Hranice ovládání

V mnoha směrech vybočující dílo, syrové, jak po stránce obrazové, tak zvukové, vyprávění téměř krajně minimalistickými prostředky, tiché, mlčenlivé, vyplněné spíše jen nesrozumitelnou symbolikou, než pochopitelnými událostmi, výstižně v duchu konspirativního příběhu zvláštního kurýra, mladého osamělého černocha cestujícího Španělskem k postupně odhalovanému cíli, ani on netuší skutečné poslání své temné mise, přijímá a předává utajené vzkazy, očekává další, od jedné zvláštní schůzky k ještě zvláštnější, divák opravdu při sledování potřebujete velké soustředění a hlavně by v něm tedy rozhodně neměl polevit, něco takového si může dovolit natočit jen Jim Jarmusch, diváci pak buď film téměř bez dechu celý shlédnou a stane se pro ně nezapomenutelným nebo jsou jím jen více či méně znechucení, což je zřetelné podle rozkolísaného hodnocení, ano, je to velmi rozporuplný snímek, ale já se přesto k němu opět rád vrátím. (27.07.2012)

Možná geniální, ale strašně nudně. (29.11.2009)

Nesmírně formální snímek. Formální po stránce snímání, vyprávění, dialogů, herectví i pointy. Stereotyp, strohost a atmosféričnost. Naprosté využití španělské architektury (viz obydlí v Madridu), známých herců na malém prostoru a sugesce vůči divákovi. Bohužel je to na 120 minut asi málo a tak se občas podíváte na hodinky, občas dlouho chápete a hlavně je film strašně namáhavém sledovat, chytáte každou větu, obracíte její význam a pátráte po odkazech. Pro intelektuála asi pastva, já bych ocenil trochu více "audience-friendly" přístup. Ale jde o nesmírně zajímavý snímek se skvělou kamerou (civilní a přesto nápaditá viz snímání světla a architektury) a působivou hudbou. Samotář žijící velmi pravidelným rytmem života cestuje za svým cílem dle indicií osob, jenž potká cestou a bydlí v domech, ve kterých bych rád strávil část života... 70% (09.12.2009)

Opravdu náročný leč krásně pomalý z obrazů tvořený dost nepochopitelný zato příjemný film od kterého jsem se nemohl kupodivu odtrhnout i když má velké sklony k nudě,ale to už je dle oka každého diváka. (12.02.2010)

Musim dát za pravdu, je to opravdu roztahaný a místy i nudný. Dokoukal sem to jen proto, že to vypadalo, že by s mohlo každou chvíli něco vyvrbit, nicméně dvě hodiny je trochu moc na to, že to nemá žádnej solidní lidskej děj. Kamera mi přišla místy dost zajímavá, taktéž ráběry rozličnejch scén ušly. Nicméně, fakt moc nevim jak tenhle film pojmout, prostě za dvě hvězdy.... (20.04.2010)

Nebejt tam Paz de la Huerta, tak nevim, na co bych z tohoto filmu vzpominal. :-) Pritom Jarmusche jsem mel vzdycky rad, ale tohle se nejak nepovedlo bud jemu, nebo me. Mozna se zkusim jeste nekdy podivat znovu a treba to pak prehodnotim, ale nyni slabsi 3... (05.03.2012)

Prakticky většina mých hodnocení tady je o ničem. Jsou příliš ovlivněné a ovlivnitelné. Stačí si jen pustit film o kterém nic nevím, nebo být ve špatném očekávání. S nevhodnou kalibrací optiky vše vyzní úplně jinak. Ztratí se detail nebo naopak celek. Když se dívám na Jarmusche vždy vím co čekat a jak film vnímat. Díky tomu dlouhé pasáže stylu "němá slide show" nebo statické "šíření mouder o ničem" mezi dvěma postavami nepůsobí nijak rušivě ani iritujícím dojmem (jako u jiných režisérů). Bude to asi formou dávkování a vzájemným propojením (nebo zdáním jejich propojení). Nebo precizností každého záběru. Každý záběr je promyšlený a má dokonalou kompozici. To vše musí dát obrovskou práci a takhle to dát dohromady to umí jen Jarmusch. "...byl to film nebo se mi to zdálo?" (25.07.2013)

Začátek je na dělán, aby jste si zvykly na typ vyprávění. Prostředek potom je velmi příjemný svou atmosféru a opakujícími se scénami, větami a postavami, které se skoro vždy zeptají hlavní postavy-nájemného zabijáka "Vy nemluvíte španělsky, že?". Snímek s tímto dějem, klade ale velmi mnoho na rozuzlení, vyústění všech těch rozhovorů. Konec se bohužel vůbec nepodařil, Jarmusch asi měl hodně špatný den, když ho psal. Doporučím vám tedy, kdy film vypnout; přestaňte se dívat, jakmile uvidíte vzadu na autě (malé firemní) tuto větu: LA VIDA NO VALE NADA (04.03.2016)

Fúúú, na môj vkus veľmi rozlietaný a extrémne ťažko uchopiteľný Jarmusch. Samozrejme, atmosférická šleha to bezpochýb je. Nesmierne ma potešilo cameo Johna Hurta a Billa Murrayho a hypnotizujúci vizuál je tu taktiež pomerne dosť slušný (tak, ako sa na pána režiséra patrí). Ale predsa len, oproti väčšine jeho filmov mi tu trošku uniká akýsi hlavný point a všetky dejové prvky mi koniec koncov prídu iba ako nejaký nedokončený (aj keď geniálny) zmätočný vír náhodného sledu kinematograficky fetišistických detailov. Nuž, jarmuschoviny nie sú filmy pre každého a The Limits of Control už vôbec nie :)) (30.07.2020)

Poslední jarmuschovka je minimalistická, meditativní a téměř bez tempa. Přesto působí velmi soustředěně a obsahuje jistý typ napětí, který vychází z divákova očekávání a zvědavosti…Málo slov, ale o to více hovoří samotné obrazy, města, krajina i představivost… Pestré mezinárodní epizodické herecké obsazení. Všemu ale vévodí neproniknutelní tvář Isaacha De Bankolé…Výklad nechť si učiní každý sám… (12.11.2009)

Půl filmu jsem čekal co se bude dít a pak už jsem jen čekal na konec s přesvědčením že se nic zajímavého nestane. Od filmu čekám něco víc než jen dobrou režii. (28.11.2010)

16. 11. 2014 (301.); na toto dílo pana Jarmusche jsem na chuť nepřišel (17.11.2014)

Nechápu, ale přesto to ve mě něco zanechalo... Alespoň pár hodin po zhlédnutí filmů... Alespoň chuť na dvě pressa. (19.08.2010)

Krásný, krásný film. A nesmírně architektonický - zfilmovaný genius loci. Mistr nám pokládá otázku: která cesta je k pochopení života ta nejlepší a správná? Hlavní bezejmená postava putuje neskutečně nasnímaným Španělskem a cestou doslova potkává rozdílné zkušenosti - snové, filmové, hudební. Pozná, že nejdůležitější ze všeho je mít vlastní fantazii, cíl, způsob nazírání na věc. A že kdo sny neuznává či se považuje za člověka s názorem správným, pro toho není naděje (člověk žijící v pustině, za zdí stráženou proti vnějším iracionálním impulzům; pustině, kde i denní světlo je nepřítel). Zároveň mi připadlo, že narativ vypráví sám o svém vzniku: putující hrdina sbírá postupně indicie, ze kterých zkompletuje své "dílo" a tím porazí jeho "oponenturu". Tímto dokončí etapu své celoživotní "cesty" a začíná znovu (doslova) s čistým papírem. Třetí rovinu filmu tvoří prolínání kvintesence Jarmuschových snímků - postavy (k nepoznání upravená Tilda Swinton hrající svým způsobem půvabnou filmovou fantazii), záběry (obligátní kavárenský stolek nasnímaný shora - tentokrát vždy se dvěma objednanými kávami, co kdyby chtěla nějaká "inspirace přisednout a podělit se o své poznatky?), tentokrát extrémě pomalé tempo. To doprovází úžasný minimál zvukový i konverzační - myslím, že repliky z dvouhodinového filmu by se daly zhustit na A4. Suma sumárum: další film bělovlasého maestra, který je zase v něčem nejlepší, stejně jako několik jeho děl předešlých. Úžasné je to také díky tomu, že se dost dobře může jednat o film vytvořený během tvůrčí krize a natočený o tvůrčí krizi...takovou bych chtěl mít taky (a klidně i na dovolené ve Španělsku). (12.01.2011)

Tady nekouká divák na film, ale film se dívá na diváka. (19.05.2013)

Napadlo vás někdy jakou cestu má za sebou krabička od sirek? Proč si v kavárně někdo dává dvě kávy do dvou šálků, místo jedné? Nebo, že život nemá valnou cenu? Jarmusche tohle všechno napadlo přede mnou a postaral se mi tak o dokonalý filmový zážitek. (04.06.2013)

Absolutne me to minulo. Vyprazdnenost filmu, nudny vizual, stale se opakujici cinnosti hlavniho hrdiny, chybejici pointa a hlavne zadny hmatatelny dej - tudy rozhodne ne. (24.08.2015)

Best movies are like dreams... Jarmusch jako obvykle ohledává hlavně hranice divákovy schopnosti neusnout, což je naprosto v pořádku. Některé estetické zážitky se jinak než v kofeinovém polospánku se dvěma espressy na žíle opatřit nedají. Španělská pouť muže v úžasných oblecích, vedoucí po stopách krabiček od sirek značky Le Boxeur, záměrně postrádá cokoliv prvoplánově vzrušivého a zaujme výhradně tehdy, dáváte-li přednost nudným, řekněme antonioniovským dobrodružstvím. Zajímáte-li se o film, vědu či umění. O bezchybná ňadra Paz de la Huerta. A kavárenské řeči o ničem. LA VIDA NO VALE NADA (06.12.2023)

MINIKINOKAVARNA, Ostrava, 6.9. 2009 - všimnul jsem si fenomenu intelektuální snob, kdy sousedi měli poznámky na růžové kozačky mojí přítelkyně. Asi nechápou, že někdo může vypadat skvěle a ještě chodit na tyto filmy a chápat je. Nicméně k filmu. Místy jsem to viděl na 3*, na konci filmu to byly 4*, po dni přemýšlení nad filmem musím dát 5*. Film je prošpikovaný symbolama a znameníma. Hlavní myšlenkou je, že jsme tady hosté a podle toho se máme chovat, je jedno jestli jsme bezďáci nebo milionáři, stejně se všichni sejdeme na krchově. Myšlenka se dá najít v každém rozhovoru, i když zpočátku vypadají hodně mimo, ale ono do sebe všechno zapadá. Vše má svůj smysl dvě kávy, zápalky i zakrytý obraz bílou plachtou na konci. Film jede ve dvou rovinách, jakožto i název má ty stejné dvě roviny: 1. nepřekračujte limity a ovládejte se v přístupu k lidem, zvířatum a zejména prostředí ve kterém žijete 2. ovládání nájemného vraha, který ničím nenechá rozhodit. Jarmuschi jsi PÁN REŽISÉR. Někteří by se asi neměli dívat na filmy, které se snaží něco říct a neříkají to tak přímo, že Rentone. (07.09.2009)

Svižná a zábavná komedie s odpovídajícím názvem. (07.02.2010)