poster

Černá labuť

  • anglický

    Black Swan

  • slovenský

    Čierna labuť

Drama / Thriller / Mysteriózní / Psychologický

USA, 2010, 104 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • DaViD´82
    ****

    Aronofskyho vyznání lásky k Červeným střevíčkům. Psycho (nikoli psychologická!) aktualizace Labutího jezera pro 21. století v artově-mainstreamovém kabátku s již tradičně tklivě plačící; a jen tak mimochodem i skvěle "samu sebe" hrající; Natálkou. Čekal jsem více baletního zákulisí plného ostrých loktů, intrik i posedlosti a méně rádoby horrorových prvků, s kterými si Aronofsky příliš nepotykal (ehm, zrcadla... to jako vážně Darrene?). Přesto to funguje a navíc to skvostně graduje.(18.2.2011)

  • Faidra
    ***

    This film just wants to be perfect. Chce to příliš moc a příliš nahlas. Aronofsky nastavuje zrcadla tak usilovně, že mi jen neméně usilovný stisk prstů mého spoludiváka na mém zápěstí zabránil v zařvání "zabili Bradleyho" na celé kino. Bohužel ani nastavení zrcadla baletu ve vší jeho hnusotě se všemi praskajícími klouby, propocenými trikoty a povinným vyhladověním, ani proměna nikoli ošklivého, ale zoufale zakřiknutého káčátka v titulního opeřence, ani přesné obsazení, kde se navzdory skvělé Natalii neztrácí ani Cassel nebo Ryderová, nemůže zvítězit nad skutečností, že v Black Swan vidím především rádoby sofistikovanou nápodobu umění, která trpí přílišnou doslovností než aby mohla být brána vážně, a na béčkový horor o cizí tváři v zrcadle na téma "buď opatrný s vyslovením svých přání, mohla by se vyplnit" - kterým BS ve své podstatě je - bere zase sama sebe příliš vážně. Pro mě midcult jako vyšitý, je mi líto. Možná je smolná černá labuť zakopaná v samotné idee vydávané za revoluční, ve dvojroli Bílé/Černé pro jednu baletku, když se přitom jedná o běžnou praxi. Nicméně slovní spojení "nebuď labuť" zřejmě na nějakou dobu získá na závažnosti. P.S. Když jsem se konečně odpoutala od nastavování zrcadel, vzpomněla jsem si v závěru na cimrmanovské: "Už blouzní. Naskakuje mu husí kůže a má dojem, že mu vyráží i brka!" A nové významné tisknutí mé ruky s nevysloveným "opovaž se" bylo na světě. P.P.S. Hudba skvostná, nepoznat, kde končí Čajkovskij a začíná Mansell... mňam.(23.2.2011)

  • JFL
    *****

    Dokonalý film o dokonalosti. Po výbušné rozjívenosti prvních tří filmů dospěl Aronofsky s Wrestlerem a Černou labutí do stádia, kdy místo vršení samoúčelně efektních kudrlinek pečlivě provazuje jednotlivé složky, aby se vzájemně doplňovaly. Maximálně strhující film vyráží dech všemi svými složkami, především pak skvěle aranžovanou hudbou spojující Clinta Mansella, Chemical Brothers a Čajkovským a důmyslně vedenou kamerou, která dlouhými jízdami, kde tančí s herci, precizně vystihuje dynamiku a ladnost baletu.(22.3.2011)

  • Eodeon
    *****

    říkejme tomu třeba nadání, jinými slovy také řemeslná zručnost, přidejme k tomu přísnou sebekázeň a důslednost, oddanost, nejlepší úmysly a nejvyšší ambice a přesto nezbude než to všechno sbalit do zádumčivého závěru: to přeci vůbec nedostačuje! /// z Černé labutě je průzračně jasné, že Darren Aronofsky onen fakt na paměti měl. snad i slavného režiséra pronásledoval jako děsivý stín vlastního možného selhání po celý čas práce na nejnovějším projektu, nepodobný paranoidním bludům, které si lidé občas v záchvatu iracionálního strachu projektují do temných hororových koutů, kam oko nevidí. a otázka se nejspíše stávala tím naléhavější a znepokojivější, čím déle si ji kladl. postačí upnout se ke své vysněné ambici a z hloubi duše vydrat své poslední síly, aby práce umělce dala vzniknout skvostnému dílu, nebo je třeba sáhnout si až na bahnité dno vlastní duše? Nina v podobné snaze zajisté nakonec uspěla; nehledě na jeden ostudný pád, o jejím výkonu nelze pochybovat. sama nezapochybovala, přestože dříve sama sobě byla velkým kritikem. bylo to dokonalé. podal však režisér stejně uspokojivý výkon? zajisté pamatoval na první marný pokus krystalizovat dokonalost samu filmovými prostředky. komorní Labuť nese při srovnání s ikarovsky troufalou Fontánou stopy opatrného poučení. tvůrce svůj film sevřel nejen klaustrofobicky budovanou mizanscénou, ale také osvědčeným soustředěním kamery do převažujících detailů na tvář hlavní hrdinky, popřípadě tváře ostatních postav, dokonale obsazených nejpříhodnějšími hereckými představiteli. efekt to zajisté není o nic lacinější, než prvoplánové hororové lekačky, ale svůj díl práce mistrovsky naplňuje. nejenže tvář právem oceněné Natalie Portman zprostředkuje divákovi téměř všechny přítomné emoce (jakkoliv jsou či nejsou intenzívní v kontaktu s jedinečnou osobností diváka), a které přeci ne, ty záhy dodá její tancující tělo snímané přiléhavou a velmi dynamickou kamerou, ona nás tvář mladičké baleríny přede vším uvede do schizofrenní duše hluboko pod ní. kdo jí pozorně sleduje, neztratí se ani v nejsložitějších zákrutech zdánlivé pomatenosti. /// doopravdy nejde o nic než o hrůzné naplnění smělého uměleckého záměru: ztělesnění zla, pro které bylo snadné najít v životě mladé umělkyně přebytek inspirace, mimo jiné v pokušitelce Lily, pokřiveném zrcadle Beth a v traumatickém soužití s poznamenanou matkou. nejvlastnější téma filmu, totalitu vnitřní reality duše, pak ztělesňuje vyjmenovanými prostředky vedené vyprávění, pro něž selhávají všechny pokusy o uspokojivé rozlišení mezi dějem v doméně hmotné skutečnosti, snu, narkotické halucinaci, optické iluzi, "za" vadou v zrcadle, vsugerovanou tužbou, ať už touží Já, či druhé, temné, či přiléhavěji k filmu: "černé" Já. smyšlené alter ego se vtěluje do lidské bytosti a její někdejší osobnost zůstává jen jednou ze dvou možností lidské identity. sebedestruktivní síly čekají na své odpoutání a zbývá se jen přesvědčit, zda dříve, než dojde k očekávané anihilaci protichůdných tezí, stačí labutí princezna předvést tanec o ambivalenci čirého dobra a zlovolného rozkladu. /// při naplnění tvůrčí ideje Aronofsky přeci neselhal. v okamžiku, kdy obsah díla dosáhl metaforického okraje a výpověď zcelistvěla, vyprávění stejně jako ve Wrestlerovi umlklo. může se zdát, že veledůležitá informace zůstává utajena, ale jedině těm, kteří nesledují stejný proud témat a otázek, jako tvůrci filmu, a s filmem samotným se divácky rozcházejí. zde proti ledabylému způsobu čtení textu nelze nic namítnout, vždyť autonomní realitu i jejich - těchto povrchnějších diváků - duševního prožitku Černá labuť v jádru své struktury utvrzuje. pokud ovšem na základě vlastních dojmů (jakkoliv já sám uznávám mnohé odmítavé výroky jako oprávněné) vztažených nikoliv na své osobní způsoby "dívání se", ale na film samotný - jako kdyby snad mezi obojím existovalo bezprostřední spojení - snímek zatvrzele odmítáte, položte si alespoň otázku vlastní i Černé labuti: je přítomnost podivného zdání vyumělkované zvrácenosti, rozháranosti a tvůrčího pochybení ve filmu zpracovávajícím jako dílčí téma zosobnění zla v nepořádku ... a je vůbec možné pojednat inkarnaci nedokonalosti formou dokonale vybroušenou jako briliant?(31.5.2011)

  • Malarkey
    ****

    Jednoduše řečeno. Když bych vyměnil Natálii Portman za Mickeye Rourkeho a přejmenoval film na Wrestler. Tak uvidím totožný film. Tedy, v jeho nejzásadnější podstatě. Morální hodnoty jsou úplně jiné, životní příběh je také jiný a důležitá část režisérývhc filmů, povahy jednotlivých hereckých rolí, jsou také naprosto jinde. Celý ten film je vlastně neskutečně jiný, ale uvidíte sami, že až ten film dojedete, budete nad tím přemýšlet uplně stejně jako nad Wrestlerem Mickey Rourkem, který minulý rok za naprosto odzbrojující výkon Oskara nedostal. Uvidíme tedy, jak to bude s Natálkou, která podle mě po Leonovi předvedla svůj druhý, životní výkon. A takových výkonů za život tolik není. Škoda, že se Černá labuť podle mě hrozně dlouho rozjíždí, ale postupem času jsem se do filmu dostával hloubš a hloubš a závěrečná scéna mi v srdci pulzovala ještě chvíli po shlédnutí. Darren Aronofsky to natočil přesně tak, jak to natočit umí. Clint Mansell mu opět "složil" muziku nejlíp, jak dokáže a ve všech ohledech to představovalo další rys jedné lidské povahy v koláži filmů samotného režiséra, se kterou se setkáváme každý den. A tou je protentokrát dokonalost.(27.1.2011)

  • - Spoiler: Piotr Iľjič Čajkovskij mal ženu AntoNINU, ktorá sa psychicky zrútila a skončila v ústave pre duševne chorých. (Yvaniela)

  • - Winona Ryder byla na hodině baletu jen jednou v životě, coby malé dítě. Učitelka byla prý natolik nepříjemná, že se od té doby odmítala k tomuto tanci vrátit. (Othello)

  • - Rozpočet filmu byl tak nízký, že když si Natalie Portman zlomila při zdvihu žebro, dostalo se jí na volání lékaře odpovědi, že ve štábu žádný není. Na to Natalie odvětila, že pokud je třeba snížit rozpočet, můžou jí vzít přívěs. Příštího dne byl přívěs pryč. (HellFire)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace