Zaslaná pošta

V posledných dňoch mám smolu. Naposledy som si nevšimol, že film nehodnotila ani dvadsiatka fanúšikov a dnes som si nevšimol, že film je filmovou verziou knihy T. Pratchetta, o ktorom, ani o jeho Zemeploche neviem prakticky nič. V mladosti táto literatúra nebola dostupná a teraz sa mi už do nej nechce púšťať. Pochopiteľne, že bez poznania celého segmentu kultúry, ktorú film a jeho predloha predstavujú som nemal šancu prežiť sledovanie bez problémov. Nabudúce si už dám väčší pozor, aby som nekazil hodnotenia a pozitívne dojmy tých, ktorých táto literatúra oslovuje. (08.02.2019)

Doposud nejlépe zpracovaný film dle předlohy Terryho Pratchetta. Zaslaná pošta je jedním z mých nejoblíbenějších svazků zeměplošského univerza, takže v tomto případě jde opravdu o srdeční záležitost. Slečna Srdénková je k nakousnutí, Vlahoš nezklamal a padouch Nadosah Pozlátko v podání Davida Sucheta je ztělesněné zlo :) Možná trochu odflákle působí ztvárnění golemů, ale vysoká úroveň humoru to plně vynahrazuje. Opravdu jsem se bavil, stále však platí, že knížky pana Pratchetta jsou mnohem (mnohem) lepší než filmové adaptace. (03.12.2010)

Jako u všech ostatních Pratchettovek ze série - povedené light fantasy, těžící hlavně z výborného hereckého obsazení a kvalitních dialogů. Vůbec bych se nebránil kdyby měli nakonec zfilmovat tímto stylem ty Pratchettovky všechny (i když by to vzhledem k jejich množství museli dělat nejspíš ještě sto let). 8/10 (01.10.2012)

K Zasl(r)aný poště jsem ještě nedospěl, po pravdě jsem zatím skončil Pravdou. Nemůžu teda srovnávat s konkrétní knížkou, jenom se sérií jako takovou. Jak dopadlo oživení místa, kde kdysi vyhodili odpaky a nazvali je Ankh-Morpork? Dickensovskou stylizaci jsem upřímně nečekal, dosud jsem si to představoval spíš středověce. Takže jeden muž jeden hlas Vetinari coby anglický gentleman mi tak úplně nešmakoval (nic proti Charlesi Danceovi). Na druhou stranu Sacharóza Rezámková nebo Adoráta Srdénková mají díky tomu pěkné a rajcovní kostýmy. Co však dopadlo tragicky je Hlídka. Chudák Angua, kterou jsem si představoval jako šmrncovní děvčicu, co by si ale v případě potřeby dala k snídani jistou Lisbeth i s celou redakcí Milénia. Tady vypadá jako unylá emo fanynka Avril Lavigne po tejdenním flámu. Naštěstí není v záběru moc často a já netrpěl. Ani Vzoromil Výsměšek nějak nezapadal do mých představ vysokého štíhlého důstojného mága, co se nebojí akčně sportovat místo cvičení magie, přitom ovšem nemá problém proměnit vůdce lupičů v rajské jablko, zatímco tady je to takový Dědeček Hříbeček. A ŽÁDNÝ SMRŤ. Naštěstí přes to všechno si adaptace zachovala slušné množství pratchettovského humoru a nadsázky a kvalitní scénář a celé je to příjemná pohádka. Nezbývá než vyjádřit politování, že na (pod)průměrnost jako Harýk Potěr (kterej navíc IMHO Zeměplochu nechutně vykrádá) se vynakládají nekřesťanské peníze, zatímco tahle geniální záležitost musí tak trochu po partyzánsku postupně získávat pozice v tvrdém boji. I za to si zaslouží posunutí do vyšší kategorie. (18.01.2011)

Pořád se nemůžu vyrovnat s tím, proč vypadá Zeměplocha vedle Harryho Pottera a Pána prstenů jako chudokrevný ošuntělý vagabund. Toto nedozírné promarnění pratchettovského potenciálu, který si podle mého také zasloužil postavení obrovské merchandisingové frančízy s multimediálním trhem a blockbusterovým statusem a ne televarieté od tvůrců, kteří mají talent uzenáře, morálku lichváře a styl funebráka, přičítám trojí skutečnosti: (i) V prvé řadě je Zeměplocha zábavně parodickou směsicí popkultury a subverze, která na kanonických dílech fantastiky vlastně parazituje a zároveň je komentuje. Byť nijak závratně, přece jen směřuje k inteligentnějšímu čtenáři, který ocení meta-fikce než fikce samotné. Zeměplocha neslouží ani jako kašírovaná dekorace pro romantickou pohádku (Harry Potter), ani to není tabule, kterou školomet popíše poučkami o ideálním uspořádání společnosti (Pán prstenů). To ji na globálních trzích u koncového zákazníka logicky malinko indisponuje. (ii) Za druhé vězí u Zeměplochy problém v odstupu mezi knižními předlohami a filmovými adaptacemi, který není ani extrémně krátký jako v případě Harryho Pottera, ani extrémně dlouhý jako u Pána prstenů. Harry Potter se natáčel de facto spolu s paralelně vycházejícími knihami Rowlingové a jedno umocňovalo druhé, zatímco Pána prstenů nakopli kompletně od začátku, včetně znovuvydání všech tří svazků. Zeměplocha se naneštěstí časově vklínila někam mezi ně a navíc ji zastihla digitální éra na počátku devadesátých let, která stihla utvořit početný fandom, mapy a kuchařky z Discworldu, mrakoplaší čepičky, a tudíž se ji nevyplatilo investičně vzpružit a revitalizovat. (iii) A za třetí Pratchett má jak známo Alzheimera a nepotřebuje syslit peníze, beztak má vyděláno, na rozdíl od ambiciózní Rowlingové a jako vždy zištných majitelů práv k Pánovi prstenů, čilých podnikatelů, kteří se postarali o to, aby otcova památka nezanikla v přílivu nových jmen a nových dobrodružství. ____ Odbyté adaptace Zeměplochy jsou zvláště nešťastné také proto, že nabízela obrovský makrokosmos, dynamické univerzum mnoha soustav, které jsou více či méně provázané, například v Noční hlídce mohly ve druhém plánu sedět v kantýně zbylé postavičky z jiných dílů anebo by Smrť, který se alespoň na okamžik objeví v každé z x-desítek knih, mohl zajišťovat podružný rámec či tragikomickou stafáž. Divák by tak nevěnoval recepci filmu rovnoměrnou pozornost, ale v souladu se svým profesním zaměřením i s konkrétním fandovským zájmem by si stanovoval určitou klasifikaci a hierarchizaci jednotlivých částí rozsáhlého světa. Konečně se tak mohl vyřešit základní metodologický spor, který se stihl rozhořet mezi naratology a ludology. První nahlížejí filmy jako příběhy, druzí jako interaktivní systémy. Filmy dle druhých nejsou lineárně přednastaveným řetězem, ale kybertextem, kterému dává hybnou sílu až divák, nikoli autor. Svět Discworldu se takovým úvahám a konceptům vyloženě nabízel. (30.10.2010)