8 hlav šílenství

Osm hlav je vyprávěno filmařskou makarónštinou, která je ve výsledku srozumitelná, chvílemi překvapivě humorná v dobrém slova smyslu a chvílemi ve špatném. Nejde o přímočarou honbu za silným biografickým příběhem, což se mi líbí, ale na druhou stranu mě film nechal poměrně chladnou. Silněji než cokoli jiného ve mně rezonuje "odrhovačka" Lagernaja v podání Jevgenije Rubilina. Asi bych se nebránila druhé projekci – v jiném rozpoložení to třeba budu vnímat jinak. PS: Trochu podobný závan čehosi jako Hlava-ruce-srdce. (06.08.2017)

Po Unaveni sluncem jsem chtěl tématicky navázat dalším filmem, vždyť se to časově skoro kryje, ale skok to byl i tak... Už jsem se na něj chystal déle. Ale bylo to jak přesednout z BMW do Trabantu. Nevím koho napadlo a proč do hlavní role obsadit Anetu Langerovou, ale byl to krok zcela mimo. Aneta je výborná textařka, dobrá zpěvačka ale bídná herečka. Její kukuč bubáka, který nosí i obvykle mně ve filmu, kde jej ještě zdůrazňovala mračením vysloveně prudil. Její častý oční kontakt s kamerou (byť evidentně záměrný) mi vadil, rušil a prostě mi Langerová do filmu nesedla i když s přihmouřením všech očí a s notnou dávkou chtění (hlavně díky svému nosu) Anně Barkovové lehce podobná byla. Film se odehrává v osmi kapitolách a každá z nich mapuje (nechronologicky) část života této mně neznámé ruské básnířky. První hlava začínala poměrně slibně, když si to vlak uháněl stepí kamsi na daleký východ... Pak ale začaly další hlavy s graficky upraveným obrazem, který byl sice nápaditý, ale mně tam nesedl. Nevím jestli to mělo být takto záměrně ártové, nebo si tím tvůrci kompenzovali nedostatečný rozpočet, prostě to bylo celé podivné... Jednotlivé scény z gulagů díky mému zájmu o toto období chápu a snad chápu i to co tím vším tvůrci chtěli říci, zpracování bylo ale ubohé i herecké výkony. Bylo to prostě takové vymydlené Vyprávěj z gulagu, kde všichni herci mají vizáž zdravých a dobře živených lidí, jen jim pod oči nakreslili v kostymérně kruhy a řekli jim ať se tváří smutně, tupě zírají do země a ať se jakoby třesou zimou - tedy krom Anety, která naopak občas měla zprudka kouknout do kamery. Tvorbu Barkovové neznám. Mám ale v úctě všechny ty miliony zabitých, odvlečených, utýraných v ruských lágrech pro nic za nic jen proto, že nějakému odpornému bolševikovi či udavači se dotyčný znelíbil. Proto si myslím, že všechny filmy o těchto zločinech pojednávající mají svůj velký smysl. Je jen škoda, že když už se točí a věnují se tomu peníze a čas, není to děláno srozumitelnější formou pro širší diváctvo, pro které už tak jsou dnes perzekuce nevinných lidí za Stalinistického Ruska samy o sobě velmi okrajová záležitost jejich zájmu. Pokud vůbec. Dvě nasolené ryby. Jedna za snahu a druhá z jen z úcty. * * (25.03.2018)

Opravdu netradičně natočený životopis pro mě dříve neznámé ruské básnířky. Je z toho cítit jistá snaha a film zaujme svojí výraznou výtvarnou stylizací, ačkoli, tam to někdy funguje a někdy to vypadá otřesně. Jenže je to celé natočené tak, že to prostě nezaujme a nudí. Aneta Langerová se taky snaží, ale občas jí to prostě nejde, ačkoli, do role Anny Barkovové se celkem hodí. Je tu pár artových záběrů, které jsou ale naprosto prázdné a vyšumí do prázdna. V tom případě jsou naprosto zbytečné, kdyby tady fungovaly (jako třeba tady), tak by to aspoň v sobě něco mělo... Hvězdička za snahu, občas dobrou stylizaci a trošku i za jedinou, trochu povedenou Pátou hlavu. Slabé 2* (05.05.2018)

To je holt riziko filmových festivalů a člověka, který na některém z nich jde na premiéru českého filmu, ve kterém hraje hlavní roli Aneta Langerová. Jo, těch varovnejch signálů tam bylo dost... 8 hlav šílenství je každopádně dokonalou ukázkou projektu, který se svým tvůrcům během dlouholetého vývoje naprosto rozpadnul pod rukama a vylezl z něj těžko identifikovatelný patvar. Mohl bych jej trochu ocenit za snahu vymanit se ze stereotypů klasických životopisných filmů, za zábavnou hudební složku, za absurdně komediální potenciál, který to celé má. Pořád je to ale asi nejhorší distribuční film u nás za rok 2017 a jako takový si ten odpádek zaslouží. 5 % (01.06.2018)

OBSAHUJE FORMULACE, KTERÉ BY NĚKDO MOHL POVAŽOVAT ZA SPOILER. Shlédnuto v předpremiéře na LFŠ. Po pomítání proběhla beseda s režisérkou, Vladivojnou La Chia a Zuzanou Fialovou. O kvalitě filmu napovídá už to, co si o něm myslí Fialová, která prohlásila, že po půlhodině filmu zjistila, že se režisérka zbláznila. To bych si tvrdit nedovolil, ale film je to divný a nepovedený. První a osmá hlava (kapitola) byla zřejmě ještě natočena s dostatkem financí. Odehrávají se v zajímavých exteriérech. Prvních pět minut to vypadalo na zajímavý film. Pak trošku znejistíte, když při cestě vlakem do pracovního tábora uprostřed SSSR uslyšíte kromě češtiny slovenštinu. Ale po následném slédnutí smršti absurdit, divadelních kulis a hereckého neumětelství Anety Langerové už si na to divák ani nevzpomene. Z dalších hlav už přímo tryská levnost. Režisérka zřejmě v důsledku nedostatku prostředků zvolila levné dekorace a barevně velmi výraznou omalovánkovou animaci (např. kreslený Kreml se spoustou rudých praporů). Ve filmu je několik pokusů o vtip a nadsázku, které však vycházejí naprázdno (odpočinek v Parku kultury a oddechu Felixe Edmundoviče Dzeržinského – zakladatele Čeky, později NKVD a KGB, domorodci šlapající v kravských výkalech, animovaný pes v hrané scéně, Stalin volající básnířce přímo do Gulagu, z nebe spadlé kyje přesně jako v sovětském Mrazíkovi apod.). Jedna scéna v pracovní táboře se opakuje 3x. Na konci vždy Langerová řekne: „Ale já to tak nechci“ a scéna se celá opakuje pohledem jiné kamery. Aneta v průběhu filmu nestárne, takže vypadá stejně ve 13 i 50 letech. Neustálé flashbacky také nejsou přínosem. Mnoho výborných herců se zde objevilo jen na okamžik. Zedníčkova role byla nazvána „ďábel“. Ve filmu uslyšíme recitace básní a zpěv písně (zpívá muž v ženském rodě) v ruštině. Rovněž se z vložených titulků dovíme mnoho životopisných údajů. Pro Fialovou nebylo nejtěžší natáčení v mraze, kdy trestankyně musely ručně kácet stromy, ale lesbická scéna s Langerovou. La Chia měla jen několik dní na složení filmové hudby a při závěrečných titulcích zní píseň „Ruská zima“, kterou nahrála v roce 2001, když jí bylo 16 let. Debata s tvůrci se nesla v odlečeném duchu. Režisérka se vyjádřila, že Fialová s Langerovou by mohly být věkově jako matka s dcerou, což je samozřejmě hloupost a Fialová si to nenechala líbit. Vážné téma osudů lidí nespravedlivě odsouzených k mnohaletému věznění a vyhnanství si zaslouží serióznější zpracování. Film nepřináší nic nového a pravděpodobně bude těžko hledat své publikum. (08.08.2017)