Barva kouzel

"Oba jsme tak nějak neúředně mrtví..." Dobrodružství v podání nejneuvěřitelnějšího čaroděje všech dob, Mrakoplaše (a to nejneuvěřitelnější není míněno jako kompliment) a turisty Dvoukvítka (no jo, málo se Samvěd Křepelka naběhal za Frodem, teď musí obíhat celou Zeměplochu), a přitom Barbar Cohen is my hero! Trochu slabší než Zaslaná pošta, ale i tak potěší všemi postavami, které vznikly díky nápaditosti sira Terryho. Dnes sledováno na jeho poctu, R.I.P. (12.03.2015)

Po první části: Mezi zatím zfilmovanými knihami z této série je tento film v pořadí druhý, já jej vidím jako třetí (první Pošta, druhá Prasátka). A je to bohužel čím dál stejnější. Docela milé, přívětivé a hravé, ale zoufale utahané. Já prostě cítím, jak mi při sledování rostou vousy. Proč proboha i ta snad nejtenčí zeměplošská kniha musí mít ve filmové podobě dvě části a dohromady přes tři hodiny? Zatím váhám mezi dvojkou a trojkou.             Po druhé části: Letmé nahlédnutí do knihovny mi odhalilo, že ve skutečnosti každý z dílů filmu představuje jednu knihu — kromě Barvy kouzel tu tak máme ještě Lehké fantastično. Proč to na DVD není uvedeno, je mi záhadou. Každopádně tím padá jedna z mých výtek. Druhý díl dokonce oproti prvnímu skýtá docela slušnou zábavu, roztahanost přestala být tak patrná a váhal jsem nad čtvrtou hvezdičkou. V kombinaci s první částí to znamená, že dvojka by byla moc přísná, čtyřka zase příliš velkorysá. (24.06.2011)

Film podle úplně prvních dvou příběhů odehrávahjících se na Zeměploše - Barva kouzel a Lehké fantastično s čarodějem Mrakoplašem (mám mága a nebojím se ho použít) a turistou, který často neví, kde se nachází jeho zavazadlo Dvoukvítkem. Triky nejsou nijak oslnivé, ale vzhledem k lehké plynulosti příběhu, skvělým hereckým výkonům (Tim Curry je prostě padouch jak má být), se dají odpustit i některé chybky. Vše je postaveno na vynikajících dialozích, a skvělém příběhu věrně tak, jak pan Pratchett napsal. Škoda, že tento filmek nenavštívil kina. (12.10.2010)

Hodnotit tento film je problematické jak pro ty, kdo si nečetl příběhy Prachetta o Zeměploše, tak i pro ty, kdo si je četl. Ti první moc dobře nevědí, o co jde, ti druzí konfrontují svojí vnitřní vizi s tou filmovou. Vlastně to je stejný problém, který vzniká při zfilmování jakékoliv knihy, kterou si někdo četl. Čtenář si totiž vytváří vlastní mentální představu toho, o čem si čte, a to znamená, že kolik čtenářů kniha má, tolik je individuálních mentálně obrazových příběhů. Je však snadnější zavděčit se zfilmováním nějakého realistického příběhu, románu, povídky, než fantastického či fantazijního, protože přes rozdílnost lidského vnímání a prožívání realita má víceméně vymezené hranice a podobu, kdežto fantaziím se hranice nekladou ... tedy kromě samotných hranic fantazírování. Dokážeme si sice představit draka jako létajícího ještěra a černou díru jako propast beze dna, ale představit si něco, co neexistuje v tomto Vesmíru, zřejmě nedovedeme. Takže zfilmovaná klasika nebo moderní próza sice nesednou všem stejně dobře, ale nevyvolají tak rozporné reakce, jako zfilmovaný Tolkien, Philip K. Dick nebo Prachett. Po špatné zkušenosti s Pánem prstenů, kde se pro mne osobně absolutně ztratil duch knihy, jsem s velkou nedůvěrou a jen ze zvědavosti zapnula Barvu kouzel a ... nehledě na to, že si představuji Mrakoplaše úplně jinak - vizuálně i charakterově - jsem se nakonec dodívala až do konce a vůbec toho nelituji. Rozhodně to nebyla pohroma jak Pán prstenů, ba dokonce nebylo to vůbec špatné, obzvlášť když vezmeme v úvahu i to, že to byl "pouhý" televizní film s několikařádově menším rozpočtem než ten Jacksonův. A během filmu jsem pochopila, proč je tomu tak. Vysvětlení je jednoduché - Prachett a jeho hravá kompilativní fantazie a humor jsou tak dobré, že je opravdu těžké je zkazit. Nejvíc mne ale překvapil a pobavil okamžik, kdy jsem uviděla horu Wyrmberg a draky. Ta hora se vznášela nad údolím a ten, kdo viděl Avatara, musel v ten okamžik strnout překvapením nad tím, že se zeměplošský Wyrmberg a létající ostrovy Pandory podobají jako vejce vejci. A pak že archetypy neexistují. Anebo si Cameron tu létající horu jednoduše zapůjčil. Ostatně nejen horu, ale zřejmě i samotnou Pandoru, ale o tom snad někdy jindy v komentáři k Avataru. Krátce řečeno nehledě na některé výhrady Barva kouzel mne mile překvapila i pobavila a proto jí dávám čtyři hvězdičky. Možná tím nakonec jen vzdávám hold Prachettovi. (03.04.2011)

Na Barvě kouzel je (na rozdíl od Otce prasátek) vidět, že Vadim Jean dostal na svůj projekt mnohem více peněz, hraje zde více známějších herců (Tim Curry, Sean Astin, Jeremy Irons...), Smrťě mluví Christopher Lee a trikové scény jsou opulentnější. Přestože je to pořád ještě docela zmatek, dá se na to dívat snadněji, než právě na Otce prasátek. Pořád se ale ještě jedná spíše o film na experimentální rovině, přičemž oním experimentem myslím podivnou touhu adaptovat Pratchettovy knihy (Barva kouzel a Lehké fantastično) snad stránku po stránce. (06.06.2011)