Peklo s princeznou

Dlouho jsem neměl tak hezký pocit z pohádky jako v případě Pekla s princeznou. Hrozně hezky to udělali. Jak peklo, tak království. Dobře na tom byli i samotní králové. Stejně tak Jiří Mádl s Terezou Voříškovou. Prostě ta pohádka měla šmrnc a tak mi tady okamžitě utkvěla jedna dost osobní otázka na zdejší hodnocení. A jelikož je to komentář k pohádce, tak se pokusím být trošičku taktní. I když otázka je, zdali se udržím. Takže nejdřív ke konkrétním rádoby kritikům. Konkrétně: AngelAngie: papundeklový ateliér, Psema: o něco lepší než poslední Troška, choze: unudilo k smrti, časopis Premiere: rozvařený pohádkový děj a dál už mě to psát nebaví. Je mi z Vás rádoby znalců a samozvaných odborníků na blití. Co si představujete pod pohádkou? Pro mě i Troška dělá vcelku dobré pohádky a pochybuju, že někdy někdo dorazí s něčím tak geniálním, že i Vás to nakopne do prdele, abyste si uvědomili, že ta pohádka je především pro děti a ne pro Vás. Podle mého názoru ta pohádka měla všecko, co Vám chybí. V lepším případě jste akorát zaujatý na českej film. Nevim na co si hrajete. Neřeknu, kdyby ta pohádka byla debilní od hlavy až k patě. Jenže tahle měla kouzlo, měla vcelku příjemný děj, i když opakující, měla dva naprosto suprový krále, upravený a namóděný tak, že bych si to ani já v těch nejpohádkovějších snech nedokázal představit, měla správnou pohádkovou atmošku, kdy mám dobrý pocit z toho, když se budoucí princ s budoucí princeznou spolu baví, měla tak příjemný průběh, že pro děti to musí být něco úžasnýho. Tržby ve Vašem případě zřejmě mluví za vše. Každopádně debilové se najdou všude. A je vidět, že ačkoliv jsme u pohádky, stejně jsem se rozjel. Takže to radši utnu. Tahle pohádka je zřejmě tou nejlepší pohádkou, která se tu po revoluci natočila a mně se hrozně líbila. Jak to vidí jiní, je mi u prdele. Když se najde pár ventilátorů, co chtěj škodit, tak ať škoděj. Snad to ti ostatní kvůli ním neodsouděj. (14.03.2010)

Udělat z Mádla prince je už samo o sobě teroristickým činem, ale budiž - Terezka to jako princezna utáhne a já abych začal líbat každou žábu u potoka, aby se mi ve Voříškovou proměnila. Jenže kam doprdele zmizela ta krásná pohádkovost? Podívejte se na pohádku s Werichem nebo Vondráčkovou (W+V)...nádhera = nápad, charaktery, pohádkové kouzlo... Ale dneska se pohádka dělá tak, že vemete plejádu všemožných (a dobrých) herců, uděláte z nich čerty, princezny, babizny, klokany či Ozzyho Osbourna, hodíte je do lesa, do hradu nebo do pece, deset minut před natáčením jim vymyslíte dialogy, o těch přece pohádka není a "dílo je na světě" - což je věta, kterou používám po úspěšném dělání na WC (W+C)... Jo, je to peklo, kde vládne Šmídlomajer (26.12.2010)

Princezna plavat umí, princ ne. Jako děti se pošťuchují, čímž vůči sobě získají nepřekonatelnou averzi, ač si kloudně nepamatují, kdo že to ten druhý je. Když se po letech poznají, sice se nepoznají, ve smyslu - nespojí si ksicht před sebou s ksichtem z těch dávno zajímavějšími zážitky v hlubinách paměti zasypaných vzpomínek, stejně jako že by jeden o druhém něco věděli, či spolu něco zažili, za to přes vzájemnou opět prvotní (není to nedostatek v mém počítání, nepoznali se, tedy před sebou měli neznámého člověka) averzi přijde láska jako páska. Princ bez jehly a nitě navleče korále z jeřabin, princezna by ho za to v tu ránu dovlekla k oltáři, ale zrovna do toho vlítne čert a byť nemá žádné hříchy, odnese si ji do pekla. To se nelíbí jeho snoubence, pročež zmíněná začne řádit jako čert. Luciferovi v důsledku všeho nastalého chaosu a pošťuchování zhase ocas, což je pro něj maximální potupa. Pak už, během pár minut, nastane svatba, před níž musí nastat nezbytné symbolické trucování princezny (obšlehnuto z Pyšné že jo? A to hádání drahého, byť tady princezny a ne milého je z ze Zatoulané princezny, no o co? A ten nedomrlý princ, kterému otec pořád chce dávat lekce je z Prince a Večernice, vsaďte boty). Samozřejmě, že vymyslet něco úplně nového na klasické motivy nejde, vždycky to bude něco připomínat, ale tedy je to převzaté poslepované opravdu divně. Něco se děje až v překotných závěrečných dvaceti minutách, což by bylo v pořádku, pokud by děj gradoval nějak smysluplně a ne k nepřehledné rvačce, zmatku, troše ženského křiku (z úst prince) a zdřevěnělému kováři. (06.12.2015)

Jak je u nás již dlouholetým zvykem o štědrovečerním čase, při nastrojeném stromečku, nám ČT1 naděluje klasickou "královskou" pohádku o dobru a zlu. Je to milé a stále žádoucí. I pro mě, který se už dávno nemůže řadit mezi mladší ročníky. V posledních letech mi však ty naše vánoční pohádky (a nejenom ty vánoční) nejsou zcela tak blízké. Oč jde? Nemohu se sžít nějak s dialogy těchto "staromoderních" filmových výtvorů. V dobových pohádkách mi nesedí dialogy, tedy především slova (ale i gesta) princezen, princů, královských otců či matek. Vím, že dnešní mladá generace používá jiné slovní obraty, než by se slušelo na typickou princeznu či prince z dob dávných a minulých, ale podsouvat do dialogů klasické pohádky tohoto druhu mluvu a gesta dnešní mladé generace mi přece jen nepřipadá nejvhodnější. Obzvlášť to bylo znát na roli princezny Anetky. Z toho důvodu nemohu hodnotit tuto pohádku tak, jak bych si opravdu přál, přestože po stránce filmařské, herecké i kostýmů či triků bylo dílo zvládnuto podle mého mínění na výbornou. (26.12.2010)

Kdyby dostali Mádl a Voříšková větší prostor, tak mohlo jít o slušnou pecku. Zápletka naroubovaná na peklo je však úplně nesmyslná a hlavně Šmídmajer musel nechat vyniknout také herecké veterány, aby potěšil starší publikum. Bohužel jejich charaktery moc inteligence nepobraly a občas jde o slovní průjem. (09.05.2022)