Hamlet

Mirolsav Macháček vystavěl elsinorský dvůr jako smečku poklonkujících dvořanů, kteří tiše přihlíží nezvratným událostem, z Hamleta tesknícího filosofa. Perfektně obsazený, neuvěřitelně zahraný a dokonale vizuálně postavený kus (scéna: Josef Svoboda). PS: dovolím si menší komentář k anotaci inscenace - věta: "slavné Shakespearovy komedie Hamlet" je NESMYSL... (17.12.2008)

Téměř 200 minut velké profesiální podívané... Zrežírovat známý příběh plný složitých filosofických myšlenek a patetického charakteru takhle atraktivně, že se vůbec nikdo nebude nudit, přesto že mu je děj dobře známý a od začátku ví, jak všechno skončí, je umění. Tohle předčilo všechna má očekávání a jenom mi potvrdilo všechna ta školská dogmata o nadčasovosti Shakespearových her - lze to vnímat jako detektivku, historickou hru, filosofické dílo i jako věrohodný obraz lidských charakterů a vlastností. Z vynikajících hereckých výkonů této inscenace bych zmínil vedle strhujícího Hamleta Františka Němce určitě Janu Hlaváčovou coby hysterickou královnu Gertrudu, Josefa Somra (Claudius coby nejzápornější postava celé hry mu perfektně sedl), Vladimíra Brabce v tragikomické postavě špióna Polonia a v roli tragické Ofélie hodně překvapivou mladou Zorou Jandovou. Co mě ale osobně nejvíc překvapilo, bylo odlehčení rozsáhlé tragedie vtipnými momenty, zejména zábavnou pasážou kolem Poloniovho hereckého souboru a výstupem Františka Filipovského v černě humorné postavě hrobníka. Bravurní... a mimo jiného nacházím osobní přínos po shlédnutí této inscenace i v tom, že se mi alespoň částečně podařilo překonat tu studentskou nechuť k Shakespearovi a dalším velikánům školou povinných. Moje oblíbená věta "Díky, mistře" je tady na místě nejen u celé řady herců, ale i režiséra Miroslava Macháčka. (03.09.2017)

V jedné z nejlepších inscenací českého divadla osmdesátých let je jen krajně nesnadné určit, co je silnějším zážitkem. Funkční a ve své vnější oproštěnosti působivá a současně univerzální Svobodova scéna, sugestivní a naprosto - i pro dnešek - aktuální Macháčkova režie, Svobodova hudba nebo plejáda skvělých hereckých výkonů? Němcův Hamlet, stejně civilní jako kdysi Lukavského, intelektuál, který je kromě analýzy odhodlán i k činu, bodrý, ale podlý Somrův Claudius či mezi žensky probuzenou a opět mateřsky a vdovsky sklíčenou královnou oscilující postava Jany Hlaváčové? Nebo vskutku spanilá Ofélie Zory Jandové zvlášť vynikající v závěrečných partech úlohy? A co skvostný renesanční herec-ředitel Macháčkův? O jednom pochyb není: že tento televizní archiv zlatých iscenací českého divadla československého období poslední čtvrtiny minulého století je skutečným klenotem každého moderního Čecha. Pokladem, který je zdrojem neutuchajících hlubokých zážitků a potěšení z vrcholných výkonů lidského ducha. Ducha nesmrtelné české Thálie. (20.12.2008)

František Němec je asi nejlepší Hamlet, jakého jsem kdy viděl, Somrův Claudius se dost podobá Hrušínskému ve Spalovači, ani nemluvím o Rösnerovi a Kostkovi v menších rolích. Vynikající inscenace, rozhodně jedna z nejlepších inscenací Shakespeara u nás. Zajímavá je také naprosto minimalistická (či spíše geniálně absentující) výprava. (13.04.2009)

Začnu od herců: Nejvíc mi sedí Kostka jako Horacio, Rösner jako Laertes a Brabcův krásně nadutý a zároveň popletený Polonius. Somr hraje víceméně svůj standardní strejcovský typ (ale je v něm dobrý, to ne že ne), Jandové Ofélie je až příliš za submisivní naivku (v prvních dvou třetinách za ni hrají hlavně ty rozkošné bradavky) a Němcův Hamlet je přesvědčivý a akční, žádný ufňukaný moula, jak se někdy hrává, leč na můj vkus pořád trošku akademický, bez života, až příliš promyšlený a ne dost procítěný, stejně jako celé režijní pojetí (inu Macháček), strohá výprava a další věci. Svobodova hudba je pak podle mého vysloveně slabá, místy až mechanická, řemeslo bez emocí. Překlad mám radši od Hilského. Kolem a kolem Hamlet důstojný, ale trošku upjatý, zdaleka ne naplno rozehraný; s přihlédnutím ke kvalitám samotné „hry všech her“ bych to viděl na ****. (07.04.2012)