Hitman

O dost krvavější „Jason Bourne“ po depilaci vlasů, natočený podle příručky „Jak vykrádat scenář a přitom se tvářit originálně.“ Od Bournea se tady krade nejenom hudba a tak trochu i koncept (zabití ruského politika, pronásledovaný hlavní hrdina vždy o krok napřed), ale i některé scény, z nichž asi nejvíc do očí bijící je Hitmanova analýza okolních hostů v restauraci a výčet všeho, co si při vchodu zapamatoval :o). Ono by to tak ani nevadilo, kdyby zde byla alespoň jediná scéna, kvůli které by stálo za to opakovaně zmáčknout tlačítko PLAY. Není to nuda, ale vyšumí z hlavy dříve, než řeknete ´Hitman´. A k hlavnímu hrdinovi, který bez skrupulí střelí člověka zezadu do hlavy, si horko těžko mohu vypěstovat nějaké sympatie. Hru jsem nehrál a ani po tom dvakrát netoužím. (15.04.2008)

Poslední dobou mám u mainstreamovyćh filmů pocit, jako kdyby stávka scénáristů neprobíhala právě teď, ale jako kdyby scénáristé záměrně stávkovali už při psaní těch největších a nejočekávanějšich pecek (Hitman, Vetřelec vs. Predátor 2...). hitman má tu výhodu, že se při jeho sledování člověk necítí, jako když vidí filmovou adaptaci hry, tj. že nemůže ovládat hlavní postavu, protože kouzlo herní série spočivalo v možnosti volby - buď být běsnící zabiják anebo chytrý taktik, ve filmu se vsadilo na to první a relativně to funguje._____ Xavier Gens umí myslet v kompozicích a inscenovat akční scénu, přestože střidání záběr-protizáběr je otravné a inspirace v akčních klasikách či kultech 80. let je nepřehlédnutelná a spíše směšná, jenže... Opětovně po ideologicky problematickém a formálně vychytralém Království se mi potvrzuje, že uživání stejných narativních (profesní fokalizace, princip seriality, dívka jako vykoupení, střidání scén mezi kočkou a myší) a stylistických figur (záběr v akční scéně netrvá déle než 2s, kamra je stoická, protože hlavní hrdina je chladný a bez emocí) je opodstatnitelné u filmařů myslících v obrazech a nad borazy (Greengrass), ne u Frantíka, jenž má kolem sebe neschopné scénáristy, skladatele ze hry, který nepokrytě vykrádá Powella a Rkovou přistupnost, aby nad filmem hýkali puberťáci, co ženě nesáhli ještě na prso a mrtvolu viděli tak max. v PC hrách._____ Za castingově chytře zvoleného, ale krutě necharismatického Timothyho Olyphanta, za spád (ten film nemá 100 minut, ale 85), několik intertextových vsuvek vůči hře (oblek, převleky, ukrývání mrtvol) a "omsdesátkovou" zábavnost (tak blbé, až je to vtipné) si ten film ty 3* zaslouží. Ale proč to nešlo rovnou na DVD? (17.01.2008)

Vzhledem ke kritice filmu jsem moc nečekal, ale byl jsem "relativně velmi mile" překvapen. Jako bych se procházel počítačovou hrou... atmosféra naprosto perfektní. Hráčům má díky mnoha odkazům na hru (vzhled interiérů) určitě víc co nabídnout, ale myslím, že i ti co hru nehráli, si film můžou užít. Nejvíc sem se bál toho, že se 47 změní z chladnokrevného vraha bez citu v zamilovanou napodobeninu. To se bohužel do jisté míry stalo, ale jen do jisté míry. ŽeOlyphant se pro roli nehodí je bohužel moc samozřejmé. (11.12.2009)

Scénář si bere to nejhorší z osmdesátých let, režisér nevystupuje z průměru a celé se to bere až příliš vážně na to, aby to mohlo být zábavné. Olyphant neuškodí, vedlejší postavy nezaujmou a z akce si člověk na zadek rozhodně nesedne. A pár pomrknutí na fanoušky hry nestačí k tomu, aby vznikl zábavný film. (09.12.2007)

Kurýr mínus Jason, dobré akční scény, stylový soundtrack a slušná kamera. Kdyby napsal scénář Luc Besson, mohlo to být možná na tři hvězdičky, Skip Woods zvládnul svým perem pohřbít celý film. Herní Hitman je dějově jednodušší, ten filmový je rovnou "blbej jako tágo". A to je věc, ze které vás nevyseká (v tomhle případě nevystřílí) vůbec nikdo. (26.11.2007)