomu co Park vytvořil. Tohle není horror. Tohle není psychologické drama kde postava rozmítá nad správností určitých rozhodnutí. Tohle není ani love-story. Bakjwi je totiž všechno. Neočekávatelný a stále překvapující uragán ve kterém můžete identifikovat věci co už z jiných filmů znáte, ale dá vám to přesto obrovskou práci. Park si na nic nehraje. Je svůj a to Bakjwi sluší nejvíce. Stejně tak s postavami, tohle nejsou žádné rádobynačrtnuté figurky s bílým make-upem honící se po lese (sorry, ale tohle se fakt nabízelo) - i když s poněkud divnou diagnózou jde o lidi z masa a kostí. Páni, pokud máte originilní filmy se skvělými herci a propracovanou režií rádi tak neváhejte. Tohle za to stojí. (09.07.2009)

Hodnotím director's cut. Keď som film videl pred rokmi prvýkrát, tak ma pomalá prvá polovica celkom nudila, ale potom si ma svojou nepredvídateľnosťou film začal postupne získavať a finále ma totálne nadchlo, takže celkovo by som dal filmu 7/10 aj keď priebežné pocity sa mi behom filmu dosť menili. Aj po druhom pozretí by som mu dal rovnaké bodové hodnotenie, ale tentoraz by to bolo za konštantných 7/10. Možno pretože že som už vedel čo ma čaká, tak som si vychutnával aj postupný zrod hlavnej postavy, ale zároveň už ma film nemohol prekvapiť, takže druhá polovica už pre mňa nebola taká úchvatná ale len logickým vyústením predošlého deja. No a dej tvorí príbeh o už klasických Chan-wook Parkovských pošahaných postavách, ktoré spája nejaké rodinné/kamarátske puto. V centre príbehu ale stojí nenápadná mrcha, ktorá ako náhle sa dostane k moci tak ukáže svoju pravú tvár a to jak rada manipuluje s chlapmi vrátane hlavného hrdinu. Akurát je príbeh okorenený o upírsku tématiku, ktorá do príbehu zapadne tak prirodzene, že na seba ani príliš nestrháva pozornosť a po chvíli vám to nepripadne divné. Je to jeden z troch Parkových pošahaných filmov, ktoré ma bavia. Hlavne vďaka zaujímavým štyrom ústredným postavám (kňaz a pošahaná rodinka - matka, syn a mrcha snacha), ktoré sú fantasticky stvárnené. Slabinou je možno len to, že stopáž je fakt trochu prestrelená a tempo pomalé, ale výsledkom je netradičný mix žánrov, ktorý zaujme jak drsnosťou, dramatickým vyznením medzi postavami tak aj čiernym humorom. 7/10. (11.07.2019)

Zábava preveliká, miera bizarnosti značná. Asi ako keby sa sused Záviš premenil na upíra, začal prášiť Kristínku a potom spolu vymárovali všetko v dosahu, vrátane Mafie a Pištu Hufnágela. Inak povedané: čakal som aj komediálne prvky, ale scény až v duchu raimiovskej krvavej grotesky ma zaskočili. A možno je škoda, že to Park hnal až tak na hranu, pretože nános gore, digitálnych efektov a (väčšinou sexuálnych) podivností prehlušil inak vrstevnato poňaté upírske klišé. Zahrané a natočené je to ale bravúrne - záverečná scéna na útese je jednoducho geniálna. (17.01.2010)

Už skutečně velmi dlouho nepřišla na filmová plátna upířina, která by na už ze všech možných stran provařený žánr nahlížela takto originálně a zároveň při tom využívala prakticky všech důležitých úpírských schémat. Chan-wook Park žánr nebourá, on se na něj prostě jen dívá trochu jinak. A dělá to způsobem který sice skutečně místy působí trochu roztříštěně a snad i zdlouhavě, ale celkově je právě tou roztěkanosti docela slušně podtrženo kouzlo filmu, ve kterém se zběsile skáče po žánrových variacích a stylech, aniž by se nějak výjmečně vzdálil od hlavního tématu... a aniž by byť jen na chvíli přestal jak prohlubovat příběh a postavy, tak i velice dobře bavit. 9/10 (06.12.2009)

Stejně komplexně jako se dříve ve filmech Oldboy a Nebohá paní Pomsta chopil tématu pomsty, rozvádí nyní režisér Park Chan-wook různé aspekty spojené s upírstvím. Upíři na sebe váží mnoho nosných motivů (víra, sexualita, morálka, nesmrtelnost, láska), které v jiných dílech byly pouze naznačeny, nebo singulárně upřednostněny na úkor jiných. Park dokázal do jednoho filmu vtěsnat všechny, přičemž z každého vytěžil maximum. Film tak nedrží jednu stylovou rovinu a náladu, ale s Parkovou inscenační bravurou úchvatně přechází mezi zádumčivostí, absurditou, nadsázkou a vypjatostí. (05.07.2009)