• radektejkal
    **

    Pokud považujeme Tolstého knihu za román románů a Bondarčukův filmový přepis za seriál seriálů (slovo film zde raději nepoužiji), potom to měl Robert Dornhelm opradu těžké, a je vůbec s podivem, že se do toho pustil, a to zřejmě bez poctivé historické, místopisné a charakterově psychologické přípravy. Nejsem proti časové aktualizaci závažených témat, ale musí přinášet novou kvalitu (nejen technickou). Také tím nemyslím oplošťování, zjednodušování a zpovrchňování, kterým se vyznačuje první díl, po kterém jsem tuto seanci odpískal. - Se stejnou jistotou jako igi B., který říká: "Poctivé tři hvězdy po druhém dílu, s jedinou potměšilou jistotou, že lepší už to nebude... "(24.6.2016)

  • Theresia
    *****

    Už jsem si zvykla, že film se nemusí vždy držet knižní předlohy. A tak mi ani nevadilo, že tu plno věcí nebylo, že sedmnáctiletou Natašu hrála 25tiletá herečka, že Bitva u Slavkova nebyla na zasněžených pláních a zamrzlých rybnících, že Alexandrovi I. bylo v době bitvy 28 a ne 50 let. …Nic. Absolutně nic z toho mi nepokazilo dojem z Tolstého velkého díla. A pravda v něm skrytá byla i v tomto provedení dobře znát: „válka (tady sice amatérsky ztvárněná, ale ať) není nepříjemnost, ale ta nejohavnější věc na světě.“(11.2.2010)

  • elizabeth_ba
    ****

    Tady se historik ve mně rozhodně snažit nebude ale pojmu svůj komentář ryze (možná až přiliš) subjektivně, i když bude tak trochu reagovat i na přečtené komentáře. Knihu jsem nečetla a ač vím, že se není čím se chlubit, z ruské klasiky jsem nepřečetla nikdy nic. Rusům a ruské duši ani trochu nerozumím a Bondarčukův monumentální film mě občas nudil. A moc se mi nelíbili ani sovětští herci (což ale platí s výjimkou především Vasilije Lanovoje (Ježkovy voči, jak jenom to mám skloňovat) v roli Anatolije Kuragina a rovněž Vjačeslava Tichonova v roli knížete Andreje). Také v tomto zpracování mě kníže Bolkonskij (Alessio Boni) dokázal k televizi doslova přišpendlit (teda ke křeslu u ní). Celkově (a v obou zpracováních) mě uchvátil natolik, že jsem si (tedy ne já osobně, ale od přátel) dokázala zjistit, že předlohou pro postavu knížete (ohledně citového vzplanutí k Nataše) byl Tolstému údajně jistý Němec Tyzenhauz z dnes estonského Tallinu... Takže se nabízí otázka, proč by měl vlastně vypadat jako Rus, že? (Ačkoliv proč by nemohl vypadat jako Tichonov, (zase) že?) A i když historická věrohodnost určitě není u této verze tím, co bych mohla pochválit, a mnoho chvályhodných věcí bylo inspirováno právě Bondarčukovými filmy, vůbec mě (na rozdíl od některých) neiritovalo prostředí, i když skutečně vypadalo jako z Anglie nebo Francie (že by to vyvolala četba Soni a Nataši z románu Kněžna de Cléves? :-) ) naopak bylo mi tak nějak srdcem asi bližší než širá ruská zem. S čím se pro změnu shoduji s ostatními, tak s tím, že bitvy byly horší a nižší rozpočet byl na nich oproti sovětské verzi dost znát, ale příběhu samotnému to zas až tak moc nevadilo (a mně už vůbec ne, a to ruské, aspoň co se týče bitev překonat stejně nemohli) a ty čtyři hvězdičky si podle mě zaslouží (hlavně proto, že se ruské nebo spíše sovětské nesnažili překonat délkou)...(7.10.2011)

  • pakobylka
    ***

    Při sledování vojenských operací je patrné, že se jaksi nedostává dostatečného množství komparzistů, třebaže se tvůrci snaží ze všech sil tento nemilý detail zamaskovat. Kupříkladu bitva u Slavkova tak připomíná spíš nějakou nedůležitou místní šarvátku, oproti tomu následná bitva u Borodina mě po předchozí zkušenosti docela mile překvapila. Navzdory přece jen poněkud televiznímu zpracování nelze snímku upřít vcelku slušnou atmosféru a dostatečnou dávku věrohodnosti. Všechny čtyři díly si bez větších problémů udržují přibližně stejnou úroveň, jenom úplný závěr, který ukazuje protagonisty příběhu po několika letech, si mohli tvůrci odpustit.(21.1.2010)

  • RedHot
    **

    Nepochybuji o tom, že nepříliš sečtělý divák nebo třeba maturant před zkouškou bude za seriál Vojna a mír bezmezně vděčný. Stačí se podívat na film (nějak se přežije, že je roztahán na několik dílů) a ví se, o čem je řeč. Italský seriál zachovává ruského velikána pouze slovy. Dostojevskému neodpovídala ani atmosféra, ani projevy postav. A pasáže, na kterých se z hlediska výtěžku dalo utrhnout nejvíc, tedy válečné vřavy, se rozpačitosti nevyhnuly ani omylem. Škoda.(6.10.2011)

  • - Valčík, který hrál na plese ve scéně, když spolu tancovali Nataša (Clémence Poésy) a Andrej (Alessio Boni), byl ve skutečnosti složen až o sto let později. (Lorelai271)