Warcraft: První střet

Nemám v lásce filmy s IQ houpacího koně, a tudíž bych měl Warcraft nemilosrdně rozcupovat. Tvůrci ho obdařili hromadou digitálních efektů a akce, s inteligencí je na úrovni batolete, co to povídám, kojence. Jde o snímek s áčkovým rozpočtem a béčkovými útrobami. Pouhý letmý pohled na filmové postavy okamžitě napoví, že nejde o "seriózní" fantasy s pokusem o filozofický přesah, ale o infantilní zábavu, kde je radno nevěnovat pozornost stupidním dialogům, šíleným kostýmům a choreografii bojových střetů. Přesto jsem k snímku shovívavý, je hloupoučký takovým milým neurážejícím způsobem. Beru ho jako svého druhu guilty pleasure a na slaboučké tři hvězdičky to vytáhnu. Případným dalším dílům, tedy druhému, třetímu a dalším střetům, se ale rád vyhnu. Celkový dojem: 50 %. (23.01.2021)

První střet bude u mě zcela určitě i posledním. Bezduchá třenice mezi Shreky, co to přehánějí s nandrolonem a aliancí ztepilých šermířů a kouzlících bankovních úředníků byla jen dvěma hodinami mrhání času (co je to ovšem proti týdnům, co na hře strávili rudooký pařani). Dojímaní, strach, ohromení, zábava, plastické postavy, nic z toho tam není. Všimli jste si stále častějšího jevu, že ve filmech podobného ražení není nikdo nad padesát? Kde byl někdo jako hrdý král Théoden? Kde byl někdo, jako jsou členové řádu Istari? Vždyť hromy blesky metající Foster jako Gandalf Rezavý a Saruman Zelený byl spíše k politování. Duncan Jones se snažil vyrovnat trilogiím Jacksona, ale ten si ho maže na lembas ve všech ohledech.. (08.10.2018)

Triky mi vyrazily dech takovým způsobem, že jsem v prvních minutách jen fascinovaně zíral na všechny ty stoprocentně realistické digitální Orky, abych je postupem času začal vnímat jako zcela plnohodnotné (nebo ještě lepší) herce z masa a kostí. To jsem nečekal. A nečekaného bylo ve Warcraftu naštěstí ještě víc, například pár zákrut, kterými se vydal příběh. Bitvy se povedly, měly patřičnou šťávu, a tu a tam při nich zemřel někdo, s kým jsem počítal minimálně do finále, ne-li do dalšího dílu. Škoda jen, že hudba nebyla trochu lepší a že se nepodařilo více využít další rasy. Ale třeba příště... Možná...? (08.04.2017)

Skoro bych tomu neměla co vytknout, až na divnou postavičku krále, která mi přišla dost nevýrazná a k ničemu na to, že to byl král a jeho rozhodnutí (ať už takové nebo makové na konci filmu) mělo velký dopad. Příběh se mi líbil, v podstatě většina postav mi přišla sympatická nebo alespoň jsem si k ní nevyvinula žádnou averzi. Nejvíce se mi samozřejmě zalíbil Ork Durotan jako spoustě jiným. Ale prostě to nemělo to takové cosi, díky čemu byste se do toho zamilovali, díky čemu byste z kina odcházeli nadšení. Ano, byla to fajn podívaná a nenudila jsem se, ale i přes všechnu magii, kterou ve filmu postavy disponovaly, to nemělo to pravé kouzlo. Velmi silné 3* a jsem zvědavá na pokračování. (18.06.2016)

Existují filmy, při jejichž sledování lidem naskakuje vyrážka. Já právě viděl film, při kterém mi vyrážka nejen naskočila, ale taky se sama zanítila, zmokvala, zatuhla, sloupla se, zahojila a vymizela. To byla tak intenzivní píčovina, že se mi během ní zrychlily v těle veškeré biologické procesy. Dokonce mám dojem, že mi někdy v půlce filmu na mozku vyrašil a hned zase odrašil nádor. Neméně šokován jsem byl i po navštívení zdejšího filmového profilu. Po spatření tak přemrštěného množství rudých komunistických hvězd mnou okamžitě zacloumaly všechny mrákoty, obličej se mi přeskupil v pohoršený výraz, a s rukama prosebně spjatýma k pomyslnému nebi jsem důstojně zahlásil: „Ach ne, nesmím nechat hněv cloumat svým majestátem!“. Jejda, překlep. Vlastně jsem to řekl trošku jinak: „Těm čurákům asi už úplně mrdlo!“. Nerozumím a nechápu. Na rovinu přiznávám, že jsem nikdy nehrál předlohu. Já byl vždycky ten typ člověka, který v životě spíš žije, takže mě tento strážce panictví naštěstí nechránil. Ale koukal jsem na to s člověkem, který na placených serverech Blizzardu strávil víc času než na bezplatných ulicích reality, a tomu povadla kouzelná hůlka ještě dřív jak mně. Takže očividně to může paralyzovat jak hráče, tak nás normální. Současná uprchlická krize v Evropě se mi zdá míň komplikovaná jak zápletka tohoto filmu, takže dějově jsem se nechytal vůbec. Neužil jsem si ani podívanou, páč animaci nejspíš naprogramovali v textovým editoru Nokie 3310. Navíc jsem to já absolutní kokot (Falus Infinitus) protrpěl s českým dabingem, takže mi většina orků zněla jako Optimus Prime s tuberákem. Ještě že ti herci aspoň hráli výborně. Sice asi v nějakým úplně jiným filmu, kterej jsem nikdy neviděl, ale tak nevadí. Bluáááh. Takže teď už to jsou dvě kategorie filmů, kterým se musím vyhýbat obloukem. Dlouhá léta to byla kategorie hororů, k nimž jsem si vypěstoval stejný vztah, jaký má člověk alergický na buráky k burákům, a nyní to musím rozšířit i o kategorii sračkoidních fantasty slátanin natočených podle jiných neméně sračkoidních slátanin, ve kterých je hromada ošklivých zlobrů, barevných obláčků a stupidních keců. (22.09.2016)