Osamělý jezdec

Vzpomínky zmateného indiána Tonta mi podezřele zvedaly náladu, stejně jako jeho pohrdavé ksichty, kterými častoval "hrdinného" osamělého jezdce i "zázračného" koně a dokonce i krmení mrtvého havrana jsem si celkem užil. Kromě těchto atributů a vynikajícího závěrečného vlakového pošťuchování toho snímek zase tak moc nenabídl, ale já jsem se velmi slušně pobavil po celé délce zlehka přemrštěné stopáže. (28.10.2013)

Tak dlouhé a nudné, že jsem během sledování stihnul dvakrát umřít a přijít zpět k životu. Nemám problém s tím, že jde o otevřený pokus navázat na Piráty z Karibiku, jen Lone Ranger je pro něco takového naprosto nevhodná předloha, alespoň v tomhle uchopení. Zatímco Piráti coby film podle atrakce v zábavním parku a ke svému dobrodružnému žánru mohli být bezelstné nic a přitom zábavní (až když se scenáristé v pokračováních pokoušeli přesunout k rafinovanosti, tak se jim to rozpadlo pod rukama), Lone Ranger si neuvědomuje, že pracuje s bohatým fikčním světem vznikajícím rovných osmdesát let a velmi jasně stanoveným žánrem, v němž je každé vybočení velmi viditelné. Verbinského dlouhé přebujelé scény bez pořádné návaznosti ale působí vždy jako něco, co se do zobrazovaného světa naprosto nehodí - u dobrodružného žánru k tak jasnému závěru nemůžeme dojít, protože není tak vyhraněný. Ve westernu působí velmi divně, když se nic nechová tak, jak jsme zvyklí, ale film místo aby věnoval nějaký čas vysvětlení těchto "inovací", neustále dokola vykřikuje "pořád jsme western", protože se oprávněně bojí, že na to zapomeneme. Netvrdím, že každý western se musí řídit stejnými pravidly, ale že když se jimi neřídí, musí ta svá alespoň nějak vysvětlit. Zatímco takový Donnerův Maverick měl jasně stanovený tón a úroveň přehnanosti, zde každá scéna svá pravidla buduje odznova. Někdy se zcela propadá žánru ve vší jeho naivitě, kterou snímek ještě podtrhává, jindy se tvůrci pro změnu pokoušejí o sebereflektivní komentáře shora a jindy, a to je nejvíc mimo, se snad pokoušejí budovat nějaké melodrama. Ve výsledku tedy film působí nesoudržně, bez jasné chuti a bez dojmu celistvého světa a příběhu. Navíc je to opravdu nechutně dlouhé, vtipy postrádají timing (a je jich ukrutně málo) a postavám chybějí motivace pro jejich činy. Taky nesnášíte, když si po desetiminutové akční scéně nemůžete vzpomenout, proč se spolu postavy vlastně střetly a o co se perou? Tohle je asi nejjistější emoce, kterou během filmu cítíte. PS: Zabte už Probůh Hanse Zimmera! Pokud mě jindy jeho hudba jen nebaví, ale alespoň funkčně doplňuje obraz, tentokrát se jeho stereotypně monumentální melodie k filmu zoufale nehodí a působí rušivě a nepatřičně. Ještě víc podporují umělost a "nepůvodnost" scén. Možná si hrají na hraní s westernovými motivy, ve skutečnosti jde o odpaření jakékoliv svébytnosti z této hudby na další tovární výblitek. PPS: Depp už je jen otravný. (04.07.2013)

Kde cítim indiánske tradície, tam som doma. Či v piesni "Sídliskový Indián" normalizačných hitmakerov - poprockovej skupiny Elán alebo v popovom digitálnom westerne "Osamelý jazdec" (tým len naznačujem, že niekedy aj plnokrvne sa tváriace skoršie indiánky s vypiplanými reáliami vyžarujú len benzínovo- asfaltový pach veľkomesta). Tu sú digitálne hlúposti skvele vyvážené dozvukmi konania a rozprávania hen Tontoho pomaľovaného červenokožca. Šibnuté táranie duševne chorého člena kmeňa, ktorého jeho súkmeňovci neberú vážne vyvažujú reálne dôsledky jeho predpovedí a skutkov. Miestami sa siaha k základom indiánskej mytológie, ktorá je zase na druhom mieste spochybnená. Ja viem, že je to tak preto, aby sa vyhovelo všetkým, no moja príklonnosť k rozprávaniu starých právd tých, ktorých orol už zrejme odletel je silná. No a ďalším plusom je samotný hrdina - osamelý, z väčšinovej komunity vyvrhnutý jedinec, ktorý už v útlom veku dobre pochopil, že obchod rovná sa vždy len podvod. (29.07.2013)

Malý velký muž kouří halucinogenní dýmku míru s Piráty z Karibiku a němou groteskou. Film, který vypadá, jako by ho vyprávěl senilní bláznivý indián... protože ho vypráví senilní bláznivý indián, který se navíc rád poslouchá. Střední pasáž trochu hluchá, ale jinak jsem se výborně bavil. Verbinski se občas utápí v milovaných odkazech, ale jeho "meta-westerny" jsou chytřejší než většina žánrové konkurence. Ten chlap není tonto. (02.11.2013)

No jasně, taky bych byl rád, kdyby se celý film jmenoval "Toto na mašině" a adekvátně tomu byla pozměněna i obsahová náplň. Ale že by mě Osamělý jezdec v této podobě nudil, to fakt říct nemůžu. btw. Mám pocit, že ta část amerických kritiků, která žehrá, jak postava Tota naplňuje obehrané koloniální stereotypy, zřejmě přehlédla, že tato skutečnost je ve filmu otevřeně reflektována. Většina filmu je přece pojata jako očividně zkrášlené a přibarvené vzpomínání zestárlého Tota, jenž je doslova (!) výstavním exponátem stereotypu 'ušlechtilého divocha'. (Následuje mírný SPOILER:) Když navíc John Reid nabyde přesvědčení, že jednání jeho společníka s vránou na hlavě je běžným projevem indiánské mentality a kultury, je (spolu s divákem) vzápětí usazen náčelníkem kmene, který Tota prohlásí za blázna, jenž se ohání indiánskými pohádkami pro děti. (12.07.2013)