War and Peace
Guerre et paix
Krieg und Frieden
Война и мир
Wojna i pokój
War and Peace
Režie:
Robert DornhelmScénář:
Gavin ScottKamera:
Fabrizio LucciHudba:
Jan A.P. KaczmarekHrají:
Clémence Poésy, Alessio Boni, Alexander Beyer, Malcolm McDowell, Andrea Giordana, Brenda Blethyn, Violante Placido, Hannelore Elsner, Benjamin Sadler (více)Epizody(4)
Obsahy(1)
Velkolepá freska osudu několika ruských šlechtických rodin ve víru napoleonských válek podle stejnojmenného románu L. N. Tolstého. Nejnovější adaptace mistrovského románu Lva Nikolajeviče Tolstého se tentokrát ujal velkolepý evropský projekt osvědčené italské produkční dvojice Luky a Matilde Bernabeiových (např projekt Imperium). Na osudech Nataši Rostovové, Andreje Bolkonského a Pierra Bezuchova a dalších šlechtických rodin se tak znovu vrací do doby velkolepé nádhery šlechtického Ruska za cara Alexandra I., kdy Napoleonovy expanzivní plány zasáhly citelně do životů milionů.
Soukromé paláce petrohradské i moskevské šlechty, lásky i intriky vysoké společnosti, ale i bitevní pole napoleonských válek tak znovu ožívají pod vedením režiséra seriálu Roberta Dornhelma (Spartakus), s pomocnou režií zkušeného castingového specialisty Brendana Donnisona v největší evropské televizní koprodukci, na níž se podílely produkce Španělska, Polska, Ruska, Německa, Francie a jako hlavní producent Itálie.
Čtyřdílný seriál se natáčel celých 20 týdnů na historických lokalitách v Rusku a Litvě, účastnilo se na něm kromě úctyhodného mezinárodního obsazení také 1 800 specialistů, 15 000 statistů a a není bez zajímavosti, že mezi nimi i významný počet českých kaskadérů.
V hlavních rolích mezinárodního obsazení uvidíme mladičkou Francouzku Clémence Poésyovou v roli Nataši a skvělého italského herce Alessia Boniho v roli Andreje. Ostatní role jsou obsazeny mezinárodními hvězdami, jako je např. Malcolm McDowell, Brenda Blethynová, Alexander Beyer a další. Vynikající původní hudbu k seriálu složil mezinárodně oceňovaný polský skladatel Jan A. P. Kaczmarek (Oscar za hudbu v roce 2005).
1.díl Píše se rok 1805 a mladinká Nataša Rostovová vstupuje poprvé do kruhů moskevské šlechtické společnosti. Všechno se zdá krásné a nadějné. Bratr Nikolaj, zamilovaný tajně do jejich sestřenice Soni, dobrý přítel Pierre Bezuchov a nádherný ples pořádaný skvělými rodiči, hrabětem a hraběnkou Rostovovými. Jako vždy se tu sešla šlechtická smetánka a mezi nimi i okouzlující kníže Andrej Bolkonskij. Idylu společenské zábavy však naruší zvěst, že Rusko právě vstoupilo do války proti Napoleonovi. Všichni carští důstojníci musí narukovat pod velením generála Kutuzova a jejich ženy a lásky zůstávají doma se svými obavami.
2. díl Kníže Andrej Bolkonskij, který byl po bitvě u Slavkova prohlášen za mrtvého, se nečekaně vrací právě ve chvíli, kdy jeho žena Líza umírá při porodu malého Nikolušky. Pro Andreje přestane existovat radost až do chvíle, kdy ji v něm znovu probudí zamilovaná Nataša Rostovová. Jejich vzájemné city rostou, přesto, že Andrejův otec se postaví proti. Žádá od syna především plnění vojenských povinností a s hrdostí jej posílá do velení ruských vojsk na polskou hranici. Oba zamilované tak čeká těžká zkouška dlouhého odloučení. Nikolaj se také konečně rozhodne oficiálně oznámit, že se hodlá oženit se svou dlouholetou láskou, sestřenicí Sonjou. Hraběnka Rostovová, zničená z finanční situace rodiny, to však odmítá přijmout. Pierre, jehož ve smrtelné hodince uznal hrabě Bezuchov za svého legitimního syna a stal se tak bohatou a žádanou partií, byl intrikánským knížetem Kuraginem vmanipulován do sňatku s jeho krásnou, ale plytkou dcerou Helene. Nyní však sklízí trpké plody své poddajnosti. Helene, která získala sňatkem především bohatství, se vedle mírného Pierra nudí a ráda podlehne svádění Pierrova přítele Dolochova. Dosud mírný Pierre je vyprovokován k souboji, který však dopadne jinak, než by kdokoliv očekával. Helenin bratr kapitán Anatol, jenž stačil urazit kněžnu Marju Bolkonskou při námluvách, způsobil na frontě další ostudu tím, že zneužil nevinnou dceru svého hostitele. Kníže Andrej od něj nekompromisně žádá nápravu. Nataša s otcem, hrabětem Rostovem navštíví knížete Bolkonského, vrací se však hrubě poníženi nespolečenským chováním knížete. Anatol, který se vrátil do Moskvy, vycítí v osamělé a nezkušené Nataše dobrý cíl pro pomstu knížeti Andrejovi.
3. díl Zkušený svůdce Anatol Kuragin probudil v Nataše při setkání v opeře dosud nepoznaný zmatek. Za láskyplné podpory své intrikánské sestry Helene se vložil do hry, která mu měla pomoci pomstít se knížeti Andrejovi. Všechno však přece jen nepůjde podle jeho představ. Andrej však odkládá příjezd do Moskvy, neboť u polských hranic se začínají nebezpečně srocovat Napoleonova vojska. Zdá se, že mír nebude mít dlouhého trvání. Anatol má všechny trumfy v rukou a jen Sonjina bdělost a zásah Marji Dmitrijevny ochrání Natašu před fatální chybou. Ten nejtragičtější čin ve svém životě však přece jen udělá. Dopis, v němž se zříká zasnoubení s knížetem Andrejem, dojde až k rukám knížete Bolkonského. Už není cesty zpět. Píše se rok 1812 a Napoleon vtrhne do Ruska. Zklamaný a uražený Andrej se nechá odvelet do Smolenska, aby dostal příležitost se střetnout s Anatolem Kuraginem. To se mu sice podaří, ale válka je krutější než všechny pomsty. Pierre, jediná Natašina útěcha, se vydá k Borodinu, aby na vlastní kůži pochopil, jaké peklo je skutečná válka. Andrej je těžce raněn, Anatol Kuragin však také.
4. díl Postup Napoleonových vojsk do hloubi Ruska je nečekaně rychlý. Generál Kutuzov však ustupuje, aby zachránil zbytky ruské armády. Celá Moskva se chystá na evakuaci. Rostovovi odjíždějí do Jaroslavle k příbuzným jen s nejnutnějším a berou s sebou raněné vojáky. V jednom voze s nimi cestuje i raněný Andrej, který na sklonku života pochopil smysl odpuštění a lásky. Kněžna Marja Bolkonská, která pochovala otce, se rovněž chystá na cestu. Zpráva o Andrejovi ji však rovněž přivede do Jaroslavle. Andrej tak umírá ve společnosti žen, které nejvíc miloval. Hrabě Nikolaj Rostov nedokáže na frontě zabránit smrti nejmladšího bratra Péti, který trval na tom, že musí také do války. Rostovovi tak nejen přicházejí o majetek, ale i o milovaného syna. Náhodné setkání Nikolaje s kněžnou Marjou však přeroste v hluboký milostný cit. Pierre, který si po válečném zážitku vzal do hlavy, že provede atentát na Napoleona, je zajat a strádá životem zajatce v mužickém obleku. Před smrtí ho zachrání jen šťastná náhoda. Helene Kuraginové, která zůstala s otcem v Moskvě jako jedna z mála, zůstane z intimního vztahu s Napoleonovým pobočníkem Ramballem kruté dědictví. Napoleon odtáhl z vypálené Moskvy a Rusko se znovu probouzí k životu. I Nataša se nakonec dočká štěstí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (39)
Velmi působivé zpracování Tolstého eposu. Dějová linie zde byla přesně dodržena jako v originálu. Za zmínku stojí i opravdu pěkná hudba Jana Kaczmarka. Tomuto miniseriálu bych vytkl jen "nepříliš rusky" vypadající herce a možná i tak trochu nedostatek napoleonských šarvátek, které v ruské filmové adaptaci rozhodně nechybí. ()
Román jsem četl. Seriál je samozřejmě uzpůsoben masovému diváckému vkusu, ale i tak je tam těch zjednodušení až příliš. Viděl jsem necelé dva díly a stíhal jsem u toho ještě v pohodě vařit a uklízet :) Podstatě románu je to dosti vzdáleno a to tak moc, že si to snad název Vojna a mír ani nezaslouží. Doporučuji hlavně znalcům historie, velmi se pobaví :)) ()
Ohromující a úchvatný film :) (bohužel nemůžu hodnotit, jak se drží knihy, protože knihy jsem nečetla) Všechno a všichni jsou tam propletení jak při telenovele, ale je to vážně strhující a i proto zajímavé :) Má to 4 díly po 1,5 hodině. Trošku se mi nelíbila herečka Nataši, protože podle mě spoustu věcí neuměla zahrát. Vypadalo to jako pravý opak. Jinak je to propojení historie, války a lásky :) ()
Mám velkou slabost pro historické seriály, filmy a historii vůbec. A samozřejmě ty elegány v uniformách, ty jsou pro mě vždy třešnička jako na tom nejsladším dortu. Je to zatím jediné zpracování Vojny a míru, které jsem doposud viděla a musím říct, že se mi to moc líbilo a v podstatě jsem si vychutnávala toho rozsáhlé dílo do posledního okamžiku. ()
Překvapivě celkem zdařilé televizní zpracování, pokud neočekáváte, že si s tím Italové a spol. poradí líp než Rusové a pokud nesrovnáváte nesrovnatelné: tedy Bondarčukovovo velkolepé zpracování, které nebylo televizní, ale šlo o čtyři samostatné filmy pro kina, později uváděné v televizním sestřihu! Výprava je na TV sérii velkolepá, bitevní scény samozřejmě nic moc, historické omyly se najdou, ale jinak se série celkem věrně drží předlohy až na jistá zjednodušení a "modernizaci". Pochopitelně se vytratila lyričnost, Napoleon i car Alexandr jsou zde dost podivní, naopak dobře je vykreslen gen. Kutuzov. Osobně se mi moc nelíbí představitelka Nataši, naopak dobří se mi zdají Bezuchov i Bolkonskij a zejména Malcolm McDowell jako nerudný starý Bolkonskij. Také většina dalšího obsazení je vcelku dobrá. Celkově tedy nejsem rozhodně zklamán, protože jsem nic úžasného nečekal, takže mě to spíše mile překvapilo. Vskutku hodně podrobný obsah Tolstého Vojny a míru, která má asi 1600 stran, je k přečtení zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vojna_a_mír ()
Pro mě je to prostě ona nejoblíbenější Verze mého oblíbeného Románu. Více netřeba dodávat. ()
Na televizní dílo velmi slušně vypravená produkce, zachovávající všechny hlavní linie Tolstého eposu, občas s lehkým nádechem italské telenovely. Věrohodně vystavěné hlavní postavy, ruské exteriéry, trochu ukvapený konec... 70% ()
Nevím jestli takhle chladně má působit i knižní podoba (bohužel jsem jí nečetl) ale tady to prostě a jednoznačně nefunguje. Emotivní scény nejsou emotivní... Válečné scény nejsou válečné... A takhle by se dalo pokračovat. Dejme tomu, že na televizní podobu je tam kus poctivé odvedené filmařské práce, ale aby mě to chytlo za srdce, to stěží. Občas jsem měl tendence ironizovat velmi strohé věty, které ačkoli měly nést poselství citu, obvykle onen cit vůbec neobsahovaly. Nechce se mi věřit, že by v té době lidé v Rusku žili takhle bez emocí. A co mi na tom všem přišlo nejhorší je český dabing. (to už pochopitelně nemá nic společného s autory) Některé ženské hlasy mě dováděly téměř k šílenství. (Soňa, Máša a další) Čekal jsem prostě daleko, ale daleko víc... ()
Musím se znovu podívat na slavnější filmové adaptace a trochu zapomenout na předlohu a pak budu možná hodnotit lépe.. Podle mne byl ale vývoj postavy Bezuchova autory nepříliš neu(po)chopený. ()
Jsem velmi mile překvapena-nečekala jsem,že mě to bude tak bavit. Moc dobře udělané. Aristokraté zachyceni přesně podle mých představ-možná se teď vrhnu i na Annu Kareninu :) ()
Potom, čo som videla Bondarčukovu epopeju zo šeťdesiatych rokov aj romantickú americkú verziu s Audrey Hepburn, musím povedať, že táto verzia bola rozhodne najslabšia. Keď som si pustila prvú časť, celkom ma potešila príjemná úvodná znelka, no len čo sa na scéne objavila Clémence Poésy alias Nataša, bolo mi jasné, že nejdem sledovať veľkofilm, ale nasladlú televíznu minisériu. Clemence je podľa mňa krásna a veľmi sa snažila, no nemá na Audrey, a už vôbec nie na Ljudmilu Saveljevu. Knieža Andrej bol podľa môjho názoru najlepšie stvárnenou postavou v celom filme. Nemôžem sa opäť vyhnúť porovnávaniu s predchádzajucimi Andrejmi – Alessio Boni rozhodne prevyšuje Mela Ferrera a dokonca tesne šliape na päty Tichonovovi. Ostatné postavy mi prídu primerane priemerné na televíznu produkciu, až na Malcolma McDowella. Čo mi vyrazilo dych bola scéna, kedy Nataša sedí na koni obkročmo. Za to by ju v Rusku v 19. storočí asi ukameňovali (v knihe bolo sedliakom čudné, že žena vôbec sedí na koni bokom, nieto eše aby sedela obkročmo). Potom tu bola tá Helénina „záhadná“ choroba. Okrem toho, moje obľúbené postavy – Napoleon a Kutuzov – boli mierne nezvládnuté. Kutuzov neustále spal a Napoleon sa celý čas tváril abolútne rovnako – ako stelesnený Antikrist. Čo musím vyzdvihnúť je rozhodne hudba. Možno trochu príliš hrala na city, ale ja to mám vlastne rada. Práve dojímavá hudba pri niekoľkých scénach spôsobila, že som mala slzy na krajíčku. Vďaka nej som dokonca plánovala dať 5 hviezdičiek, no napokon som si to vďaka záverečnému hlbokému rozprávačskému výroku „koniec dobrý, všetko dobré,“ rozmyslela. V každom prípade nesmierne dobre pozerateľné. Vďaka scéne, kde zranený Andrej podáva ruku umierajúcemu Anatolovi, však napokon pridávam piatu hviezdičku. Naozaj je to oproti Tolstému plytčina ako hrom, ale Alessio Boni v tej uniforme vyzerá úžasne :) ()
Světlovlasá Nataša, šedesátiletý Alexandr I. a podobné odchylky od románových a historických faktů se mi zdají pro kvalitu filmu irelevantní. Ať jsou sebečetnější a sebeabsurdnější. Scénáristům by se klidně mělo promíjet i to, že dějové zápletky předloh k nepoznání překrajují do něčeho filmovatelnějšího. Bolelo však, že v tomto filmu byly úspornější a filmovější varianty dějových linií, vytvořených Tolstým, dováděny do point nesmyslně-nerealistických – aneb the good ended happily, the bad unhappily, that's what fiction means – vizte, nakolik černobíle a „po zásluhám“ to oproti románu dopadlo s kněžnou Marií, Soňou, knížetem Kuraginym… Plus do osudů snad všech ústředních postav nacpali – ne vždy sedící – motiv rozporu mezi povinností, pokorou vůči otci a carovi atd. na jedné straně, a nespoutanými city, dělám-si-co-chci na straně druhé. A vůbec, pod značkou Vojny a míru by se přece jen nemělo prezentovat něco, co je v rozporu se samotnou podstatou knihy. Ve filmu nenajdete zhola nic, pro co se román cení a čte – a kdyby Tolstého psaní odpovídalo tomuto filmu, upadlo by do tutového zapomnění. Ostatně, on je tenhle film děsný i bez přihlížení k románu. Odkazováním ke knize naopak láká víc: člověk může poznávat „staré známé“ postavy... Kdyby ale film neměl spojitost se závazně kvalitní klasikou, mnohem víc by vyniklo, jaká je to ve skutečnosti bezobsažná pseudohistorická mikrotelenovela. || Autorovi scénářů pro Viscontiho nebo Tenkrátu v Americe Enricu Mediolimu se při spolupráci na tomto filmu někam zakutálel vkus. Tvůrci filmu zkonvenčnili spoustu scén, jako kdyby se báli, že složitost Tolstého popisů divák neunese. Kde si u Tolstého vychutnáváte cit upřímně vystižený, nejednoznačný, jako v životě, tam je ve filmu osekáno na cit neživě jednoduchý, klišovitý. Kde románové postavy jednají psychologicky zajímavě a komplexně, tam ve filmu narazíte na vážně vážně vážně otravnou melodramatičnost a myšlenkovou mělčinu. Tolstoj byl mistr náznaků, a tady se všechno říká natřikrát – opět, modelový divák tohoto filmu je tupec, kterému jen tak nedocvakne, na koho to asi ta Nataša myslí. || Tolstoj v románu výslovně psal, že nánosy patriotických a vznosných žvástů okolo význačných událostí vždy vznikají až zpětně, třeba v historiografii, a jeho velikým přáním bylo zobrazit, jak lidé prožívají válku či smrt ve skutečnosti. Tato snaha však zůstala nepovšimnuta tímto filmem, ve kterém strádající a umírající lidé blábolí „cítím, že opouštím tuto zem“ a „Rus je ztracena“ – bezduché fráze, které v normálním životě neříkáme. || Román se okatě nese v duchu rovnosti všech lidí ve vztahu k historii. To je to zajímavé: neexistují tu ti hrdinové, na které jsme zvyklí z historických románů! Dějiny, a život sám, tu nejsou utvářeny jednotlivci. Pod různými úhly se Tolstoj vysmívá domnělé moci a genialitě vojevůdců a carů a ukazuje jejich neschopnost skutečně ovlivnit chod dějin. Císař a kol. jej zajímají, ale jako lidé, ne nad-lidé všemocní. A teď to porovnejme s filmem: ta-dám-veledůležité vyznění každého imperátorů a napoleonů gesta a slova; ve světě tohoto filmu je v moci jedné ženy měnit cizí osudy – rovná se tvrzení, proti kterému Tolstoj nejen ve své beletristické, ale i filozofické a pedagogické činnosti zarputile argumentoval. || Mrzí mě moc, jak to tu dopadlo s hereckým obsazením. Mám silné podezření, že skvělí herci jako Alessio Boni, Ken Duken, Dima Isayev, Malcolm McDowell, zde odzbrojení a znecitlivělí úskalími příšerného scénáře, ve skutečnosti měli na to, vytvořit ke dnešnímu dni vrcholné verze vojnoamírovských postav! || A do toho všeho nevkusu zní jako výtka velmi krásná hudba. Dojalo mě, že Natašin první bál odtancovali na Chačaturjanův valčík z Maškarády. (A oni mi vzápětí mé dojetí utnuli trapným soap-operovským „Pokud se otočí…“ Viz, co si Andrej řekl v originále.) Plus čuprové lidové. Plus soundtrack Jana A. P. Kaczmar(e)ka – zcela autonomní dílo, na rozdíl od filmu vyzařující cosi, čím je samotný román – pocit osudovosti, nostalgie, uchvácení událostmi a starostmi velkými i malichernými, a láska pro obojí. || A tím končím své komentování, dokud nenabylo objemů Vojny a míru:) || P. S. Mezi místními komentáři jsem si všimla pohoršení nad scénou příjezdu Macka. Můžeme porovnat, jak to napsal Tolstoj: V ruském štábu všichni nedočkavě řeší, jak to teda asi dopadlo pod tím Ulmem, když vtom přikráčí jakýs rakouský generál, vyparáděný, s nějakým černým obvazem na hlavě – héroicky zkrvavený rozhodně není:) – a povídá Kutuzovovi – „Vous voyez le malhereux Mack.“ Že by Mack pro velký úspěch říkal svůj bonmot každému na potkání?:) () (méně) (více)
Vlastně mám z tohohle filmu smíšené pocity. Na jednu stranu jsem nadšená. Film má spád a uteče. Herci jsou také výborní. Clémence Poésy a Alessio Boni podle mě podávají skvělý výkon a do rolí mi sedí. Na druhou stranu mám pořád nutkání srovnávat s knihou. Je tu takový zvláštní rozpor, kdy na jedné straně změní celkem zásadní věci, vynechají několik postav a na straně druhé jsou scény, kdy div necitují úryvky z knížky. Takže shrnutí na závěr? Film rozhodně doporučuji, je zábavný a myslím, že povedený, ale pokud se rozhodnete kouknout se na to místo povinné četby, nedělejte to ;) ()
Jistě, Bodarčukův počin před čtyřiceti lety mohl být filmařsky, respektive umělecky hodnotnější. Rovněž výpravné exteriérové scény byly rozmáchlejší a skutečnější, celé to mohlo působit jaksi velkofilmově. Nemůžu si však pomoci, ale mám dojem, že celému tomu filmařskému kolosu padly za obět charaktery jednotlivých postav, jejich hloubka, citovost. Působily na mne odtažitěji. A přitom právě romantismus kladl na vhled do nitra člověka takový důraz. O to milejší pro mne byla tahle televizní adaptace, která ač není výpravně tak velkorysá a nedosahuje ani po filmařské stránce takové kvality, je mnohem citlivější při ztvárnění hlavních postav. Konečně to nejsou jen figury, ale ožívají přede mnou. Pokud se člověk povznese nad chvilkovou přesládlost některých scén, dokáže se s postavami mnohem lépe sžít a soucítit s nimi, což si myslím, bylo i hlavním záměrem samotného Tolstého. Krom toho se mi také líbí kostýmy, interiéry a okénka do kultury tehdejší doby, je to vše velmi kouzelná, byť zkratkovitá, exkurze do života ruské smetánky počátku 19. století. ()
pro mne téměř dokonalé dílo (výprava, herci, charaktery, kostýmy, kamera, střih, režie..) co na tom, že některé detaily se liší od skutečnosti, má to atmosféru a je to dobře zahrané ()
Toto dielko sa az tak nepodarilo. Nie je to vyslovene zle, na televiziu vemi slusne spracovanie...ale. Jedina vojna,ktora sa odohrala bola medzi scenaristami a skoncilo sa to mierom, nanestastie pre film. Prvy kamen urazu je sama Natasa...mne neskutocne nesympaticka, podivna blondina, studena ako cencul a nezaskodilo by jej trochu pribrat. Jej drahy knieza o dost lepsie ako aj chudak Pierre, ktoremu mohli dat o dost viac priestoru, a ktory sa zazracne prostrednictvom strihu v par minutach stihne byt zajaty, slobodny, odpadnut, vyzdraviet a doplazit sa do mesta. Herci na mna posobili akoby boli na antidepresivach...a nemozem si pomoct, ale celok posobi tak nijak anglicky ako tragicka Jane Austen a nie pribeh ruskeho ludu inspirovany velikanom ruskej literatury. Ale chvalim Jana Kaczmareka, hudba je skutocne uchvatna, hlavne tancek na Arama Chacaturjana :). O historii a podobnym veciam taktne pomlcim, povedane uz bolo asi vsetko, ale...bohuzial s Bondarcukom daleko prehravaju. ()
vynikající zpracování velkolepého románu. Pokud jde o flankera.27 a jeho výčitky "nehistoričnosti" měl by nejdříve měřit a teprve potom řezat. Film je v tomto bodě věrný Tolstého předloze a ten je zase věrný historickým skutečnostem. Mack se skutečně vzdal Napoleonovi, ten jej však propustil pod slibem, že nebude bojovat. Mack jel za Kutuzovem v takovém spěchu, že se převrhl jeho kočár a Mack tak přišel ke zranění na hlavě. Podobné je to s dalšími výčitkami. .......prostě je to nádherný film - ať už v Bondarčukově verzi (ta je povinností:)) nebo americké nebo této. ()
Nádherný film-série,skvělé herecké obsazení,režie ,kostýmy,výprava a úchvatný děj,který Vás ihned zaujme.Kniha mne příliš nezaujala,protože tam bylo vše a to opravdu vše do nejmenšího detailu popsáno. Ale tento film jsem viděl min 3x . ()
No koukám, že to tu někdo zahltil pěknými fotografiemi z tohoto TV filmu a že se v hodnocení nešetří hvězdami, ač komentáře tu zatím mnoho není. Podle mého hodnocení už můžete tušit, že rozhodně nebudu sdílet nadšení komentáře přede mnou. Klasika stále láká. Troufnout si na Tolstého nesmrtelné dílo v dnešní klipovité době a po oskarovém Bondarčukově zpracování ze šedesátých let minulého století, to chce notnou dávku odvahy nebo nezřízeného sebevědomí, že je čas po 45 letech uchopit tuto látku lépe, než to zvládli samotní Rusové. Výsledek? Nic víc, než průměrné televizní zpracování. Tak trochu závidím současné generaci mladých, že většinou neví, neznají a tím nesrovnávají a tak jistě toto televizní dílko přijmou. Slušná výprava, hodně komparsu v kostýmech, pěkné autentické interiéry Petrodvorců v Petrohradě a jiných zámků, kameraman se snaží (evidentně Bondarčukovo dílo viděl – opisuje chlapec, ale místy dost toporně). Inu, na tuhle inscenaci, i přes koprodukci, nebylo holt tolik financí, jako kdysi měla komunistická sovětská kinematografie. Prokletí nás, co víme a známe, je právě v tom srovnávání. A tak mě absolutně nebavilo dívat se na čistokrevnou Francouzku, jak se ve svých 26 letech snaží představovat sedmnáctiletou Natašu, Ital Alesio Boni mne nemůže ani na chvíli přesvědčit, že je ruským knížetem, stejně tak postavu Piera Bezuchova, skvěle zahranou ve vlastním díle Bondarčukem, tato TV inscenace nepřekonala ani náhodou a mohl bych pokračovat ještě dlouho. No, můžete si říci – jedná se o románové postavy, tak co. Příšerný je ale i výběr hereckých typů u skutečných historických postav. Režisérovi se zřejmě nedoneslo, že car Alexandr nebyl v době bitvy U Slavkova padesátiletý, jako herec, který ho představoval, ale bylo mu 28 let a platil za krasavce své doby, že Napoleon nevypadal jako blbeček, ale byla to jedna z nejcharismatyčtějších osobností dějin (zřejmě režisér nikdy neviděl Napoleona v podání Roda Steigera a patrně vůbec neviděl žádný dobový Napoleonův portrét, jinak by nemohl stvořit bezbarvou panoptikální postavičku z venkovského maškarního bálu, kterou divákovi předložil). Evidentně se panu režisérovi také nedoneslo, že bitva U Slavkova byla v prosinci na zasněžených pláních se zamrzlými rybníky a ne na svěží zelené trávě. Nevím, zda má v tomto televizním zpracování význam připomínat, že generál Mack neřekl svoji historickou větu: „Vidíte nešťastného Macka,“ Kutuzovovi, ale Napoleonovi, když se mu vzdával před obleženým Ulmem, a to v parádní uniformě a nikoliv hrdinsky zakrvácen! Kde by taky ke zranění přišel, když se vzdal bez boje, za což byl postaven před vojenský soud, odsouzen a degradován! Legrační bylo též pojetí samotné bitvy U Slavkova, kdy se celodenní bitva tří císařů smrskla pouze na boj Rusů a Francouzů a to v provedení, které si moc nezadalo s ochotnickými vystoupeními různých historických vojenských klubů. . Inu, je již nepsaným pravidlem, že režiséři historických TV inscenací většinou kálí na historická fakta. Konečně znají své publikum a ví, že 95% divákům je to jedno, hlavně, když je tam nějaká láska, kostýmy a tváří se to jako reál, jak konečně dokazují udílené hvězdy zde v hodnocení. Nevím, ale proč takovýmto veledílem zapleveluje ČT svůj druhý program, který přeci jen si ještě udržuje skladbou programů určitou úroveň a utrácí peníze za něco, co bych spíše očekával na obrazovce Novy či Primy. Rozhodně nehodlám utrácet čas u dalších dílů. To si raději pustím legendární dílo Sergeje Bondarčuka. Náročnějším divákům to doporučuji také. Vyšlo na DVD a na internetu ho jistě seženete koupit nebo zde v bazaru. Výborný komentář zde: lera ivanova . () (méně) (více)