Kde je Fred?

Rozhodne pobavilo, a to som bol predtým dlhodobo názoru, že Nemci nevedia robiť takéto bláznivé komédie. Bol to jeden z tých filmov, kde jedno nevinné klamstvo odštartovalo sériu ďalších lží, vďaka ktorým sa všetko čoraz viac a viac zamotávalo. Niečo také, čo by sa som zaradil do štýlu Sandlerovej ranej komediálne tvorby. Síce to bolo z veľkej časti absurdné, ale ako oddychový film to poslúžilo veľmi dobre. Množstvo dobrých hlášok a scénok, dokonca aj zápletka nebola vôbec na zahodenie. Záver možno dosť predvídateľný, ale aj tak podané takým štýlom, ktorý rozhodne nie je klišé. Ale ako celkový dojem je prekvapivo nadpriemerný, normálne hodný až 4*. (07.01.2014)

Fred (Til Schweiger) je až po uši zamilovaný do dcery svého šéfa, Mary. Aby jí ale dokázal získat, musí udělat dojem i na jejího syna, nevychovaného spratka Linuse. Jenže ten si ze všeho nejvíce přeje basketbalový míč podepsaný samotným Mercuriem Müllerem. Potíž je v tom, že Mercurio svůj podepsaný míč hází jen do sektoru postižených diváků. Ale co by Fred pro svoji lásku neudělal - stačí jen chvíli předstírat, že je na vozíku. Jenže tato malá lež začne narůstat do obřích rozměrů, když s ním, jakožto s vítězem této soutěže chtějí natočit film ... Na to že celý film těží z jediného - předstírání Tila Schweigera že je postižený, tak to ještě nedopadlo tak zle. Sic celý příběh je těžce předvídatelný - v hlavním hrdinovi to celou dobu vře, aby se nakonec stihl (pro jistotu před celým světem) přiznat, přičemž ta pravá láska mu odpustí že ji celou dobu tahal za nos (ehm, ehm). Til Schweiger - což je to jméno - kvůli kterému asi na film vůbec narazíte si toho moc nezahrál - (téměř) celou dobu sedí na vozíku a dělá "éééééé" (chudák český dabér)... (22.06.2014)

No mně je popravdě řečeno tak nějak celkem jedno, kde Fred je. Já to stáhnul kvůli něčemu jinému, a tím je A. M. Lara. Ta potěšila, ale jinak mi to přišlo jako celkem trapně natahovaná guma ze starých trenek, jejímž šponováním se tvůrci snažili oddálit ten nevyhnutelný moment, kdy to celé praskne. To, že ten spratek Linus by potřeboval pár přes držku a minimálně měsíční  hladovku (nebo obráceně??), je už jen detail. (22.02.2023)

Milé překvapení z Německa. Několik filmů z jejich produkce jsem už označil jako nadprůměrné, ačkoliv je zrovna nevyhledávám. Tuto svižnou a vtipnou komedii mezi ně zařazuji. Bláznivý styl, který mám moc rád zejména z dílny Italů, se tu střídá s momenty až moc vyumělkované romantiky a čestnosti. Film mě ale pobavil a také za odvahu pustit se do komedie v ožehavém problému vozíčkářů, ho hodnotím dost vysoko. Je pravdou, že v italském provedení by to byla pořádná šaškárna a americké by znamenalo velké poselství světu o dokonalé zemi. Toto je taková zlatá střední cesta. (09.09.2013)

Odporná německá nekomedie, která se patrně snaží vytřískat srandu z toho, že si pitvořením a přehráváním utahuje z postižených. Nezakázali to snad v Německu spolu s nacismem? Bohužel, asi ne. ___ Hlavní postava je trapák mezi dvěma ženami. Jedna je snobská kravka s odpudivým synem, druhá je neskutečná vtěrka, co mu vpadává do bytu a bez dovolení zvedá telefony. Proč on touží po nich a proč ony po něm, když je to bezmyšlenkovitý ubožák, je záhadou, nad kterou nechci přemýšlet. ___ Ach, bohové! Je to stupidně napsané, blbě zahrané a jakože morální poselství je blábol hodný svěrací kazajky. Bylo mi trapně za herce i štáb. (18.05.2016)