Stáhni mě do pekla

Nejlepší horror!!! Už dlouho předlouho jsem něviděl tak skvělý horror! * skvělé herecké obsazení * perfektní filmové triky * excelentní zvuk * překrásné barvy * parádní příběh * 100% napětí Prostě tento film má vše, co se od horroru očekává! Ještě teď mám z napětí otevřenou hubu. (27.09.2009)

Raimi is back! Nikoliv v čisté žánrové formě, ale v plné síle a s tím nejlepším možným materiálem rozhodně. Audiovizuální hororová lahůdka Stáhni mě do pekla pracuje jako dobře promazaný strojek, Raimi nedává divákovi šanci vydechnout (a když ano, sledujeme nenápadné a v rámci žánru tak bolestně málo vídané rozpracování postav, jež nespadají do typických škatulek a jsou podepřeny adekvátními výkony v čele s roztomile vyděšenou Alison Lohman) a přitom nestačí zabřednout do stereotypu. Komické vsuvky jsou fajn, přesto by neškodilo se zaměřovat i na jiné části lidského těla ("nepříjemná pachuť či pochutina" v ústech není nevyčerpatelná), ten opravdový pocit zaručeného comebacku přichází až cca v polovině snímku a vlastně celé je to spíše jen vkusnou připomínkou klasických splatter hororů než jejich důstojným pokračováním. Což však Raimimu bohatě stačí na to, aby jej společně s do bahna zapadajícím žánrem duchařiny nakrátko oživil a připomněl tak, že je stále možné pojímat nesčetněkrát servírované "učebnicové" téma trochu odlišným způsobem a horor říznutý humornými prvky zvládne i po takřka 30 letech stále se stejně mladickým nadšením a vervou. (20.06.2009)

Velmi stylové, ale zároveň i velmi laciné. Záměr? Nevím. Docela jsem se těšil, ač zrovna neholduji duchařským hororům.. Děsí mě něco uchopitelného a ne jen jakási ďábelská kletba pošahané cikánské babky.. To bylo asi takhle. Vytoužené povýšení bude stát jednu drobotinkou blondýnku mnohem víc, než by si mohla ani ve zlých snech představit. Milá a dobrosrdečná bankovní úřednice Christine vede spořádaný život, má inteligentního přítele, slušné zázemí i dobře rozjetou kariéru. S vidinou krůčku k lepší pracovní pozici nevyhoví stařenkovskému prošení o odložení platby za dům. Dle svých slov ponížená a zostuděná a dle mých poněkud nechutná babka se v doprovodu ochranky odporoučí z banky, ale na Christine si počká. Holt, bábince se zachtělo po mladém masu, párkrát nám hrdinku ožužlá a následně prokleje. Nejprve trocha toho bububu a pak cesta přímo do pekel. Co teď s tím? Netlačen rozpočtem ani producenty se Sam Raimi s nadšením mladého klučiny vrátil ke kořenům a na primitivní dějové kostře si svobodně zadováděl. Jeho stylová pouťová atrakce ale nejednou hlasitě zaskřípe. Je to taková projížďka kontrasty. Na jednu stranu staromódní balení (už úvodní logo Universalu nás na leccos připravuje), na tu druhou ne zrovna jistá práce trikařů (do tohohle světa počítače nepatří) a zbytečné klišovité kudrlinky, které se hodí možná pro současnou hororovou vlnu. Bohužel závěr je už jen slabý odvar první poloviny snímku, zvrat á la knoflík v obálce je průhledný jak křišťálová studánka a vlastně těch klišé je pohříchu mnoho. Přiblblé bitky a létání vzduchem, řada nesrovnalostí bortící atmosféru, mluvící kozel. Už u samotného scénáře to začne, ten prakticky ničím nepřekvapí ani nezaskočí. Kulminuje jen ohrané motivy a situace (pozice asistenta v bance, návštěva tchýně), kombinuje strach s nadhledem (četné nechutnosti) a ironií. Ač to mohl být v lecčems záměr, tak já hodnotím film jako celek a ne jako ukájení se nad několika lahůdkovými sekvencemi. I když ty si svou pozornost rozhodně zaslouží (dialogově výtečná první návštěva u věštce, skorofinále na hřbitově, kancelářské potřeby jako obrana proti jedovaté čiperce, návštěva u snobských rodičů). Paradoxně právě tyhle momenty mohou leckoho naštvat. Bitka na předních sedadlech auta je totiž skvostná, ale zároveň nejednou donutí k úsměvu, návštěva u partnerových rodičů je taktéž dokonalá, ale několikrát je Raimiho pokus o „nadhled a ironii“ spíše rušivým elementem. Takže zase ten kontrast.. Možná se měli tvůrci rozhodnout jen pro jednu stranu mince. Moc dobře se naopak dívá na půvabnou Alison Lohman, která má i ve třiceti výraz náctileté lolitky, která ale dokáže v pravou chvíli pořádně zabrat. Mimochodem, v bahně při plenění hrobu jí to moc sluší. No, možno můj komentář neoplývá superlativy a na Raimiho lacinou maškarádu jsem zrovna dvakrát nadšeně nepřistoupil, ale přesto všechno je příjemné, když se někdo svobodně pustí do pokleslého žánru a ještě to dělá s radostí!! Takže něco mezi *** a ****.. (06.11.2009)

"Jsem to já jak zamlada," hučí do nás Raimi už od úvodnej scény. Vitaj, Sam. Chýbal si nám. Je fajn, že si po rokoch natočil film, v ktorom jasne identifikujeme tradičné "raimiovské" vizuálne a režijné nápady. Tá hladko skĺbená kombinácia nechutností ("francuzák bez protézy", zvracanie červov, nákovou vytlačené očné buľvy), špičkových ľakačiek a celkového nadhľadu a zábavnosti, to sme v tomto žánri nevideli minimálne od roku 1992 (kedy vznikla Armáda temnôt a Braindead). Náramne som vďačný aj za scenár, ktorý síce nie je nijako objavný, tobôž prevratný, ale jeho kompaktnosť a zručnosť v definovaní motivácií postáv je takisto v dnešných hororoch nevídaná a neslýchaná. Len škoda, že film v záverečnej polhodine trochu stráca tempo i hustotu nápadov. Cigánsky démon kričiaci peknou češtinou "Přišel tvůj čas!" pobaví, aj zlostný capko, ale gule úvodnej hodiny to nedosahuje. Napriek tomu ide celkovo o vynikajúcu záležitosť, viac než masovému publiku určenú evildeadovským fanúšikom. Tí budú v siedmom... pekle. (14.06.2009)

„Teraz stojím pred tebou. Ponížená. Ale onedlho prídeš za mnou prosiť ty.“ Sam Raimi a Peter Jackson pozoruhodne striedajú veľkofilmy (SPIDER-MAN, PÁN PRSTEŇOV) s nízkorozpočtovými gore/splatter horormi (BRAINDEAD – ŽIVÍ MŔTVI, EVIL DEAD), komornými drámami (NEBESKÉ STVORENIA, JEDNODUCHÝ PLÁN) a malými mysterióznymi horormi, kde ide skôr o atmosféru, než o krvavé fľusance (TAKMER DOKONALÝ ZLOČIN). Raimiho STIAHNI MA DO PEKLA je fajn oddych. Hoci ponúka presne to, čo čakáme (vrátane ľakačiek), aj oddych treba vedieť nakrútiť. Raimi z jednoduchého scenára (pripomínajúceho novelu Richarda Bachmana „Thinner“) vyťažil nie ani tak maximum, ako skôr... dosť. Výživná masa mäsa s atmosférou, humorom, sem-tam sviežimi nápadmi (hrdinkin priateľ dievčaťu verí, čo je v žánri nečasté, v 80% iných hororov by ju okamžite poslal k psychiatrovi) striedmymi no presnými hereckými výkonmi (Lohmanová, Long, Paymer) a nečakaným záverom na železničnej stanici. Hoci Raimi opätovne dokazuje, ako má rád „vizuálne detaily“ (a nechutné fyzické záležitosti mu stále nie sú proti srsti), stratilo to dravosť. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/duchovia/116-stiahni-ma-do-pekla-60- Polus Bratislava 2009 (16.09.2009)