Napříč vesmírem

Nápad přetavit písničky Beatles to filmu je znamenitý. Provedení už však pokulhává. Spousta písní je do filmu naroubována křečovitě a působí dost nepatřičně. To platí například o postavě Prudence, která je zde totálně ale totálně navíc. Tvůrci jí museli vymyslet celý nudný příběh a to vše kvůli jediné písničce. Dále mám výtky k celému soundtracku. Beatles by zasloužili zajímavější aranže a zpěváky. Ti co zde zpívají působí jako "hvězdy" ze Superstar. Obyčejné hlasy bez špetky charismatu. Chtělo by to víc takových jako je Joe Cocker. Ale oceňuji výtvarně zajímavé psychedelické sekvence. PS: Bono neumí hrát, vůbec. (31.12.2009)

"Každá kapela, která nemá nepřátele, se mi jeví podezřelá."  Tato paradoxní slova z úst mého známého se mi vybavila po zhlédnutí snímku, dalším zbytečně odkládaným. Je dobře, že si pro jednadvacáté století Beatles vzal někdo do parády, pro některé typy se stali už jen kamenným pomníkem. Naopak, byli nadčasoví, surrealističtí, angažovaní a jednoduše nejlepší. Proti filmu hovoří pomalý nástup, který ale nešetří nápady (Liverpool jak z Free As A Bird) a všechny vyprávěcí, hudební i myšlenkové (All You Need Is Love) složky se protnou v závěru, který je silný tak akorát, abychom si všechna fakta zpětně uvědomili. Hodně vděčných 90% a srovnejte prosím s Mamma Mia!, která taky vypovídá o jedné generaci, ale v jejích přesně omezených (popových) mantinelech. (26.11.2013)

Across the Universe je jako pomeranč. Napovrchu má hezkou blýskavou barvu, když ho však oloupete, ztrácí na vnější ladnosti. Jeho vůně však rázem navnadí vaše smysly jiným směrem. Najednou si myslíte, že jste odhalili jeho pravou voňavou podstatu. Pak ho sníte a po pár minutách zjistíte, že i ona chuť je jen pozlátko, které sice zprvu nadchne, avšak stejně rychle odkvapí. A nakonec zůstane jen vzdálený pocit primitivního uspokojení. Zpěvánky Beatles v podání Julie Taymor jsou sice netradiční a originální, ale zoufale průhledné a jednorozměrné. Což mě tak trochu zaskočilo, vzhledem k předchozím majstrštykům paní režisérky. Vizualita nadevše, k tomu zajímavě přezpívané skladby a je tu dvouhodinový blok videoklipů. Ouha, ty však po první hodině začnou nudit. Nejsilnější okamžiky: Happiness Is A Warm Gun a I Want You. 75% s osobní slabostí v zádech :-) (22.04.2008)

Na tenhle muzikál jsem se těšil půl roku..tolik očekávání, stále dokola a dokola pouštěný trailer..a takové zklamání. Písně jsou výborné, mladí 'zpěvákoherci' si s nimi poradili nad mé očekávání. První polovinu jsem doslova 'žral'..pak ovšem přišly nevyvážené klipovité a kýčovité psychedelické části..a bylo po zážitku. Škoda. :( (13.02.2008)

Aniž bych tím chtěl tento film jakkoli snižovat, přijde mi, že je znát, že ho natočila žena, a že ho natočila především pro ženské divačky. A reakce z mého okolí mě v tomto dojmu utvrzují. Osobně jsem si k tomuto filmu cestu nenašel, sledoval jsem ho dosti znuděně, postavy i jejich osudy mi byly lhostejné, a coververze beatlesáckých songů mě taky dvakrát neoslovily. Nemluvě o tom, že Beatles nesnáším, ech. Ten film mi přišel roztříštěný, zahlcený nezajímavými postavami a zbytečně natažený do neúměrně dlouhé stopáže, která neodpovídá prostinkému ději. A především, tenhle muzikál mi přijde strašně zbytečný - proboha proč v roce 2007 točit filmy o Vietnamu a "divokých šedesátkách"? Není to jaksi krapet nepatřičné? Není všechna ta filmová nostalgie po časech, které už většina z nás nezažila, jen falešná póza, která je zrovna in? Nota bene v naší éře, které přetéká bezpočtem jiných, aktuálních námětů? Já mám z toho intenzivní pocit, jako by někdo v 21. století natočil nové Vlasy pro hipstery, kteří už Formanův klasický muzikál z r. 1979 neznají. Nemám z toho radost, ale nemohu hodnotit více než třemi hvězdami - je mi to líto už proto, že tenhle biják je plný úžasných vizuálních nápadů, které se mi moc líbily (obraz z jahod asi na prvním místě, bože!), ale jako celek je to podle mě prostě slabý film. (22.08.2012)