poster

Trhák

  • anglický

    Blockbuster

    (festivalový název)

Komedie / Hudební

Československo, 1980, 94 min

Kamera:

Ivan Šlapeta

Hrají:

Hana Zagorová, Josef Abrhám, Juraj Kukura, Waldemar Matuška, Laďka Kozderková, Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Petr Čepek, Jiřina Jirásková, Bedřich Prokoš, Radka Fidlerová, Dagmar Patrasová, Ivan Šlapeta, Ludmila Roubíková, Zdeněk Řehoř, Petr Spálený, Olga Blechová-Matušková, Milan Drobný, Hana Buštíková, Jiří Korn, Dagmar Havlová-Veškrnová, Jiří Schelinger, Kateřina Chárová, Michal Tučný, Václav Lohniský, Rudolf Hrušínský, Roman Horák, Aleš Ulm, Jaroslav Vozáb, Jana Kratochvílová, Jiří Opřátko, Jiří Bruder, Václav Kotva, Josef Střecha, Milada Ježková, Marta Skarlandtová, Alena Karešová, Ivan Mládek, Helena Růžičková, Stella Zázvorková, Karel Štědrý, Jaromír Kučera, Petr Svoboda, Jan Hraběta, Milana Dobrovská, Jaroslav Čejka, Boris Moravec, Lenka Pichlíková, Miroslav Grác, Pavel Želízko, Ivan Martin, Jarka Čapková, Pavel Brümer, Tomáš Linka, Robert Moucha, Petr Novotný, František Pátek, Karel Poláček, Jan Turek, Vítězslav Hádl, Karel Vágner, Eva Asterová, Štěpán Beláz, Vítězslav Bouchner, Josef Brozman, Jana Čepková, Karel Červinka, Naďa Izakovičová, Jan Klár, Věra Kramešová, Ivan Krob, Ivana Kubicová, Libuše Kudláčková, Ivana Kuchařová, Elena Lindauerová, Stanislava Martínková, Vladimír Pohořelý, Pavel Šmok, Jitka Vašutová, Pavel Veselý, Miroslav Vilímek, Blažena Vrzalová, David Ondříček, Aleš Monteleone, Linda Dřevíková, Ladislav Krečmer, Anna Pourová, Zdeněk Podskalský st., Imrich Eperješi

Střih:

Petr Sitár

Zvuk:

Josef Vlček

Scénografie:

Boris Moravec

Kostýmy:

Irena Greifová
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Radko
    ***

    Paródia normalizačnej plytkosti jej obdobou. Scenáristická ruka dua Smoljak-Svěrák je rozoznateľná na prvý aj tretí pohľad. Lenže to, čo bolo v roku 1980 považované za nápaditý humor, vyvolá dnes len zhovievavé pousmiatie. Myšlienka je zrejmá - autor sa môže snažiť koľko chce, jeho kritika pomerov sa ale vždy autocenzúrou tvorcov a vydavateľov diela zmení na niečo s optimistickým vyznením. Na niečo, čo ospevuje a chváli život v spoločnosti. Film to sparodoval vydarene. Problémom je, že samotný "odvážny námet" predstavený v príbehu je len priemerný komunálny príbeh. Zagorovej herecký výkon sa tiež predýchava ťažko. Na druhú stranu scéna s Kukurom nechávajúcim žiť chrobáka a následné problémy s hadom a labuťami je úchvatná. Spolu s piesňou Smyslníci smyslní a so záverečnou apokalypticko - optimistickou scénou z kinoamfiteátra vo víre víchrice posúva celok do trojhviezdičkových hodnôt. Pozitívne hodnotenie ovplyvnila aj postava producenta - trhača košieľ a pesnička Juraja Kukuru Sek sem. Estetika kúzla nechceného humoru. Zopakovanie si tohto zážitku je predurčené trošku sadomasochistickou záľubou v počúvaní pesničiek vzniknutých v období vlády KSČ a KSS. Pomerne talentovaní a hlasovo disponovaní speváci robili vtedy z času načas strašné úklony režimu, len aby mohli hrať na výslní a zarábať na kadejakých pochybných západných i východných kšeftíkoch. Boli to presne tie isté piesne akými je Trhák slušne napchatý.(1.12.2014)

  • Adam Bernau
    ****

    Aristotelés v Prvních maturitikách učí, že substanci nelze vnímat smysly, vidíme jen akcidenty. To už neplatí, protože substanci parodie vnímat lze a je to Trhák. Naopak se potvrzuje Platónův náhled, že jsoucí je to, co je samo se sebou totožné. Protože substance Trhák je sama se sebou totožná: sám sobě parodií. Tato sebetotožnost je ovšem dána svou bytostnou dvousložkovostí: na jedné straně autoři Svěrák se Smoljakem jevící jakoby sami sebe, ani točí přiblblý film-šou, na druhé straně režisér Podskalský skutečně tuto uslintanou šou točící. Nesmíme si však onu podvojmost v jednotě představovat, jako by k sobě nějak přistupovaly „protiklady“, k čemuž by nás mohlo svést naivní srovnání výjevů „na palce“ s výjevy „ve štábu“. Ne, je to kontinuum: netřeba číst v titulcích tu všezahrnující škálu autorů písní od Uhlíře se Svěrákem až po Karla Vágnera; samotný živý poslech božské „Nech brouka žít“ nebo fenomenální „Když dítě škrtne zápalkou“ („stříkáme na plný hadice“) na jedné straně, kastrátského diskosboru traktoristů na straně druhé a vší té pestrosti mezi tím nám poskytuje názor více než dostatečný; zcela totéž kontinuum se však v zavinuté podobě projevuje v jedné každé písni, v každé scéně, ano v každém záběru i větě (zároveň se zde potvrzuje, že v podstatě jsoucna tkví coincidentio oppositorum, neboť spatřujeme krásu v hnusu a hnus v kráse, neoddělitelně a nerozlišitelně). Toto kontinuum je však jen jedním aspektem sebetotožnosti. Druhý je velmi znepokojivý, neboť naznačuje rozpor už v samotné podstatě jsoucna: je to onen trojúhelník Sváru scénárista Svěrák – režisér Smoljak – produkční Čepek, spojovaný ovšem principem Lásky dramaturgem Mouchou. Jako důkaz, že celý tento výklad není nějakým mým soukromým nálezkem, nýbrž je podložen svatými Písmy, postačí uvést „Jednou já jednou ty vždyť jsme oba z Jednoty maj bejby“. Nevěřícím pak podávám důkaz biologický: „pivečko je boží dar, máme doma televizi a po práci v srdci žár“ – dokáže-li někdo, zda jde o výraz lichocení národu nebo pohrdání národem, sním tento komentář. To se však nestane. Pokud jde o národ, můžeme být hrdi, že v historii celého kosmu teprve druhé zjevení podstaty je zároveň prvním filmem s cimrmanovským námětem – cizinec přináší třaskavý pokrok v hnojení (jmenuje se Jaroslav; Liptákov zaměněn za Lipovec). Cimrmanův génius však skrze Rekonstruktory proniká celým dílem a nutí režiséra Podskalského jako v záchvatu mystického šílenství k velkolepému stvořitelsky sebezničujícímu gestu, jímž aplikuje převratnou metodu metání hnoje dynamitem na živnou půdu umění. Plody jsou nepřeberné. Orgie Československé socialistické televize, při nichž Bambini dr. Kulínského nemohou chybět. Scheißdorf od Prodané nevěsty až po Slunce seno včetně. Závěrečná divácká hláška "stejně jsme my Češi šikovnej národ" následována finálním pohledem na zasmušilého Kukuru. Nic než národ. Nech brouka žít.(6.3.2012)

  • Joe321
    *****

    Jedinečný český skvost se scénářem promyšleným do detailu. A o textech písní ani nemluvě. Jak Svěráka se Smoljakem mohlo něco takového napadnout... Scéna, kdy Zagorová po výbuchu na polích přizná lásku svému idolovi Abrhámovi a na Kukuru spadne hnůj je geniální. -"Vidíte? Ono se to lehko píše. Ale dělat to!"(1.1.2013)

  • berg.12
    ***

    Přiznávám bez mučení, tenhle film jsem dokoukal asi až na pátý pokus. Vyjma castingového úvodu působí hodně rozvlekle a přeci jen, je to hodně dobová záležitost. Na druhou stranu, písničky jsou povedené, stejně tak jako některé narážky na českou komedii a kinematografii té doby. Ale žádný trhák to rozhodně není.(17.10.2005)

  • Malarkey
    ****

    Jedná se o zaručeně nejdivnější film, pod který se kdy vůbec podepsal Svěrák se Smoljakem. Jenže skutečnost, že v roce 1980 do jednoho filmu dokázali nalákat tolik postav jak filmového, tak hudebního průmyslu tehdejší doby ve spojení s dnes již legendární muzikou, dokazuje, že i nejdivnější film této dvojky, je pořád hodně dobrá zábava, u které se budete smát od shora dolů.(25.3.2017)

  • - Většina písní měla úmyslně chytlavé melodie a infantilní texty. To platí především pro pásmo „Muzikál na návsi“. Některé písně si však jejich interpreti převzali do svého stálého repertoáru, a to ku příkladu „Lásko, Amore“ Juraje Kukury (Lenský) a Hany Zagorové (Eliška) „Sek' jsem sexem“ Juraje Kukury či „Znám tu louku voňavou“ Laďky Kozderkové (Zuzka, sestra Ticháčka) a Waldemara Matušky (Kalina). (SeanBean)

  • - Texty písní k filmu napsali Zdeněk Borovec, Zdeněk Svěrák a Pavel Žák. (Pierre)

  • - Ve scéně na začátku filmu jde Jíša (Zdeněk Svěrák) chodbou na Barrandově v přízemí a na hodinách je 13.45. Když však vyjede výtahem do druhého patra, je na hodinách 15 hodin. (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace