Stáhni mě do pekla

Velmi stylové, ale zároveň i velmi laciné. Záměr? Nevím. Docela jsem se těšil, ač zrovna neholduji duchařským hororům.. Děsí mě něco uchopitelného a ne jen jakási ďábelská kletba pošahané cikánské babky.. To bylo asi takhle. Vytoužené povýšení bude stát jednu drobotinkou blondýnku mnohem víc, než by si mohla ani ve zlých snech představit. Milá a dobrosrdečná bankovní úřednice Christine vede spořádaný život, má inteligentního přítele, slušné zázemí i dobře rozjetou kariéru. S vidinou krůčku k lepší pracovní pozici nevyhoví stařenkovskému prošení o odložení platby za dům. Dle svých slov ponížená a zostuděná a dle mých poněkud nechutná babka se v doprovodu ochranky odporoučí z banky, ale na Christine si počká. Holt, bábince se zachtělo po mladém masu, párkrát nám hrdinku ožužlá a následně prokleje. Nejprve trocha toho bububu a pak cesta přímo do pekel. Co teď s tím? Netlačen rozpočtem ani producenty se Sam Raimi s nadšením mladého klučiny vrátil ke kořenům a na primitivní dějové kostře si svobodně zadováděl. Jeho stylová pouťová atrakce ale nejednou hlasitě zaskřípe. Je to taková projížďka kontrasty. Na jednu stranu staromódní balení (už úvodní logo Universalu nás na leccos připravuje), na tu druhou ne zrovna jistá práce trikařů (do tohohle světa počítače nepatří) a zbytečné klišovité kudrlinky, které se hodí možná pro současnou hororovou vlnu. Bohužel závěr je už jen slabý odvar první poloviny snímku, zvrat á la knoflík v obálce je průhledný jak křišťálová studánka a vlastně těch klišé je pohříchu mnoho. Přiblblé bitky a létání vzduchem, řada nesrovnalostí bortící atmosféru, mluvící kozel. Už u samotného scénáře to začne, ten prakticky ničím nepřekvapí ani nezaskočí. Kulminuje jen ohrané motivy a situace (pozice asistenta v bance, návštěva tchýně), kombinuje strach s nadhledem (četné nechutnosti) a ironií. Ač to mohl být v lecčems záměr, tak já hodnotím film jako celek a ne jako ukájení se nad několika lahůdkovými sekvencemi. I když ty si svou pozornost rozhodně zaslouží (dialogově výtečná první návštěva u věštce, skorofinále na hřbitově, kancelářské potřeby jako obrana proti jedovaté čiperce, návštěva u snobských rodičů). Paradoxně právě tyhle momenty mohou leckoho naštvat. Bitka na předních sedadlech auta je totiž skvostná, ale zároveň nejednou donutí k úsměvu, návštěva u partnerových rodičů je taktéž dokonalá, ale několikrát je Raimiho pokus o „nadhled a ironii“ spíše rušivým elementem. Takže zase ten kontrast.. Možná se měli tvůrci rozhodnout jen pro jednu stranu mince. Moc dobře se naopak dívá na půvabnou Alison Lohman, která má i ve třiceti výraz náctileté lolitky, která ale dokáže v pravou chvíli pořádně zabrat. Mimochodem, v bahně při plenění hrobu jí to moc sluší. No, možno můj komentář neoplývá superlativy a na Raimiho lacinou maškarádu jsem zrovna dvakrát nadšeně nepřistoupil, ale přesto všechno je příjemné, když se někdo svobodně pustí do pokleslého žánru a ještě to dělá s radostí!! Takže něco mezi *** a ****.. (06.11.2009)

PROSÍM, věnujte mi malou pozornost… chtěla bych uspořádat malou sbírku na novou zubní protézu pro Sylvii Ganushovou, očividně na ni neměla a já bych ji chtěla tímto zbavit nepříjemného komplexu, který ji tížil… když už nemůže mít dokonalý pohled, zajistíme ji alespoň zářivý úsměv… co dodat k tomu filmu? SPOILER!! Náznak hororu u mě skončil ve chvíli, kdy babice narazila svou hlavou o palubku, vylítla ji již zmiňovaná protéza a s prázdnou hubou „obtěžovala“ obličej řidičky! Nechutná stránka filmu (viz. pohřeb) mi pohled nevylepšil a po obětování svého vlastního mazlíčka mi ta blonďatá nána!! nedala na výběr, než doufat, že ji do pekla stáhnou :-) to jsem ale netušila, že to nebude poslední zvířecí herec.. na scénu se dostal i kozel, který mi s duchem v těle nevím proč připomínal reklamu na nejmenované pivo, ale v té je o něco krásnější :-) co následovalo už můj zrak ale nevydýchal.. s krásné a hubené slečny se stal sůůprhíírou a během chvíle vykopala jámu, do které by se vešel celý fotbalový tým.. a proč.. no na nic… přišel HAPPY end a i když jsem myslela, že název filmu je opět jen reklamní trik, ono ne.. stáhli ji do pekla.. johou.. a já vím, že nechci dělat v bance :-) (20.11.2009)

Comeback Raimiho ako hororového guru ? Čiastočne. Čiastočne pre to, lebo ikeď je film skutočne akýmsi návratom k Evildead, scénár - minimálne prvá polovica filmu - je písaný s veľkým ohľadom na súčasné trendy. To jest viac menej klasická zápletka, ktorá sa príliš nevymyká súčasnému priemeru. Druhá polovica, to je už číry Raimi-fest, s fúrov nádherných staromilských efektov, ktoré akoby vypadli z 80-tych rokov. A áno, je prítomný aj - pre sériu Evil Dead tak typický - humor, to ma najviac a veľmi milo prekvapilo. Je však stále cítit, že toto nebol projekt, ktorý by dovoli Raimimu sa naplno odviazať. Keď sa tak však nad tým zamyslím...nieje toto taký malý predkrm pred Evil Dead 4 ? (8/10) (08.04.2010)

Upřímě mě udivuje to časté stavění na roveň sérii Evil Dead, co se kombinace hororu a komedie týče, Stáhni mě do pekla mi přišlo vtipné minimálně (řádově 2 scény). Za to mě potěšil v rovině využití jednoduchého příběhu, který by bez charismatických postav a působivě prožitých "patálií" zajíčka Christine mohl hravě spadnout na úroveň špatných béček 80. let... Na které sice Stáhni mě do pekla má narážet, ale zaroveň se nad ně povznést a přinést z nich to nejlepší, což se tedy úplně nepovedlo... Raimi je schopný režisér a jeho vedení filmu je mi sympatické, člověk se nenudí, občas se trošku poleká. není mu odpuštěna i nějaká lepší hnusárna, ale nic opojného, revolučního a nezapomenutelného na tom neshlédávám... Lepší š(v)estka. 6/10 (12.10.2009)

Ideálnější film do Krize byste těžko pohledali, a přitom se jedná o Raimiho návrat ke splatterovým počátkum a návrat jednoho žánru - horroru - do 80. let (viz úvodní logo společnosti Universal), přičemž se vychází z klasického horroru Jacquese Tournera NIGHT OD THE DEMON (1957). Recenze a uživatelská hodnocení nelhala (83% na Metacritic.com, 93% na Rottentomatoes, 7.9/10 na IMDb.com, 80% na ČSFD), protože se opravdu jedná o jeden z nejlepších (komediálních!) horrorů poslední dekády, a to hned z několika důvodů: * sebereferenčnost, kdy oči končí v ústech vyděšených dívek a jede se uklidnit na chatu; ** funkční kombinace horrorového pocitu, strachu pramenícího z neznáma, a komediální nadsázky, kdy jsme zděšeni a pobaveni přívalem atrakcí: slapstick, resp. americká animovaná večerníčková groteska potkává spooky biják (nechybí ani kovadlina); *** výjimečná práce se zvukem, který je při lekačkách posílen, ale jeho zdroj je diegetický, což nebývá zvykem; *** charakteristický raimiovský styl spočívající v netradičních rakursech, nebývale opojného, protože stylisticky podvratného eliptického střihu po ose a zdánlivě nemotivovaných hlediskových záběrů, které ale svého "původce" najdou; **** důsledná práce s klišé, která jsou nadsazována, záměrně několikanásobným koncem, kdy se komentuje vývoj horrorového žánru od 80. let do současnosti, posílení "žánrově povinných" rasových stereotypů a raimiovské mizogynie; ***** tématizace žánru, jehož podstata tkví v tělesnosti, jež je zde všudypřítomná, od gejzírů krve z nosu, mouchy v ústech po zelený sliz z úst mrtvoly či brouky prolezlá hnijící lebka; + problematičnost ve ztotožnění se s hlavní hrdinkou, která si za své neštěstí může sama, protože se tak rozhodla, a tudíž se misky sympatie neklaní pouze na jednu stranu. P.S. Předcházející řádky beru jako pouhé poznámky. Po druhém zhlédnutí: nekřesťansky boží. (18.06.2009)