Kawasakiho růže

...aneb nikdo není bez viny... Herecké výkony velmi slušné. Závěr však takový nepovedený.. Jinak to byla opravdu drsná doba.:( Lepší 3*. (19.11.2013)

Až budu chtít umřít nudou a skončit v pekelné beznaději, znovu si to pustím. (07.02.2014)

To už je zábavnější honit si péro. (19.11.2014)

tenhle film jsem v době jeho uvedení absolutně minula a náhodou jsem na něj narazila až teď...a teda pořádná pecka do hlavy...všichni herci podali výborné a ještě lepší výkony,ale musím vyzdvihnout paní Kolářovou..její výkon tam vyčnívá nade všemi,snad její nejlepší role..je to paní herečka..od plného počtu bodů mě odradily pouze dvě dějové věci,které podle mě 5 hvězdičkový film mít neměl..první je děj na začátku,kdy se řeší nevěra manžela dcery,to bylo dle mého názoru absolutně zbytečný to tam strkat,navíc ten rozhovor ve třech a manželovo následné rozesílání smsek bylo zcestné a zbytečné...a druhá věc byl konec- dcera se dozví,že její otec,ke kterému celý život měla plnou důvěru,není její otec,věří spisu víc než vlastní matce,která nevlatnímu otci odpustila a toho zahodí jako ponožku a odjede za pravým otcem,který o ni nikdy nestál a hned je s ním kamarádka a vůbec třeba nechce vysvětlení,nechce to řešit...navíc na konci není uvedeno,jestli mu vůbec tedy odpustila nebo ne,nebo se s ním bavila nebo ne.. (13.01.2015)

Film začne pomalým vstupem do děje, postupně však nabere potřebné obrátky. Dílo pak nabídne pohledy všech postav na danou problematiku. Tyto pohledy mají svůj smysl a dokazují jak si ta či daná osoba v danou chvíli počínala. Myslím, že tento film dokázal okořenit kinematografii a nabídl úplně nový formát. Kawasakiho růže mě upozornila na to že 99% filmů chce ukázat všechny postavy bílé nebo černé, dobré nebo špatné, chytré nebo hloupé. V realitě se ukazuje, že lidé jsou nejčastěji černobílý, neutrální a průměrní. Jenže točit filmy o těchto lidech se nevyplácí, protože lidé mají rádi extrémy, nové zážitky a skutečnosti. (30.03.2015)

Kdo a kdy jsi bez viny (12.09.2015)

Tohle je trošku těžší film. Předně je v něm obsažena poměrně jednoduchá, za to však velmi robustní psychologická vrstva. Film se totiž zabývá otázkou jak se vyrovnat s vlastní minulostí a minulostí své rodiny. Tak na jedné rodině a několika dalších aktérech popisuje situaci, která se odehrála v minulosti, ještě za komunismu v ČSSR. Postava sochaře v tomto filmu personalizuje ideál osobní svobody, který kontrastuje s ostatními postavami ve filmu. Nejvíce asi s postavou vyšetřovatele StB, ztvárněnou Ladislavem Chudíkem, jež v tomto filmu zastupuje lidi, kteří se dokázali smířit s tím, co dělají bez sebemenší výčitky, a dokáží na to být ještě vlastně hrdí. To ale není nejodpudivější postava celého filmu. Tou nejodpudivější je postava jeho ženy, která je v pozadí, do děje vůbec nezasahuje, a ke svému muži až nábožensky vzhlíží. Další postavou je profesor, který si zakládá na své pověsti disidenta, ačkoliv to byl svého času donašeč StB. To je dočista odporné ztělesnění snadné a výhodné falešnosti, jen proto, že soud rozhodl, jak rozhodl. Což výborně nahrává postavě postavě jeho ženy, která cíleně hlídá, aby jejich příběh byl vykládán jediným "správným" způsobem. Prostě ztělesněná cenzura. Takto bych mohl pokračovat ještě dlouho. Ona každá postava filmu totiž představuje určitou lidskou vlastnost, a více či méně závažnou vadu. Nicméně důležitá je ještě postava nejmladší členky rodiny. Ta je velmi svobodomyslná, má v sobě i hodně svobodného ducha, který ale má své meze vytyčené strachem. Takže když má nějakým způsobem vyjádřit svůj názor na celý příběh, tak "strčí hlavu do písku" se slovy: "Já jsem v té době nežila..." Což je ve filmu asi to nejhorší, když má člověk možnost se k něčemu vyjádřit nezatížen minulostí a neudělá to. Toto vítězství alibismu a nezájmu, pak otočí vyznění celé postavy, kdy mnohý divák s ní může od samého začátku sympatizovat pro její nespoutanost. Celkově byl film velmi dobře zpracován po stránce umělecké, kdy každá scéna měla určitou atmosféru, která vždy umocňovala určitou emoci, která byla obsažena v jejím ději. a právě tyto vyvolané emoce vtahovali diváka do děje, ale předně jej nutily k zamyšlení a reflexi. Významnou složkou celého filmu pak byla i hudba, která byla opravdu výborně zasazená do děje. (24.08.2017)

Hřebejk a Jarchovský tak jak je máme rádi, jenže tentokrát na vážnou notu a musím říct že mi to chutná stejně jako jejich komedie. Pan Huba jako vždycky se stoickým, klidným výkonem. Daniela Kolářová si místy sáhla až za hranice svých možností. A Lenka Vlasáková s pro mne nepříliš známým Mikulčíkem taky velmi dobře. Naše "hodoňačka" Peťka,byla opět zatraceně sexy. A kdyby se mně teď někdo zeptal jak vypadá ďábel,řekl bych že jako doktor Sova. (26.12.2017)

Zajímavý film o minulosti... Hvězdné obsazení... Tento film není pro každého, ale stojí za pozornost... (10.06.2020)

Přehlídka lidské malosti a slabosti. Skvělý Hřebejk. (29.01.2021)

Velmi dobrý scénář, pak i režie i herci. Nic není takové, jak se zdá. Život je komplikovaný. 80%. (23.07.2022)

Konečně se pan Hřebejk probudil a konečně zase natočil užasnej film......děkuji (09.01.2010)

Asi nejlepší film od Jana Hřebejka. Moc se mi líbilo jeho silné téma, výborná práce s herci , ikdyž některé výstupy zaváněli hereckým "koncertováním", zajímavá (v pozitivním smyslu) je kamera, skvělý a minimalisticky zvládnutý je herecký protiúkol Ladislava Chudíka, výborný je také nápad s obsazením Antonína Kratochvíla do jedné z hlavních rolí, jeho živelnost té roli moc prospěla, a ty záběry do jeho očí co vědí o čem mluví, jsou vážně výborné. Co se mi už líbilo míň... Díky tomu, že se film částečně zabývá pamětí zúčastněných, nepoužívá retrospektivy, a podle mě zásadní věci nevypráví obrazem. Vím, že to asi má být "allenovské", ale podle mě to místy ne úplně funguje a je to spíš takové "hřebejkovské". Nebýt herců co hrají jak o život, filmové kamery, a výpravy tak je to spíš na české poměry dražší upovídaná televizní inscenace. Osobně mi trochu vadila taková zbytečná intelektuální okázalost a snobství, některé pasáže jakoby "artově" nedoříkávají a naznačují, což je v kontrastu s polopatičností scén jiných. Také nepotřebuju vědět že mají tvůrci v oblibě Patrika Ouředníka, a dokáží najít paralelu mezi scénářem a básní Jana Skácela apod. Každopádně i tak můžu doporučit, běžte na Kawasakiho růži do kina, stojí rozhodně za to. Je to film který se dá s klidným srdcem poslat na evropský festival a ostudu nám rozhodně neudělá. A to se cení. (12.01.2010)

Plusem tohoto filmu je kvalitní herecké obsazení, díky němuž si některé scény tohoto filmu skutečně vychutnáte. Mínusem tohoto filmu je bohužel skutečnost, že část jednotlivých scén nedrží příliš pohromadě. Vypadá to, že před premiérou došlo k poměrně brutálnímu střihu, který měl za cíl poměrně upovídaný film zkrátit a příběhu filmu dodat výraznější spád. Toto se podařilo, protože film skutečně není nudný, ale pokud počáteční klipovitost pokračuje až do finále, divák pak trpý nepříjemným pocitem rozstříštěnosti. Je to škoda, neboť některé filmařské nápady měly nakročeno k rozhodně lepšímu výsledku. (14.01.2010)

Jeden z nejlepších Hřebejkových filmů. Hřebejk, Jarchovský, jedna z nejlepších kombinací dnešního českého filmu. Kawasakiho růže dokonale zobrazuje zrůdnost lidského jednání bez zbytečných surových scén a krvavostí. Tvůrci dávají představivosti diváka volný průběh a to bez nutnosti krvavě a do detailu zobrazovat zrůdného vyšetřovatele. Během sledování filmu jednoznačně pochopíte, jak zvrhlých machinací byl komunistický režim schopen, avšak, vše je podáno nenásilnou formou. I přes zřejmou vážnost tématu film obsahuje i skvěle ztvárněné humorné momenty. Film se rozhodně nesnaží nahradit dokumentární film, ale hovoří o věcech, které jsou dnes medializovány. Slova jako "je veden ve svazku STB nebo kontra rozvědky" dnes ovlivňují mínění a myšlení tisíců lidí a mnohdy je daná informace přeceňována nebo nedoceňována. Film dle mého názoru velmi dobře stylizuje lidské životy. Za každým jménem je skryt lidský osud(život), a to, ve své zrůdnosti nebo bezmoci. Skvělý film rozhodně doporučuji dávám plný počet. (16.01.2010)

Velmi povedený film stojící především na výkonu tří hlavních postav, podle mého nejlepší film Hřebejka posledních několika let. Občas se tam sice vyskytla trochu podivná scéna, ale jako celek se film povedl a párkrát mě film dost dostal (v dobrém smyslu). Není to sice plný počet, ale lepší 4 hvězdičky. Jen tak dál! (17.01.2010)

Film, na který jsme čekali 20 let. Opravdu? Samozřejmě že ne. Nova ve své upoutávce zase přeháněla, jak to má ve zvyku. Kawasakiho růže není úplně špatný film, ale začíná být zajímavá až s příchodem Ladislava Chudíka, který do doposud uspávajícího děje vnáší konečně náznak alespoň nějaké kontroverze. Od tohoto momentu konečně můžeme sledovat to, co bylo slibováno, i když osobně si myslím, že dané téma přímo nabízí lepší a zajímavější možnosti zpracování. Nicméně Hřebejkovi s Jarchovským se nedá upřít snaha a určitá řemeslná dovednost. Nenadchli, ale ani neurazili, což se u dnešních českých filmů také počítá. Hodnotím proto čistým průměrem. (23.01.2010)

Dost možná nejlepší Hřebejkův film - má nápad, spád, vyznění a skvělé obsazení. Když pominu prvních 20 minut, které jsou značně dějově roztěkané a je zde rozehráno několik později nedotažených linií, jde v podstatě o dokonalý film. Zbylý čas mě neuvěřitelně bavil a vtáhl do děje, především díky výkonu L.Chudíka, jehož výpovědí začíná mít film pravý spád. Skvěle hrají Huba, Kolářová, Vlasáková a Kratochvíl, škoda, že postava zetě Luďka v podání Mikulčíka není tak výrazná. Takový Trojan by z toho dokázal udělat druhou hlavní postavu. Ale stále hodnotím vysoko, takových 75%, tedy 4*. (24.01.2010)

Dlouho přemýšlím, proč mi tenhle film nesedl. Asi jsem (ovlivněna recenzemi) čekala "něco víc". Asi mi neladila forma s obsahem. Určitě mi neseděla kamera - zvlášť v druhé půli jakoby "barvotiskové" záběry s různým rozmazáváním oblicejů (jakoby natvrdlému divákovi bylo třeba přesně říct, kam se má zaměřit), hra se světly, která pro mne byla za hranicí dobrého vkusu. Celé téma to pro mne posunulo někam, kam se mi scénář nehodil a hrozitánsky to rušilo. A to podivné veřejné pokání Martina Huby...všechno se od Hollywoodu snad učit nemusíme, ne? Ale ať nejsem jen ubrblaná, z počátku mne nadchla atmosféra - dům stárnoucí se svými obyvateli, noblesní manželé, pár praštěných a tím uvěřitelnějších scén ze života "mladšího páru", hezky hrající Huba, Kolářová a Vlasáková... ale celé to nějak nedrželo pohromadě. Fakt nevím...i ta třetí hvězdička v mém hodnocení je taková jakási neduživá... (24.01.2010)

Jsem rád za tento film i za to, že jsem na něm byl v kině. Jednak mi to ukázalo, že české filmy, navíc očekávané, opravdu táhnou, neboť jsem si jej užil v takřka vyprodaném kinosále. A jednak jsem se přesvědčil, že občas nějaký ten český film je opravdu kvalitní. Scénář velmi dobrý, až na slabší první půlhodinku. Herci předvádí svěží a přirozený výkon, především Lenka Vlasáková mě překvapila. Příběh ne moc originální a pravděpodobně nemálo lidí zaskočí nebo nenadchne, i já jsem se tomu zprvu bránil, avšak po závěrečných titulkách a cestou domů, kdy jsem si film zpětně promítl, mi došlo, že 4 hvězdy odpovídají, neboť nám film nemaže med kolem pusy, či nám nepodbízí předsudky a jednostranné názory, naopak ukazuje jednoduchý holý fakt, skutečnost, na kterou se nahlíží z vícero stran, a která ovlivnila život jedné rodiny zásadním způsobem. (01.02.2010)