Závrať

Další z filmů, co jsem chtěl vidět jako malý. A tenhle jsem navíc už kdysi rozkoukal, ale nudil mě už ze začátku. Jaj, to mě to ale zklamalo... První polovina, kdy je to čistě horolezecká noční můra, je strašně napínavá a to až tak, že jsem od toho nemohl odtrhnout oči. Doufal jsem, že se to takhle udrží až do konce, jenže když se začalo ukazovat, že nepůjde jen o to, šlo mé nadšení sice trochu dolů, ale pořád jsem byl napnutý. A zhruba do 50.minuty (prostě do té scény, kdy najdou dům) tenhle stav trval, jenže pak ten film obrátil o 180°, postavy se chovali totálně idiotsky, nedalo se nikomu fandit a už to byl jenom sled kravin, včetně toho závěrečného zvratu. A taková škoda to je, tak dobrý horor to mohl být... Silné 3* tomu dám, ale zachraňuje to hlavně skoro až bezchybná první polovina (a těch pár neskutečných náhod a záchran na poslední chvíli bych ještě odpustil). (22.06.2020)

Trapná tuctovka, která u zkušeného hororového diváka nemůže obstát. Francouzi neumí točit horory, tohle přesvědčení jsem měl před zhlédnutím, zůstalo mi i po. Film přitom ze začátku nepůsobí vůbec špatně, pár zajímavých scén se najít dalo. Dostání prvních dvou horolezců bylo provedeno celkem poutavě, ale ten zbytek byl tradiční výsměch logice, fyzickým zákonům i anatomie těla. Stupidita lidí, kteří utíkali před vrahem byla do očí bijící, konec naprosto nudný. spoiler Kdo zůstal poslední ze skupinky? Ano, žena. Nechápu perverzní myšlenky scénáristů, kteří v každé hororové vyvražďovačce nechají přežít ženu, která pak se zlomenou nohou, rukou, páteří i vazem dokáže nakopat prdel útočníkovi, který hravě zmlátil všechny muže na hromadu, senzačně uchylné a stereotypní. Včera jsem uchcával nadšením z The Collector, dneska se směju francouzské hororové tvorbě, která mě vždy pobaví svojí amatérštinou a nudností. 40% 25.04. 2010 (25.04.2010)

Anton Špelec, ostrostřelec. Prvních třicet minut je velmi solidních. Škoda jen, že se vysokohorská túra vygradovaná bortící se lávkou zvrtne v čiré exploitation, protože lezení po chorvatských horách se šikovnými úhly kamery vyvolává příjemné mrazení v zádech. Pětice mladých lidí (dva páry + bývalý přítel jedné z dívek = zajímavá, leč nepříliš využitá kombinace) nehledí na zákaz vstupu, na který na začátku horské stezky narazí. Pětice Francouzů je až na jednu výjimku (nebude těžké uhádnout, která to je) docela sympatická, dámy mají ukázkové výstřihy (od francouzské produkce bych nicméně čekal víc odvahy) a až do setkání s pytlákovou pastí tu máme logický vývoj událostí. Jenže.. Jak už to tak bývá, nebezpečným výstupem to pouze začíná. Což je možná škoda. Následuje tradiční výsměch logice i anatomii lidského těla, přitroublé chování postav i odfláknuté mordy. Záporák Anton je nevýrazný, výsledek nakonec s odřenýma ušima průměrný!! (17.01.2013)

První polovina by byla za velmi silné čtyři - horolezecké dobrodružné filmy mám rád a ve Vertige by se napětí dalo krájet. Jakmile ale na scénu nastoupil vrah, stala se z filmu vyvražďovačka, jakých je na filmovém poli mraky. Nicméně i tak jde o velmi solidní oddychovou podívanou. Za horor bych to však moc neoznačoval. (03.11.2012)

Už nikdy se nebudu na chorvatskou krajinu dívat s klidným srdcem. Opět zde není nic nového, parta kamarádů uvízne ve skalách a brzy zjistí že překvapivě "nejsou sami" a hory, jak to bývá zvykem, obývá kdosi silně zdegenerovaný. Anton mi přišel spíš jako agresivní verze Oty Rákosníka, asi to bude znít divně, ale podle mě by i ten zdeformovaný psychouš měl mít trochu charizma (například jako někteří dělníci z Ajových Hor), což Anton postrádal. Ne jednou se mi vybavil Pach krve, na to byl ale Anton málo strašidelný/zmutovaný. Ale ty herci - hrůza. Sympatická postava jedna (plešoun), nechápu, co tam sakra dělalo to nedomrle, co vypadalo tak na 14 let, furt všechno kazil a klepal se strachy. Jak s ním mohla chodit tak hezká holka nechápu. Ovšem štvala mě taky, ještě nikdy mi tak moc nevadilo, že někdo v jednom kuse brečí. Druhej pár nehodnej zapamatování. Jako obyčejně se ty postavy chovají nejdementnějším možným způsobem. Kdo má nakoukáno, bude po prvních pěti minutách přesně vědět, kdo přežije a kdo umře (což mě osobně zklamalo ještě víc). Cení se ovšem jedna věc - nenudila jsem se. (14.02.2011)