Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Terva
    ****

    CITÁT - Tvá země se jmenuje Československá socialistická republika........... Filmový polodokument o problémech hudebních kapel za totality. Svým obsahem se řadí někam mezi Horkou kaši a Pražákům, těm je hej. První jmenovaný je tak trochu o metalu, druhý je o rocku a tento je o punku. CITÁT - To byl nějakej zkurvenej cholerik z kolbenky........... Tenkrát, stejně jako dnes, je jednoduché založit kapelu. Ale hraní na veřejnosti to už byl průser, když jste se vymykali daným standartům. A navíc se jménem kapely Emile Buisson, ikdyž řada lidí netuší kdo to je, nebo byl. CITÁT - Správnej punkáč žije v garáži nebo ve zkušebně. Ty splňuješ obojí............. PUNK' S NOT DEAD. Dobře víme, že až skončíme tlustý, plešatý a připosraný, budeme říkat, že to nejlepší je už dávno v prdeli. Koncert v kulturním středisku "Budoucnost" byl masakr. CITÁT - Co je to za manažera, když si nechá srát na hlavu? Zajímavý leč ohraný příběh kapel té doby.(7.4.2013)

  • Matty
    **

    Nevěřil jsem, že lze natočit v zásadě apolitický film o punku. Až do zhlédnutí DonT Stop. Nejspíš to nebyla žádná selanka, jít v období normalizace proti shora diktovanému „normálu“, jenomže film vynakládá minimální úsilí, aby nás o tom přesvědčil. Chybí v něm prvek pro drama zcela klíčový – konflikt. Vyprávění je strukturované jako řetězec hudebních výstupů, propojených v důsledku zcela nepodstatnými dialogovými scénami (rozhodnutí postav nejsou nijak psychologicky motivována – Miki v závěru „procitne“ stejně náhle, jako svůj názor na něj změní jeho přítelkyně). Takřka permanentně hrající hlasitá hudba především vyplňuje děsivou obsahovou prázdnotu a vytváří iluzorní dojem, že členové Émile Buisson jsou punkeři stejně drsní jako jejich muzika. Není nám však předložen žádný důkaz podporující tuto domněnku. Rebelování hrdinů proti systému se děje, pakliže se děje, bez přítomnosti kamery. Žádné jejich a jimi vyvolané střety s mocenským aparátem neuvidíme. Vrchol anarchie v jejich podání představuje číro na hlavě, náušnice v uchu (jediná „drsnější“ scéna filmu), neúcta ke stáří (jediným zdrojem příjmu jsou pro ně očividně peníze utržené za stříbrné lžičky, které kradou dobrotivé babičce), ničení cizího majetku a svorné řvaní „No future!“ ze střechy baráku. Pochybuji, že by skupina, která tvůrcům údajně posloužila za předlohu, provokovala establishment stejně málo a proplouvala normalizační realitou stejně hladce. Motivace postav jsou nejasné. Měkkosrdcatí pankáči přežívají z koncertu na koncert, nadávají na poměry a mnoho nedělají, aby situaci změnili. O přání vytrhnout posluchače z letargie kulturním šokem Miki sice mluví, ale ke konfrontaci vyloučených živlů s konformně žijícími dojde za celý film jedinkrát, a to spíše omylem. Řeřichův debut není jen apolitický, ale také vizuálně líbivý. Nekoná se žádná undergroundová estetika ošklivosti. Když už jsou záběry vizuálně posunuté mimo televizně-seriálovou šeď, pak paradoxně směrem ke „cool“ reklamní efektnosti (s níž má režisér bohaté předchozí zkušenosti). Nepřipomínat se nám doba dění archivními týdeníkovými záběry, rychle zapomenete, že vlastně sledujete příběh z normalizace. Namísto postupného směřování k určitému zvratu přichází dramatický zlom znenadání, ve chvíli, kdy je nápad „parta pankáčů na turné“ scenáristy vytěžen (přičemž reálný potenciál tématu zůstává takřka nedotčen). Následkem je zarážející zkratkovitost a rušivá změna atmosféry z pohodového hudebního filmu v něco jako psychologický thriller. Smysl pro hodně cynický humor tvůrci, bohužel nezáměrně, projevují v uvědomělém závěru, jakoby důsledně poučeném stanovami SSM. Ti, kdo punk stále nepovažují za mrtvý, si na opravdu punkový český film budou muset počkat. Podle DonT Stop je totiž tuzemský punk nonstop bez života již od osmdesátých let. 35%(8.6.2012)

  • Slarque
    ***

    Richard Řeřicha nám dokázal, že punk byl mrtvej už na začátku 80. let. Jeho vzpomínky na vlastní mládí jsou dobře natočené, i ti neokoukaní herci jsou lepší než další sestava populárních tváří, jen samotný příběh je tak nějak o ničem. Z hudby se mi jednoznačně nejvíce líbila písnička od November 2nd, která zněla pod závěrečnými titulky. Tedy věc, která s punkem také neměla nic společného. Přestože mi to vzhledem k tématu přijde málem jako protimluv, tenhle film je nakonec dokonale průměrný (50%).(21.6.2012)

  • zsn
    *****

    Už mi lezou pr.... ti zdejší rádoby odborníci přes filmy! Každej si tady hraje na režiséra a scénáristu, přitom neumí ani gramatiku a jediné, co v životě dokáže, je projet co nejvíc filmů, které následně zprzní ve zdejších komentářích, aby si zvedl ego a návštěvu profilu. Jděte do ... Nenávidím český filmy, za což jsem známá. Tohle byl ale vynikající film. Dlouho jsem takhle skvělý - český film neviděla. Je srovnatelný se zahraniční tvorbou na totéž téma a hlavní hrdina, neokoukaný Patrik Děrgel podal naprosto profesionální výkon. V tom kině jsem z křesla divočila s nimi.(28.2.2014)

  • Guzo
    ***

    Don't Stop sází hlavně na originalitu prostředí a ve finále se mu to celkem daří. Určitě se tím dost zužuje publikum, ale holt není každý film pro všechny. Za sebe můžu říct, že jsem se bavil, a přes počáteční obavu, jak zvládne Patrik Děrgel roli pankáče, to bez problémů ustál. I tak ho ale bohužel zbytek kapely zastínil.(28.12.2013)

  • - Na výpravě filmu spolupracovaly Zkusebny.com, síť hudebních zkušeben. Film byl nominován právě za výpravu na Českého lva. (Salash)

  • - Kapela hrajúca na parníku je skupina The Barockers z Olomouca. (Jello Biafra)

  • - Autentické interiéry se natáčely ve zchátralém domě kousek od Karlova mostu. (Terva)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace