Blow-Up
Blow-Up
Blow-Up
Zväčšenina
Blow-Up
Blow-Up
Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Carlo Di PalmaHudba:
Herbie HancockHrají:
David Hemmings, Vanessa Redgrave, Sarah Miles, John Castle, Peter Bowles, Jane Birkin, Veruschka von Lehndorff, Jimmy Page, Jeff Beck, Chris Dreja (více)Obsahy(2)
Filmová esej o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Jedno z nejslavnějších děl světové kinematografie. Je mladý, pohledný, úspěšný a bohatý, svět – zejména jeho ženská část – mu leží u nohou. Módní fotograf Thomas, ochotný pro získání nevšedních snímků přenocovat v noclehárně mezi nuzáky, aby ovšem vzápětí přesedl do svého rolls-roycu a odjel do svého ateliéru fotit atraktivní modelku. Dravý, arogantní, sebevědomý – a přece vnitřně, skrytě zranitelný. Do londýnského Maryon parku jej zavedla vlastně náhoda. Ale správný fotograf neudělá krok bez svého aparátu a vzdálená dvojice milenců, skotačící na pozadí nádherné, majestátní zeleně je příliš zajímavým objektem, než aby ji jen tak přehlédl. Jenomže náladové fotografie v sobě, jak má Thomas brzy zjistit, skrývají znepokojivé tajemství…
Zvětšeninu natočil Michelangelo Antonioni podle povídky argentinského spisovatele Julia Cortázara Babí léto (česky vyšlo ve Světové literatuře v r. 1968 již pod názvem Zvětšenina). Se spoluscenáristou Toninem Guerrou přesadil její příběh z Paříže do Londýna, který byl v polovině šedesátých let minulého století avantgardní metropolí, centrem hippies, boomu všech druhů umění – pop-artu, fotografie, divadla, módy i hudby. Antonioni se na svůj první zahraniční film důkladně připravoval. Žil v Londýně osm měsíců, vyzpovídal desítky příslušníků nejrůznějších profesí, chodil po klubech, vstřebával onu specifickou, nepopsatelnou atmosféru. A pak jej za půl roku natočil. Navázal jím přímo na svou „tetralogii citů“ z let 1959–1964 (Dobrodružství, Noc, Zatmění, Červená pustina). Opět nabídl divákovi mnohovrstevnaté metaforické dílo se záměrně neuzavřenými motivy, provokující k mnoha interpretacím. Zvětšenina je detektivním příběhem s hádankou, psychologickou studií, filmovou úvahou o hranicích výtvarných a narativních umění i filozofickou esejí o nemožnosti uchopit objektivní pravdu. Antonioni jí vzdal i hold intuici, jedné ze svých stěžejních tvůrčích metod. Přihlásil se k ní zejména výroky „Dělám filmy spíše žaludkem než mozkem“ nebo „Zkušenost mě naučila, že pokud je intuice krásná, pak je správná.“
(Česká televize)
Recenze (460)
Bez chyby, jen ti klauni nemuseli hrát na konci tenis tak dlouho :-) ()
Je mi jasné, že budu v rozporu se zde publikující většinou. Co se dá dělat. Film nemá žádný děj, žádnou linku, vede odnikud nikam. V okamžiku, kdy máte pocit, že se něco začne dít, tak běží titulky. Není v něm žádná tajemnost, žádné skryté významy. Vleče se jako nemocný hlemýžď. Na film se nelze dívat znovu a vlastně ani není proč. Koncentrovaná nuda. Pokud je toto umění, tak je jen dobře, že ne všechny filmy mají podobné ambice...pokud film nemá příběh, skoro nic se v něm neděje a ještě je nepochopitelně dlouhý, co je na něm vlastně zajímavého? ()
Film nepochybně natočený se záměrem stvořit umělecký obraz, přestože jazyk, kterým k diváku promlouvá, je nejspíš jen velmi těžko každému uchopitelný. Za povšimnutí jistě stojí výrazně italská estetika filmu; nepoznal-li bych ulice Londýna, přísahal bych, že se děj odehrává v nějakém přímořském italském městě, a je tedy velmi zajímavé, jak se podařilo Antonionimu předělat jinak poněkud chladný, ale krásný Londýn, na jiskrou nabyté město, plné barev. Snad jediným větším odkazem na britskou kulturu je zajímavá sekvence z koncertu Yarbirds. Jinak film je plný krásných žen, které povětšinou Antonioni zobrazuje jako poněkud nudné fotogenické objekty, aby se mohl soustředit na mystifikaci právě jedné z žen, jež se jeví neobyčejně i mladému fotografovi, a která přímo dotváří záhadu, hnací motor filmu. Klasický snímek velkého režisera, jež akcentuje na umění v pravém slova smyslu, a který závěrečnou scénou nechává film plynout ještě dál, do dalších rozměrů, jakoby už tak nebylo jeho dílo dostatečně dokonalým počinem. ()
Muž, zvlášť když je profesionální fotograf, bývá okouzlen ženou, žena tím, že okouzlila muže. Jinak však rozvleklé, popisné, přeceńované ve stylu "postmoderny a neorealismu". Londýn, "zlatá šedesátá", postupný rozklad hravé, těkavé, znuděné, nezodpovědné konzumní společnosti. Námět dobrý, zvětšenina, skvělý nápad na detektivku, nebyl však ke škodě filmu využit. Jednu z rozverných, blondatých naivek si zahrála Jane Birkinová. Roli dostal i „frontman“ později světoznámé skupiny Led Zeppelin Jimmy Page. Nejen kvuli tomu. 66% http://youtu.be/Zu0-keZ4KKY ()
WTF??? Šumění větru bylo fajn, jinak to bylo na můj vkus až moc umělecké... ()
Art film, který tuší v bestarostnosti zlatých šedesátých nějaký podvod. Za vším tím odvazem nutno tušit zradu. Průser. Anamnéza přesná, ale dívat se na ní je přeci jen trochu nudné. Asi jako běhat po kurtu za neviditelným míčkem. ()
Tohle je fakt úlet, aneb u snědeného scénáře. Dvě hvězdy za skvělou režii. Prakticky souhlas s uživatelem Bloody13. ()
Posledná scéna akoby hovorila za všetko. Neni sa čoho chytiť. Hľadáme opravdivosť, naplnenie, materiálne bohatstvo a čim viac sa zdá že niečo máme, tým menej je naša duša uspokojená a tvárime sa že v ruke je...loptička ()
Čtvrtá hvězda za nahou Jane Birkin. ()
Parádní film. Antonioni ukázal mimořádný cit... Jednoduše vdechl filmu atmosféru, která žije. ()
Zväčšenina mala parametre byť najlepším filmom Davida Lyncha, škoda však, že ju nakrútil Michelangelo Antonioni. ()
Podivný film, který jistě stojí za zkoumání. Moc dobrá hudba, ale je jí hrozně málo. Skvělá scéna s The Yardbirds. Při druhém shlédnutí asi jen 65%. ()
Zajímavý námět,kvalitně zpracovaný ve filmové metafoře s nejednoznačným koncem...80% ()
Bezesporu umělecký skvost a pro mě osobně v prvé řadě vizuální mistrovské dílo. Na druhou stranu ani při vědomí role tohoto snímku v dějinách filmu nemohu dát plné hodnocení, neboť a) to na mě (zatím) nemělo ten dopad, který by to - asi - mít mělo, b) má to zbytečná "hluchá místa" (a tím v žádném případě nemyslím, že je to pomalé), c) beru poněkud úkorně, že nám Antonioni zhruba po hodině "hry" předkládá nový žánr, který ale ke konci bez vysvětlení zcela opouští (vím, v tom je ten záměr, ale stejně) a konečně, což s tím souvisí d) musím obdobně jako řada jiných uživatelů připustit, že jsem dosud zcela nepochopil, co tím chtěl autor říci. ()
Rozumím důvodům, proč se z tohoto snímku stala svým způsobem kultovní záležitost, v které lze najít spoustu linek i jednotlivých obrazů k podrobnému rozboru. Atmosféra šedesátek z toho vyloženě srší a nemůžu nic namítnout proti popisu České televize, který je tu u filmu uveden. "Zvětšenina je detektivním příběhem s hádankou, psychologickou studií, filmovou úvahou o hranicích výtvarných a narativních umění i filozofickou esejí o nemožnosti uchopit objektivní pravdu." Ano, tím vším Zvětšenina je, ale přes veškerou svou filozofickou hloubku pro mě tento filmový zážitek zůstal tak nějak plochý. Co se týká britských šedesátek, mám je moc rád, ale jsem přece jen spíš na ten Mechanický pomeranč. ()
V podstatě banální příběh, nepochytil jsme autorův záměr zobrazit neuchopitelnost objektivní pravdy, místy spíš prosvítá záměrná beztvarost. Intuice jako hlavní tvůrčí metoda mě po zhlédnutí taky napadla, úchvatně funguje ve vizuální složce (barvy!) a ve budování napětí (vítr, zvětšování, noční scéna v parku), finále ale skřípe. ()
Podivuhodné dielko..... ()
Úžasný pohled do šedesátých let, skvělá hudba Herbieho Hancocka a skvělá kriminální zápletka. Plus Yardbirds navíc. ()
Kdysi jsem viděla Zvětšeninu jako malé dítě (cca 8 let) a učarovala mi. Teď v dospělosti, když jsem ji viděla podruhé, mě prakticky vůbec nezaujala. Čím to? Nevím, možná je na film třeba se dívat nějakýma jinýma očima, nějakým způsobem pohledu, který už nemám. Nebo jsem prostě jen od té doby viděla mnoho a mnoho filmů, které Zvětšeninu zastínily. Musím se ztotožnit s těmi pár lidmi, kteří zde píšou, jak jsou překvapeni vysokým hodnocením. Jsem jím velice překvapena i já. Film má sice nesporně dobré stránky - kvalita zpracování, výborné herecké výkony, zvláštní výtvarné pojetí (to se mi na filmu líbí asi nejvíc). Ovšem tyto atributy, jakkoli zdařilé, ještě film nedělají FILMEM. Nemám ráda filmy, které nemají konec, resp. mají nepochopitelný konec. Tento film ještě navíc nemá ani moc obsah. Vše je jakousi abstraktní básní obrazů... takže jako výtvarný počin dobré, ale jako film u mě neboduje. ()
První film, který jsem od Antonioniho viděla. 60.léta, napjatá a tajemná atmosféra. Práce na zvětšování fotky a osamělý Hemmings s mrtvolou v nočním parku mě dostane vždycky. Scénář, režie, kamera, herecký výkon D. Hemmingse vynikající. Umělecké dílo, které si zaslouží nejvyšší hodnocení. ()
Související novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Ingmar Bergman a Michelangelo Antonioni
Před několika dny média informovala o úmrtí obou filmových velikánů. Oba byli nepřehlédnutelnými persónami světového filmu a jejich stopa, kterou zanechali dalším generacím, je až příliš hluboká,… (více)