Snídaně u Tiffanyho

Knížka Trumana Capota se celá spíš než na příběh soustředí na zajímavou osobnost hrdinky Holly Golightlyové a na prostředí, kde žije. Je moc dobře, že to tak zůstalo i ve filmu, kde Audrey Hepburnová hraje něco, co by do ní jinak nikdo neřekl - suverénní dívku, která se ráda obklopuje výstředními věcmi a lidmi a okouzlujícím způsobem se prezentuje jako dáma velkého světa, třebaže nemá ani vindru. A to všechno v New Yorku, prezentovaném jako ideální místo k životu. Krása. Ale jistý rozdíl tu přece je. Film je film a je třeba přikrmit diváka i romantickou zápletkou. Ta v knize pochopitelně není, protože hlavním hrdinou a vypravěčem byl sám Truman Capote a ten dával přednost mužům. 80% (09.01.2006)

S odstupem času a po několikanásobném zhlédnutí jsem dospěl k názoru, že na dnešní poměry se jedná jen o běžnou (takových jistě bylo víc) melancholicky hořkosladkou konzervační komedii z vyšší společnosti, která místy i značně nudí, bohužel. Jedna či dvě vtipné scény, za 115 minut je sakramentsky málo..Film vlastně líčí jeden velký sen o jednou velkém bohatství, obraz americké smetánky s režisérovým ironickým pohledem, to vše v nádherných barvách, elegantním světle, drahých róbách, na druhou stranu však odhaluje i jakousi vnitřní chudobu této snobské společnosti. Kultovní a nejspíš i nejznámější role božské a okouzlující newyorské playgirl Holly à la Paris Hilton to jistě byla, ale zároveň nutno podotknout ne její nejlepší. Podmanivá hudba - titulní oscarová "Moon River", choreografie gagů a některými pasážemi, viz scénu před luxusním klenotnictvím, dělají z tohoto filmu však oprávněný kult... (13.05.2006)

(1001) Film mě v některých neobvyklých aspektech svého příběhu mile překvapil a zaujal, ale při celkovém pohledu je prostě matoucí a nesourodý ten všudypřítomný souboj klasického hollywoodského narativu a queer podivínského úhlu pohledu Trumana Capoteho. Nejpatrnější je to asi v postavě Paula Varjaka, kterého se George Peppard ze všech sil snaží hrát jako klasického silného tichého typa, a přitom ta postava je asi všechno, jenom to ne. Patricia Neal je oproti němu strašně skvělá, a jelikož se jí daří dodat své postavě nejvíc podtextu, skryté ironie a sebeuvědomění, tak se mi na celém filmu líbila asi nejvíc. Co se týče Audrey Hepburn, tak jestliže jsem měla dojem, že v My Fair Lady šíleně přehrává, tak tady to rozhodně platí taky. Možná (a nejspíš) to byla v civilu opravdu fajn dáma, ale jakmile začne před kamerou rozbíjet věci nebo se vůbec pokoušet o jakoukoliv emoci, přijde mi to přehnané a neuvěřitelné. Samozřejmě kapitola sama pro sebe je ta absurdní a bizarní karikatura japonského umělce v podání Mickeyho Rooneyho - v rámci nastavené úrovně stylizace versus realističnost mi to prostě hlava nebere. Často u filmů, které jsou literárními adaptacemi, vypichuji, jak moc z filmu vyčuhuje nebo nevyčuhuje původní knižní struktura, a jestli je to dobře nebo špatně, a většinou to zmiňuji hlavně u filmů, kde je to špatně, ale zrovna v případě Snídaně mi to přijde to evidentní lešení jako plus, protože pomalé plynutí, nenápadné a zároveň skrytě komplikované zvraty a odbočky do rozsáhlých peripetií poskytují ideální prostor pro zobrazení vztahu mezi postavami a zároveň i jejich konkrétní osobnostní vývoj. Hlavně proto je mi ve výsledku vlastně dost líto, že se to všechno, stejně jako ústřední písnička, nakonec utopí v patosu. (26.12.2018)

Celou dobu jsem měla za to, že jde o takový klasický romantický film, a ono vůbec ne. Snídaně u Tiffanyho mě překvapila svým moderním pojetím a především hlavní postavou, kterou Audrey zahrála skvěle. Hlavní postava lehkomyslné a bezhlavé Holly je hodně komplikovaná a Audrey jí dala potřebnou hloubku. Místy byla sice lehce otravná, když se nesmyslně hnala za životem plným pozlátka, ale tak nějak pro ni člověk dokáže mít pochopení. Bylo fajn, že se jí Paul snažil "usměrnit" a ukázat jí, co je pravá láska (přestože mě tedy nehorázně tahalo za uši jeho prohlášení, že láska znamená někoho "vlastnit").... akorát ten konec byl hodně náhlý a vzhledem k tomu, že člověk za celou délku filmu víceméně ví, jak přelétavá Holly je, tak se jen těžko dá věřit, že tohle je skutečný happy end. Až na konec ale podle mého povedené - obzlášť některé scény jako třeba, když si Holly a Paul vyšli spolu do města. ~(4,0★)~ (02.12.2017)

výborně natočená romantická komedie. Největší zásluhu na tom mají režisér Blake Edwards a nádherná a skvěle hrající Audrey Hepburn. Škoda, že takovéto snímky už se dnes netočí, stejně jako je škoda, že dnes už není takovýto typ hereček jako byla Audrey, ale to je dáno dobou. Příjemný, milý, úsměvný snímek doplněný výbornou Manciniho hudbou. 1* přidávám za úžasného kocoura :o) (05.03.2009)