Expendables: Postradatelní

Nejlepší letošní nakopnutí zpět do osmdesátek, kdy šel z akčních hrdinů přirozený respekt, protože pro svaly neprošli dveřma, kdy jednočlenné armády rozpoutávaly své soukromé války, a kdy se vykostění padoucha pointovalo ultrasuchou hláškou. Od úvodního nočního záběru se siluetou komanda v gumovém člunu (který jste mohli v kině vidět naposledy snad ve dvojce ŽHAVÝCH VÝSTŘELů před sedmnácti lety) a Lundgrenova následujícího "varovného výstřelu", je to všechno zpátky. Celá moje puberta strávená přepínáním mezi SMRTONOSNOU PASTÍ na Nově a soubežně běžící SMRTONOSNOU ZBRANÍ na jedničce, ve snaze vychytat z obou ty nejlepší scény. To vše se vrací díky téhle nesmírně pohodové variaci na čtvrtého RAMBA, v níž si Sly podává ruku s novou generací a symbolicky jí přenechává největší a nejhlučnější kanón. A kde nejlepší přestřelka je paradoxně ta verbální v kostele, kterou Sly a Arnie završují léta vzájemného pošťuchování ve svých filmech tváří v tvář. Stejně jako když se přepíná mezi jednotlivými bitkami a člověk v každé nadšeně poznává nějakou z akčních hvězd. To pak člověk odpustí i tu Slyovu nešťastnou snahu jít v nápaditých akčních scénách s dobou a kamerově a střihově je kurvit. Takže ještě jednou - ženské se nebijí (a už vůbec neznásilňují), chlapské přátelství nade vše a nikdy není pozdě udělat (aspoň jednu) správnou věc. Nálet smrti! (21.08.2010)

"...boom-lay, boom-lay, boom! The story is just beginning. Everyone of us is expendable..." Sly oslovil největší ranaře bojových filmů a natočil svoje Avengers. Z nepochopitelných důvodů se omluvili jenom Boule z Belgie a Obtloustlý růženec, ale nevadí, všichni ostatní pochopili, že se schyluje k historické události a kývli. A Sly nezklamal. Předvedl poctivou filmařinu, jen škoda, že herce a akční stránku, jenž měli připomínat atmosféru 80. a 90. let, zahalil do dvou ´moderních´ hávů, kterým se říká Neurotická kamera a Zběsilý střih. Mrzí mě, že jsem si nemohl dosyta vychutnat jinak asi parádní choreografii soubojů. Dobrou polovinu filmu tvoří scény, nesoucí to skvělé a fanoušky žádané přizvisko ´over the top´. Nálet smrti, hlučné výstřely s kadencí 4 rány za vteřinu, závěr, to jsou prostě momenty, kdy jsem si to užíval celým srdcem. Sedíte na sedačce s pootevřenou hubou, zarýváte nehty do opěrek a zatímco vnímáte výbuchy, náboje, rány a hlášky, v mysli paralelně naskakuje naháněná vrtulníků z Ramba, ruská hymna z Rudého škorpióna nebo nezapomenutelný rakouský přízvuk. Vzpomínáte... Po scéně v kostele mě napadla pouze jedna věta: Kruh se uzavřel. No nic, jdu si nechat vytetovat doprostřed zad pořádně velkou lebku, seženu si jeden dva prvotřídní vrhačský nože a začnu trochu rvát ty bicáky... 80 miliónů dolarů(rozpočet)/274 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (20.08.2010)

Asi nejsem cílovka. Ty vysvalené, propocené, občas poněkud jednodušší či rovnou úplně vypatlané machistické kreatury jsem vždycky nesnášel a v Expendables bohužel jiní hrdinové nevystupují. Stalloneho partička, které v žilách proudí víc testosteronu a rozpuštěných steroidů než krve, mi nijak neimponuje, nebavím se nad ní a u její mise ani nedokážu vypnout mozek. Maximálně postradatelná a maximálně pronuděná záležitost. 50% za letadlo. (18.09.2010)

Ve světě akčních pohádek nehledí se tolik na zákony fyziky, psychologie, medicíny, ekonomie, geografie, umění válečného a gramatiky. I já zvládnu pochopit, že míra hrdinství roste se svalovou hmotou, počtem zabitých nepřátel, počtem zničených budov a objektů vůbec, počtem výbuchů, objemem plamenů a se zkracující se vzdáleností, na kterou je zabíjení prováděno. Každý ví, že v takovém univerzu je pistole kontaktní zbraň a samopal chrání intimní prostor. Budiž, proč ne... Abych však ocenil zručnost a nadlidskost hlavních hrdinů, rád mám přehled o jejich akcích, vychutnám si plynulost a návaznost pohybů těch bojových organických strojů. Mám však šanci tam, kde záběr "pif-paf-puf-pif-paf" je vystřídán záběrem na několik klátících se chlapíků? Nooo, moc asi ne. Postradatelní jdou mnohdy ještě dál, zdá se, že nabízejí záběr "pif", záběr "paf", záběr "puf" a zase "pif", záběr "levý hák", záběr "pravý hák", záběr "kravata", zaběr "zvedák". Než jsem pochopil, kdeže se to ta akce děje, již jsem se na ni díval odjinud. Nebo v té automobilové honičce... bylo pro mě těžké poznat, v jakém pořadí ta auta vlastně jedou a jestli se náhodou navzájem neztratila. Podobne negativní pocity ve mně budilo, když mi film laškovně sděloval: "Pozór, dělám vtip." Myslím, že to není legrační, že chce být Arnold prezidentem. Spíš bude smutné, až se jím stane. A co je to vlastně za žoldáka, že jde na nějaký pralesní ostrov zachraňovat zbytky svojí duše? To zase jistě byla nějaká odkazová taškařice, která říká milovníkům žánru: "Taky to mám rád, chlape." Nebo tu Rourkovu zpověď mysleli vážně? Nu, jistě se dostane do nebíčka, za takové věrohodné pokání. Ale tak... vybuchovalo to občas pěkně, třebas na tom molu. Svalnáči byli tak mohutní, že se kolikrát ani nevešli do záběru. Jet Li se vešel a občas byl i vtipný. A potěšil mě ten odkaz na film Na samotě u lesa. Ta jeho hláška: "Tebe bych, Dolfiku, vždycky přepral," odjinud jistě nebyla, hotový děda Komárek. Mělo to něco do sebe. (19.08.2010)

Koukám, že Stallone se pokusil na stará kolena obohatit akční žánr moderní variací na Sedm statečných. Mňo, i když se ve scénáři až příliš často opakovalo jedno slovo ("bang"), musím uznat, že to nebylo špatné, tedy s přihlédnutím k faktu, že jde o Stallona v důchodcovském věku. Btw. Sly se mi v tomhle snímku docela zamlouval, byla to jedna z jeho nejlepších rolí a působil na mě docela lidsky. A to ho nemám rád. (24.03.2013)