Vzpoura v Seattlu

Kdo o tématu něco ví, film ho nijak nepřekvapí a kdo o tom nic neví, film ho možná trochu vyšokuje a tím to asi zřejmě skončí. Kdyby ten film viděla třeba moje ségra, překvapeně by se ptala "Takovéhle věci se fakt dějou?" na odpověď ano, by prohlásila "To je strašné", ale druhý den by se v opětovném oparu přesvědčení, že všechno funguje jak má, oddávala radostem a strastem obyčejného života obyčejného člověka. Při sledování filmu se může vyrojit několik dojmů, jež by se daly shrnout do několika hesel: "Tohle je demokracie, sem lidská práva netahejte!", "Kdo nás ochrání před těmi, kteří nás mají ochraňovat?", "Všichni jsme si rovni, někteří jsme si ale rovnější". A tak trochu z toho taky vyčuhuje ponaučení, že média nám nedávají to, co chceme slyšet a vědět, ale to co oni samotné (respektive jejich vlastníci či zadavatelé reklamy - čili jejich živitelé) chtějí, aby jsme věděli - dobře je to ukázáno ve scéně, kdy novinářka zpovídá jednoho z hlavních organizátorů protestů proč tam je a v polovině jeho odpovědi prostě odejde, protože se kdesi za rohem ztrhla rvačka. To je typické - veškeré protesty jsou v jejich podání jen a pouze válkou v ulicích, rabováním, chaosem, apokalypsou, ale když nějaký protest proběhne bez těchto věcí, nenapíšou o něm ani slovo. Vím o několika takovýchto protestech za účasti desítek tisíců demonstrantů, o nichž nebylo nikde napsáno ani slovo jen proto, že proběhly naprosto v klidu. A fakt mě rozesmála hláška ze zpravodajství "skupinka známá jako anarchisté", to je jejich typická řeč. Ale asi jsem se nechal trochu unést. Film překvapí tak možná hereckým obsazením a několika silnými scénami. Mě se nejvíce líbila (a podle mě je nejúdernější z celého filmu - pro ni stojí za to film vidět) závěrečná titulková sekvence, z níž, po shlédnutí celého filmu, jasně vyplyne, že v ony dny, o nichž film pojednává, byla možná vyhrána jedna bitva, ale zcela určitě ne válka, její vítězství stále naklání na stranu těch, proti nimž bylo bojováno. Ukazuje to, že se v tyto dny možná zvedla obrovská vlna, ale hezky rychle zase opadla, že se v podstatě vůbec nic nezměnilo, stále jsou pracující vykořisťováni (ne ve třetím světě, zkuste se podívat třeba hned vedle do ulice, určitě tam něco takového najdete), stále je zisk více než člověk (už se jim dneska dokonce říká lidské zdroje)..... A tak nějak mi v těch závěrečných titulcích chybí Praha při zasedání MMF/SB..... (19.01.2009)

Je až zarážajúce, ako sa nás pán režisér počas celého filmu snažil presvedčiť, že WTO je bebená organizácia plná chamtivcov a tá banda hipíkov v uliciach sa snaží rozbíjaním výkladov na mekáči vybudovať lepší svet a svetlejšiu budúcnosť pre detičky kdesi v ďalekej slnkom strápenej Afrike. Túto ľahkú paranoju pána Townsenda a jeho scenáristu by som ešte rád doplnil o ironické tvrdenie, že strašne bebený je aj MMF, za nitky tohto sveta vraj silne ťahajú aj slobodomurárske lóže, rozenkruciáni, naftárske spoločnosti a samozrejme nesmieme zabúdať ani na židovskú lobby. V našom meste má vraj veľký vplyv aj spolok nespravodlivo ovdovených pedagógov a združenie reumatických dlaždičov. V tomto žánri a na túto tému rozhodne existujú aj lepšie a menej populistické filmy, takže ja ti ďakujem Stuart, ale ja už na to všetko serem, idem si dať pivo. U nás je teraz totiž tiež svinské teplo, nielen v Afrike. (18.06.2010)

Sice se nejedná o žádný majstrštyk, ale právě tento film mě přesvědčil o tom, že obsah je důležitější než forma. Hlavní hrdina filmu v podstatě neexistuje. Vidíme mini příběhy několika postav vzbouřenců (Michelle Rodriguez nebo Jennifer Carpenter), mini příběhy zasahujících policistů (Woody Harrelson, Channing Tatum) a dalších lidí zapletených ať už chtěně či nechtěně do vzpoury (Ray Liotta, Charlize Theron). Žádná z postav nemá dostatečný prostor pro svůj příběh, takže o hereckých výkonech se nedá vůbec mluvit. A pak je tu velké ALE. Ono totiž vůbec nejde o příběhy lidí, ale o myšlenku, že když se lidé spojí, tak dokážou i věci, o kterých se jim nesnilo. Na začátku si říkáte, že byste taky šli někam demonstrovat a v půlce filmu si skoro zakrýváte oči, proč tam sakra lezli. Lidé, bojující za vyvražďování želv a nedostatku léků se spojí, aby otevřeli těm nahoře oči. Film, který může na diváka působit jako jeden velký chaos... však demonstrace taky je jeden velký chaos. PS: Ale se zbytečným ždímáním emocí přidáním postavy těhotné ženy souhlasím :) (16.02.2011)

Tohle bylo dlouhé a těžké rozhodování. A paradoxně právě proto jsem se vlastně nakonec rozhodl pro vyšší hodnocení - protože mne toto dílko donutilo k zamyšlení. Narazil jsem totiž na klasický bermudský trojúhelník s hroty obsah/forma/idea. Jedno po druhém to šlo takhle : technicky velmi vydařená forma, pak idea, se kterou prostě musím souhlasit, a nakonec samotná konstrukce děje, coby klasická ukázka propagandy, kterou ve filmech bytostně nesnáším. O co snadněji se mi zavrhovalo ten nešťastný Hotel Rwanda, který jsem svrhl do pekel právě proto, že mizerná forma a obsah prznily šlechetnou ideu! Tady jsou ale - jako na sviňu! - herci slušní a zvuk, kamera i střih obstojné (i když se debutant snažil klasicky maskovat své chyby a díry v rozpočtu roztřesenou "ruční" kamerou a zelenými filtry). Viděl bych to takhle - tvůrci jsou upřímní, svou subjektivitu nijak neskrývají, takže to berme jako solidně natočenou agitku s několika silnými scénami, která ale slouží velmi dobré věci. A víte co? Ta čtvrtá hvězda je hlavně pro tu VĚC. (18.11.2008)

Verdikt: Strhující a poutavé! Silné téma, emoce a scénář, který napsal nejlepší scénarista na světě - život sám. Když se k tomu přidá dobrá práce režiséra, který nechá volně plynout děj přičemž vyniká výborné herecké obsazení, vznikne obvykle film, který mi kápne do filmové duše. Jako tentokrát. (13.10.2008)