Soudný den

Lehce nadprůměrná béčková blbina, která má štěstí, že rychle odsýpá (prakticky pořád se něco děje) a přitom baví, takže se člověk skoro ani nestačí zamyslet nad tím, jak je neoriginální. Neil Marshall si bere z mnoha slavných (a lepších) filmů něco, hází to do hrnce a kuchtí tenhle postapokalyptický guláš. Bašta to není špatná, ale jak říkám - sníst si ji jděte sami. Mozek zatím nechte někde, kde mu bude lépe. Nejlepší scény: Přepadení v "opuštěném" městě, hostina, proslov Malcolma McDowella (ten chlap je vážně ďábel) a samozřejmě celá závěrečná scéna s bentley, která je tak přepísknutá, až je skvělá. (17.08.2010)

Keby nejaký človek počas môjho pozerania filmu štyrikrát vstúpil do mojej izby, asi by si myslel, že som za necelé dve hodiny stihol pozrieť štyri filmy. Klasický, nedecentný, nie až tak hlúpy, ale predsa už nie až tak originálne post-apokalyptický sci-fi začiatok prelínajú skvelé čistokrvné akčné scény, neskôr príde atmosferický feeling ako z hlbokého stredoveku a následne sa štýl prehupne do mrazivých horrorových pasáží s nechutnými, krvilačnými zombie mátohami. Táto potrhlá kombinácia pôsobí niekedy naozaj dosť zaujímavo, zábavne a nesporne cool, inokedy ako totálna hovadina, s ktorou si tvorcovia nevedia rady. Druhý variant však našťastie toľko neprevládal a tak sa mi film ako celok celkom páčil. Nezáväzná oddychová zábavička pre silnejšie žalúdky a ja mám takúto silnejšiu kávičku veľmi rád. 70%. (22.01.2009)

…a za čas vše pohltila tma. Z území na sever od zdi zbyly napřed vzpomínky a později už jen dějiny…. Tak tohle jsem nečekal!! Výborné tempo podpořené zajímavým soundtrackem , temná atmosféra a ,,ostré“ záběry, při kterých nevím, jestli se škodolibě smát či si zakrývat oči. Raději jsem povolil uzdu své škodolibosti a vrátil se do postapokalyptických časů šíleného Maxe, středověku či sci-fi světa budoucnosti. Právě ta spojitost je nejzajímavější a musím napsat, že funguje PERFEKTNĚ!! A jestli se vám líbil Pád do tmy, tak vězte, že s Marshallovým plánem nemám problém.. (17.12.2008)

Neil Marshall je proste borec. Najprv svetu predviedol, že najlepšie súčasné horory vznikajú na britských ostrovoch a teraz zo zasvinených ulíc postapokalyptického Glasgowa ukazuje zadok hollywoodskemu poňatiu akčných a sci-fi filmov a prdí mu rovno do tváre. Doomsday je nelogická, nesúdržná a nepríčetná, ale zároveň aj neopísateľne zábavná smršť všetkého (naozaj VŠETKÉHO), čo ste kedy chceli (a možno aj nechceli) vidieť v béčkovom filme. Nemá to hlavu ani pätu, nemá to súdnosť, niet v tom štipky originality, ale má to nadhľad, kolosálne porcie brutality a v jednotlivých segmentoch je to štýlové a remeselne dokonale zvládnuté - od rytierov vynárajúcich sa zo záplav slnečného svetla v poetickom fantasy lesíku až po "bruckheimerovsky" nasvietené kovové záblesky počas šialenej záverečnej naháňačky. Skoro som mal z toho dojem, že Marshall kričí do sveta: "Dajte mi natočiť akýkoľvek žáner, zvládnem ho!" Už dávno som nevidel film, z ktorého by tak tryskalo nadšenie tvorcov pre vec. (21.07.2008)

Potomstvo Williama Wallace (aka Mela Gibsona) a Mad Maxe (zase ten Gibson, no fuj Mele, styď se) ve verzi pro rok 2035 tančí céčkový kankán v klubu Grindhouse za přispění áčkové produkce v rytmu Známky punku. A já se k Marshallově zběsilému pogování přidal. Až dětinsky rád, jako malé robě při prvním setkání s Krtečkem. Údajný matoucí střih mi na překážku nebyl (na rozdíl od Descentu) a tak bych vyčetl snad jen zbytečně dlouhou předehru k zběsilé jízdě, která je odstartována přesně v ten moment, kdy se zjeví první pankáčské kšíro. Takže nedělejme z punka tupce, protože každé zboží má svého kupce. A Soudný den jich snad bude mít dostatek, aby to Neila do budoucna neodstavilo od dalších projektů. Byla by ho škoda, zvlášť kdyby častěji předváděl tak jasně pětihvězdičkové záležitosti jako je ta čtyřicetiminutová pasáž od útěku z nástupiště přes adaptaci Twainova Yankeeho z Connecticutu na dvoře krále Artuše až po závěrečnou honičku v Bentleym. (21.07.2008)