Ágora
Agora
Režie:
Alejandro AmenábarKamera:
Xavi GiménezHudba:
Dario MarianelliHrají:
Rachel Weisz, Max Minghella, Oscar Isaac, Ashraf Barhom, Michael Lonsdale, Rupert Evans, Homayoun Ershadi, Richard Durden, Yousef 'Joe' Sweid, George Harris (více)Obsahy(2)
Píše se rok 391 po Kristu a Egypt se nachází pod nadvládou upadajícího římského impéria. Násilné, náboženské nepokoje pronikají ulicemi Alexandrie až za brány slavné městské knihovny. V jejích zdech zůstává uvězněna i vynikající astronomka a filozofka Hypatia (Rachel Weisz), která je i se svými věrnými stoupenci odhodlaná knihovnu bránit. Dva muži jsou ale odhadláni bojovat nejen o záchranu veškeré moudrosti antického světa, ale také o lásku krásné Hypatie. Vtipný, bohatý a privilegovaný Orestes (Oscar Isaac) a Davus (Max Minghella), mladý otrok, který se zmítá mezi tajnou láskou ke své paní a vidinou svobody, kterou by získal, kdyby se přidal k nepřátelským křesťanům… Film Agora vypráví nejen o moudré Hypatii a jejím životě, ale také o době, kdy ze starověkých chrámů odcházeli staří bohové a nastupovala nová náboženství. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (764)
Vynikající historický epos ukazující křehkost náboženství a zachycují postupné střety hned několika z nich, kdy na pozadí vystrkuje růžky i vědecký pohled na stvoření světa a přírodní zákony. A vůbec dobu, kdy byli lidé za svoje přesvědčení více než ochotní umírat. Výprava fantastická. Děj poměrně našlapaný. Za 2 hodiny se toho stihlo udát opravdu hodně. Krásně se filmu podařilo zmapovat dobovou filosofii, kulturu i přístup k životu. Sympaticky obsazené a velmi dobře zahrané. [80 %] ()
Jednostranně zaujaté dílo, jehož (pro mě) nejsilnějším momentem je zkáza knihovny v Alexandrii. Amenábar zbožštil Hypatii a z Boha udělal špínu. Kam se ale poděly ty prachy, to vážně nevím. Když už se tam někdo ohání tou filosofií (a kam se poděla ta celá mystická mašinérie v čele s Plotínem a Iamblichem???!!!), mohlo to být alespoň trochu promyšlenější. Tak zde máme jen další pseudohistorický film do tuctu... ()
Povedé zfilmování tehdejší doby. Pohanská kultura, která byla silně spjatá s přírodnímy zákony, byla násilím nahrazena lživozu křesťanskou vírou, potlačující přírodní zakony. Díky této víře, zemřelo mnoho miliónů lidí. Zde je to jasně ukázano a vysvětleno, jak to tehdy zřejmě začalo. ()
Ak by som mal náladu na otravnú a dumajúcu Rachel Weisz, ak by ma zaujala žena tvrdohlavo veriaca filozofii, ochotná pre to obetovať svoj život (v mojom ponímaní hlúposť), prevedenie napodobujúce "total war"... tak možno, premýšľal by som nad vyšším hodnotením. Skôr ma zaujíma, kde sa stratilo 70 mega, pretože nehnevajte sa na mňa ale tuna to vidieť nie je... kulisy??? (rozprávkovo animované kulisy, nemyslím tie...) taktiež šatstvo? mechy na pleciach nezaujali. Prepálená a nudná stopáž "komornej" drámy, anti-náboženský feminizmus (len poznamenám, že nie som horlivý veriaci, nevadilo mi, že to bolo také proti náboženské, len ta hlúposť... samozrejme múdrosť hlavnej predstavenej), historické sklamanie... Historické snímky mám rad, ale tuna som sa cítil ako na dedine v poli. Sorry ale nuda 5/10 ()
To mě zase jeden film zaskočil. Agora není ani tak antický velkofilm, jako spíš komorní drama zasazené do pozdního starověku. O to víc pak vynikne silný příběh o skutečné ženě, kterou s velkým nasazením ztvárnila Rachel Weisz. Malou vadou na kráse jsou lehce neopracované postavy. Naopak hudba, kulisy, herci a mrazivá atmosféra v některých scénách mi asi nedají spát. Mimořádný film nejen proto, že se soustředí na poměrně opomíjené události, ale i proto jak dokáže být v jednu chvíli syrový a znepokojující, a v druhou dojemný a poetický. ()
Dlouho jsem se rozmýšlel nad hodnocením tohoto snímku. Po první půlhodině jsem totiž pochopil, že příliš záživné drama se nekoná a vše je jen historický popis jedné postavy a její doby. Bohužel ani tady scénáristé nečerpali příliš z věrohodných zdrojů a popustili uzdu své fantazii. Navíc ani nedali příliš prostoru samotné Hypatii, která jen sem tam vykoukla s nějakým převratným poznatkem. Zbytek byl o fanatické přeměně uctívačů pohanských bohů v uctívače velkého Chesuse. Epické dramatické scény židů a křesťanů střídalo pobíhání fanatické filosofky. Nakonec se mi to i líbilo, ale přes tři hvězdy se to dostat nemohlo. Takže smířlivých 65% ()
Tak nějak si představuji výlet do historie, kdy náboženství hýbalo nejen zdmi, ale bylo tím nejvyšším manipulátorem lidstva... Dobové znázornění je na jedničku, nechybí odpovídající hudba a herecké výkony, v čele s neodolatelnou Rachel Weisz, před kterou jedinou bych poklekl. Člověku jenom zbývá zírat, čeho všeho jsme byli schopni...v té době. A dnes tomu není jinak... 90% ()
Historické filmy nepatria k mojim obľúbeným žánrom, pretože mám málo naštudované a nedokážem odlíšiť pravdu od fikcie. Ale nedávno som čítal zaujímavé pojednanie práve o období, ktorým sa zaoberá tento film a prekvapilo ma, že krátko potom, ako ustalo prenasledovanie kresťanov, sa situácia obrátila a keď nadobudli potrebnú moc začali likvidovať svojich náboženských oponentov. Takže ma to iba utvrdilo, že pravdepodobne všetky náboženstvá nie sú o bohu, či bohoch, ale len a len o moci. Film ma nechal chladným, aj keď nemôžem poprieť, že mnohé scény boli kvalitne zahrané i nakrútené. Problém vidím v proporciách, čo sa mi stáva vždy, keď mám odlišný názor oproti tvorcom v tom, čoho by som chcel vidieť viac, a čo mohlo byť bez ujmy na celkovom výsledku vynechané. ()
Drama ušlechtilé inteligentní vědkyně jejíž čistá touha poodhalit tajemství vesmíru je brutálně utopena v bahně hlouposti křesťanských fanatiků ohánějících se bohem a milosrdenstvím. Téměř komorní příběh zasazený do překvapivě velkolepých kulis, strhující, dojemný a současně děsivý. A to navzdory tomu, že je osud "ateistky" Hypatie pojat volně a její smrt zjemnil pořádnou dávkou poetické aviváže. Ve skutečnosti ji totiž fanatický dav křesťanů zaživa rozdrásal ostrými střepy, na kusy rozervané zbytky těla spálil a její památku znásilnil, když z ní udělal mučednici popravenou pohany pro její křesťanské vyznání. Děsivé je o kolik století nás nejen ve vědě, filosofii i fungování společnosti vrhla zpět církev, která nahradila znalosti a vědu báchorkami a přesto se celou dobu prezentuje jako nositelka vzdělanosti a kultury, děsivá je paralela se současností, kdy se o 1500 let později odehrává totéž v islamisty. Když člověk v příběhu Hypatie vidí špinavou primitivní chátru jak ve jménu křesťanského boha vraždí děti, užezává hlavy a ničí knihovnu s veškerými výsledky lidského poznání, je to jakoby sledoval přímý přenos z území, kde řádí podobná chátra pod praporem ISIL. Už jen tím se film stává hlubokým zážitkem. A to nemluvím o vynikající Rachel Weisz, která bez přehnaných gest a póz dělá z Hypatie silnou a nezapomenutelnou postavu. ()
O Hypatii se toho ví tak málo, že si scenáristé museli prostě všechno vymyslet. Třeba příběh dvou mužů, kteří do ní byli zamilováni, čímž jí každý svým způsobem pomohl do hrobu. Daleko zajímavější je to tedy jako pohled na počátky křesťanství jako mocenského uskupení, které rozdmýchává náboženskou nesnášenlivost, počká až se k němu slabí ze strachu přidají a silné pak jednoduše povraždí. Chytrá metoda a dotyční pánbíčkáři jsou u moci pořád, takže jim to asi pořád prochází. Ale film o tom mi moc zajímavý nepřipadal. Škoda, kdyby se povedl, tak to mohla být bomba. ()
Vynikajúci scenárista Alejandro Amenábar sa pustil do neznámej historickej témy aj režisérsky, a to ma vždy veľmi poteší. Dejiny nie sú len druhá svetová vojna alebo Caesar. Je dobré vzdať hold aj osobnostiam, ktoré boli veľké, no naše učebnice si na ne sotva spomenú. Rachel Weisz boduje vcítením sa do postavy Hypathie, ktorá bojuje za svoje presvedčenie nenásilnými prostriedkami. Môžeme ďakovať, že sa aspoň takto filmovo dozvedáme o jednej z prvých žien- vedkýň. Zároveň je tu pekne obhájený princíp slobody pri vyjadrovaní svojich názorov, čím Hypathia predbehla dobu o dlhé predlhé stáročia. ()
Nádherný historický film s krásnou Rachel Weisz v hlavní roli. Na hlavní postavě bylo sympatické to, že nešla s davem a zůstala pořád svá a až do své smrti věřila, že její teorie o vesmíru či zemi jsou pravdivé. Alejandro Amenábar krásně světu ukázal, že náboženství je naprosté zlo a kdo má jiný názor tak je nepohodlný a církev ho jednoduše odsoudí a pak zabije. ()
Krásný film, opravdu krásný...Po dlouhé době konečně pořádný historický film, kterému jsem hltala každé slovo. Navíc ty skvělé kulisy a krásně zpracovaná Alexandrie.. ()
Víceméně divadelní představení v kulisách za několik milionů. Slušná výprava a zase trochu jiný pohled na život ve starém Římě. Jako lekce z dějepisu zajímavé jako film už bohužel poněkud zdlouhavé až fádní. Hodně záleží na tom jaký má divák vztah k historickým filmům, kde je více dialogů než useklých hlav. ()
Amenábar je jediný režisér, od ktorého som videl dobrý film, kde sú hlavným hrdinom historické udalosti (UNITED 93, 30 MINÚT PO POLNOCI ma nudili). A stačilo tak málo - aby sme sledovali aj nejaký ľudský príbeh. Hypatiin osud nie je žiadny scenáristický zázrak, mali sme tu množstvo lepších filmov so ženami trpiteľkami. Lenže na doplnenie hlavného deja to postačuje. Agora je vlastne o krvavom nástupe kresťanov k moci. Ale scenárista kydá aj na židov aj na pohanov takmer rovnako, takže jeho dielo nevyznieva ako nejaká prázdna obžaloba. Je to kritika ľudstva, ktoré vieru už stáročia využíva na páchanie tých najväčších ohavností. Možno to znie pokrytecky (a zjavne je to v rozpore s myšlienkou filmu), ale divák-ateista, sa po zhliadnutí Agory cíti akosi lepšie, že napatrí k tým panbíčkarom... Netradičný historický epos, ktorý vyvoláva potrebu premýšľať nad určitými témami aj dlho po dopozeraní filmu... ()
Film velmi kvalitní, zajímavý a mnoho dalších kladů bych mohl přidat, ale bohužel tato historická dramata nejsou nic pro mne... - 40% ()
Jakýkoli fanatismus je nebezpečný. Historický film, který sděluje důležité a bohužel stále aktuální... ()
"Proč ještě žijeme? Bůh chce, abychom dělali, co děláme." A na této logice se dá vystavit jakékoli náboženství. Bohužel. Agora není film pro každého, ale každý si při ní uvědomí, jak jsme pokročili ve vědění a jak muselo být na začátku vzrušující a obtížné přicházet na nové věci, které nám dnes připadají obyčejné, viz. heliocentrické vidění vesmíru. Hepatia je tu opravdu umně zachycena Rachel Weisz jako neúnavná badatelka, kterou nic nezastaví a stejně jako Jan Hus, nezřekne se svého přesvědčení, jde dál sama až do trpkého konce, s pomocí svého otroka Davea. Citování Pavla Timoteovi je opravdu oblíbené v hodně snímcích, mně se samozřejmě při něm vaří krev v žilách, ale chápu, že pro církev to byla silná zbraň proti nezávislým ženám, které se jim nehodily do krámu. "Radši ať je zticha, " bylo prostě slovo boží, zákon, tečka. Agora rozhodně je historicko dobrodružné drama, jestli romantické, nedokáži posoudit. Ale nemá chybu. ()
Agora je luxusní ukázkou spojení skvělého technického provedení a přesvědčivých hereckých výkonů. V popředí děje stojí velká žena své doby, která žila filosofií a svou vlastní vírou, které byla schopna odevzdat všechno. Dalším "aktérem" tohoto historického příběhu je nadčasové téma náboženství, které dokázalo spojovat a zároveň rozdělovat lidi od pradávna, což stále přetrvává. Stojí zde proti sobě láska, která je silnější než jakákoli víra, a strach, který je mnohdy ještě mocnější. Rachel Weisz je jako Hypatie skvělá a přesvědčivá stejně jako ostatní aktéři. Film doprovází nepřeslechnutelná hudební stránka a celý příběh můžeme sledovat exkluzivními záběry kamery, což mě jako diváka vtáhlo ještě hlouběji. Zkrátka Agora je dokonalý film téměř ve všech směrech, který mě dokázal svým dějem a zpracováním upoutat, což je pro mě nejdůležitější. ()
Související novinky
Zemřel herec Michael Lonsdale
Ve věku 89 let zemřel v pondělí v Paříži filmový a divadelní herec Michael Lonsdale. Informaci předala zpravodajská televize BBC s odkázáním na jeho agenta. Britsko-francouzský herec se narodil v… (více)
Amenábarův scenárista točí sci-fi
Mateo Gil, několika cenami Goya oceněný španělský spoluscenárista tří filmů Alejandro Amenábara – konkrétně Otevři oči, Hlas moře a Agora – se poslední roky pokouší i o režii. Po dobře přijatém… (více)
Je až k smíchu (kdyby to nebylo k pláči), jak se i historie lidstva motá v kruhu. V alexandrijské křesťanské komunitě docházelo přesně k tomu, před čím varoval sv. Pavel ve svých listech, a tak bratrstvem starověkých streetworkerů začala cloumat pýcha se svou blízkou příbuznou - arogancí... a žádný charismatický zastánce pravých křesťanských zásad zřejmě nebyl právě na skladě, v čerstvě uznaném státním náboženství se tak začalo formovat podhoubí kariéristů, zneužívajících víru (a neznalost, jakož i nedostupnost ověření si biblických myšlenek a zásad) nově obrácených křesťanů k upevnění moci, a bohužel, i té politické, a z ní pramenící obhajobu svých zlých skutků. Již úvodní fanatická velkohubost Ammoniova naznačí, že se cosi stalo s ideály prvotní církve a události věcí příštích utvrzují nastupující mocenský trend. Hypatie Alexandrijské je mi upřímně líto (o to víc, že její smrt nebyla zdaleka tak romantická, jak by si jistě přál nejen Alejandro Amenábar), ač k vědátorkám jejího typu nechovám kdovíjaké sympatie, což lze částečně přičíst mé vlastní neschopnosti cokoliv vykoumat, zvlášť ve světle vzpomínek na rovnicové testy z matematiky, ve kterých jsem docházela k závěrům, že rovnice nemá řešení... třeba i u čtyřech z pěti! Nicméně obdivuji zanícení, s jakým toužila odhalit tajemství vesmírného řádu, na druhou stranu se nedá říct, že bych díky tvrzením, rovnajícím se jistotě ohledně fungování sluneční soustavy byla šťastnější, ačkoli nelze zapřít i jiné výhody, například, že při zatměních zpravidla nebývám k smrti vyděšená. Abych se dostala k snímku samotnému... Dobrý film, bez silných tendenčních prvků, k zamyšlení nad dějinami i nad námi samotnými, nad lidskou touhou pronikat tajemství, která nás obklopují, jakož i jemně navádějící k poučení z krizových vývojů lidstva... když se vrátím na začátek komentáře - vždyť jsme se téměř nikam neposunuli (viz stěžejní věta prefektova: "Jak jsem byl naivní, když jsem se domníval, že jsme se konečně změnili.")! Ještě stále kácíme (a zase stavíme) sochy, ničíme díla, boříme stavby, pálíme knihy... a vždy ve jménu něčeho, o kolik krásy a moudrosti bychom byli bohatší, je opravdu až směšné, jak se zas a znova stávají z honosných míst chlévy, vojenská skladiště nebo prostě jen ruiny... Proč máme potřebu stavět nové a nové skulptury "velikánů", jimž se potřebujeme tak nutně klanět a které mnohdy nepřežijí ani jednu generaci... něco nám evidentně schází, že by Bůh? A stejně jako jindy, stále se profilují noví vykladači svých potřeb a zájmů, provokatéři, falešní proroci a velkohubí kazatelé pravdy. Naděje, ta ovšem zůstává. Ideály prvních křesťanů se vytrácely, ale vždy je někdo dokázal vracet zpět, třebaže bojem oslabené, důkazem budiž přežívající dvoutisíciletá norma, pilíř evropské civilizace, a ač mnozí místo stvoření vzývají mocný horký pšouk a Darwinovu teorii (podtrhuji teorii), já tvrdím, že to podstatné, co nám křesťanství přineslo, máme už vepsané do genofondu. Nu a co se mezitím stalo s Alexandrijskými? Až na koptské výjimky si za udržování folklórních prvků jako kamenování a řezání hlav cirka dvě stě let počkali na náboženství nové a jestli neumřeli, žijí tam dodnes. Tedy někteří. A Židé? Tak ti jsou stále v exilu. Až do konce věků, pravil Cyril. Jinak slušná výprava, hudba i obsazení... až na toho gymnazistu, který ztvárnil syrénského biskupa. () (méně) (více)