Emily Brontëová: Bouřlivé výšiny

Pokud bych měl nějak srovnávat s filmem z roku 1992,( jiné zpracování jsem zatím neviděl), vychází mi tohle o chlup lepší, propracovanější a věrohodnější. Největší podíl má na tom, kromě výborné hudby hlavně herecké osazenstvo. Charlotte, Andrew a potom hlavně Tom Hardy, v roli Heathcliffa, který dal tomuto televiznímu zpracování opravdu ďábelský rozměr se vším všudy. Doufám, že ne naposledy. O tom jsem skálopevně přesvědčen. (24.07.2014)

Tak trochu jiná romantika - zvláštně usoužená, drsná, zoufalá, ale hlavně šílená v pravým slova smyslu. Více méně žádný výtky plus vynikající hudba. Trochu ale musím pohanit maskéry. Z vlastní zkušenosti vím, jak je čas neúprosnej, během posledních zhruba patnácti let je ta tam moje dřívější chlapecká nevýslovná krása, tak proč ta kurva Hardy vypadá po dobu nejmíň dvaceti let pořád stejně? Unfair. (26.05.2013)

Úplně první Hůrka, kterou jsem zatím viděla. Četla jsem knížku a proto možná je moje hodnocení tak vysoko. Totiž takhle - když dokáže film tak přesně vystihnout, co jste si představovali při čtení knihy, je to zázrak. V rámci možností i tempo a obsáhlost je uspokojivá. Hůrka je celistvá, skvěle vygradovaná a neuvěřitelně přesvědčivě zahraná. To narážím na bod dva, co mě přesvědčil o 5* - herci. Všichni odpovídají svým knižním předlohám jak fyzicky, tak povahou. (Jedině snad že Heathcliff měl bejt jako napůl cikán, kterýmu se teda Hardy nepodobá ani trochu, ale to se dá přežít celkem bezbolestně). Jako že z knihy jsem si odnesla pokroucenou představu Heathcliffa, co vypadá trochu jako napůl přeměněnej vlkodlak a furt jen zběsile pobíhá po okolí a rve si vlasy, tak Hardy mu vtiskl reálnost a uchopitelnost. Cathy mi sice nepřišla nijak závratně krásná (ale proč by taky měla být?) zato její povaha je převedena obdivuhodně dobře - každá její vlastnost. Nelly - jakkoliv je to postava celkem bez vývoje - je taky perfektní, stejně tak Andrew Lincoln coby Edgar a Burn Gorman jako Hindely (btw doporučuju vám si toho herce omrknout, to je aspoň tvář). Z vedlejších nezapomenu ještě na McNallyho jako pana Earnshawa. A k tomu božská hudba. Je až s podivem, kolik péče se věnovalo televizní produkci. Mírně přidat na výpravě, stáhnout dva díly do jednoho, šoupnout to do kin a mohlo se to směle postavit vedle nejnovější Jane Erye. Absolutní spokojenost. (21.09.2012)

Bylo to úžasné. A protože mi poslouží jako skvělé odpaliště Lanarkův komentář, hodlám text vést jako reakci na něj (žádná šikana nebo tak): film jako takový se přeci nutně nemusí ztotožňovat se světonázorem diváka. Nehodnotíme střet námi uznávaného ideálu lásky s tím, který předkládá. A proč vlastně automaticky předpokládat, že nám nějaký ideál vůbec podsouvá? Jestli něco prezentuje, tak, dejme tomu, sílu citu mezi několika konkrétními lidmi na konkrétním místě a v konkrétním čase. "Realitu" (nejen) dobově ohýbanou a reprezentovanou postavami na červenou knihovnu krásně rozostřenými - chápej do běžných stereotypních škatulek jen těžce zařaditelnými - bylo pro mě osobně radost sledovat. On mohl být kretén, ona mohla být kráva. Noa? Hodnocení kompatibility postav se mnou, jako člověkem, mělo na požitek pramalý vliv. Jestli jsem ale někdy viděl film, který uvěřitelně přenesl ozvěnu první lásky náctiletých do světa dospělých, a nevznikla tak nefunkční konstrukce vytržená z času a prostoru, tak zde. Btw, Lanarku, zdá se mi, že jsi v přední řadě ke konci trošku pospával. Nová generace totiž rozbijí i tebou předpokládanou "definici lásky" reprezentovanou snímkem, kterou tak zavrhuješ. Dá se tvrdit, že mluví proti ní a když ne přímo proti ní, tak rozhodně reprezentuje další proměnu, kterými je (nejen) tato doba tak protkána. Už jen takové gesto autora očišťuje od předpokladu, že se pokouší předkládat nějaké neměnné ideály. ___ Druhý důvod, proč mě snímek tak uhranul, stojí čistě na mé deformaci ze zkouškového období. Je ujetý, že jsem polovinu hracího času přemýšlel nad úžasně zachyceným clashem morálky osvícenství a romantismu, nad dozvuky hierarchizace tradiční rodiny, nad ustupující nesmlouvavostí křesťanské morálky, nad motivy reventantů, postavením žebráků a cikánů v stereotypy proměňující společnosti poloviny 19. století nebo nad pomalounku dominujícím motivem manželství založeného na lásce. Škola je někdy nemoc! (26.05.2013)

Nikdy mě nepřestane udivovat, jak Briti zacházejí se svou literární klasikou, jak neustále točí nové a nové adaptace knih pro nové a nové generace diváků, jak ty filmy inspirují a ovlivňují čtenáře, i jak se literatura a film navzájem inspirují a popularizují. Těžké hodnocení, tento film má spoustu krásných momentů a míst, příjemnou představitelku Cathy, jen mě místy dost iritoval. Každopádně: přinutil mě sehnat další adaptace Bouřlivých výšin, takže dnes znám i verzi japonskou a mexickou, obě silně zajímavé, a už mi doufám schází jen jeden anglický seriál ze šedesátých let. Nejnovější "Bouřlivé výšiny" mě také přinutily vrátit se trochu do historie, znovu se podívat na stařinký záznam televizní inscenace Studia One s Charltonem Hestonem a po několikáté si pustit moji nejoblíbenější verzi od Wiliema Wylera s Laurencem Olivierem.... a konečně zvednout její hodnocení na plný počet hvězdiček, které si zasloužila už dávno, a se kterým jsem léta váhala jen kvůli tomu, že mi nějak nesedí obsazení Merle Oberonové. (16.04.2010)