Režie:
František FilipScénář:
Jan JílekKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jan KlusákHrají:
Jan Pivec, Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský, Marie Rosůlková, Jana Koulová, Růžena Merunková, Božena Obrová, Jana Břežková, František Holar, Josef Bek, Josef Vinklář, Josef Velda, Ladislav Křiváček (více)Obsahy(1)
Komedie o oslavě zlaté svatby, která se tak trošku zvrtla… Staří manželé chystají velkou rodinnou sešlost. Manžel přemýšlí, čím by své ženě udělal radost. Při pochůzce městem potká starého kamaráda a popijí spolu nejednu sklenku. Po dávce alkoholu muž vymění svůj zánovní kabát za kožich s liščími hlavičkami pro ženu, domnívá se, že ji tím potěší. Jenže ten dárek se jeho manželce pranic nelíbí a na muže se rozhněvá. Manželé se pohádají, vyčtou si první poslední, a nakonec se rozhodnou oslavu zrušit. Muž chce rozvod „pro nepřekonatelný odpor"… Jan Pivec v postavě nerudného bručouna s dobrým srdcem získal za tuto roli Cenu za nejlepší herecký výkon na Mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha 1968. Televizní klasiku samozřejmě zdobí také výkony jeho hereckých kolegů, především Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského. (Česká televize)
(více)Recenze (107)
Kouzelné filmové pohlazení, takové velice příjemné pokoukání, místy k pousmání, místy k bezuzdnému smíchu.. V několika okamžicích jsem měla pocit, že sleduji svého dědečka s babičkou, ti se také uměli zhádat, být na sebe naštvaní, ale pak uměli přijít, dát věci do pořádku a nejkrásnější na tom je, že spolu strávili celý život a na jejich zlaté svatbě jsem byla.. Herecký trojlístek - Jan Pivec, Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský - fantastický, to, co tu předvádějí, je něco mimořádného.. ()
Jeden z vrcholů československé televizní zábavy, který dokáže z jednoduché situace kolem koupeného starobylého kabátu vytěžit překvapivě mnoho. Dá se říct, že vytvořený obraz manželského soužití na konci života si svou emotivní i tematickou plastičností nezadá s Hubačovým Babím létem. Příběh se pohybuje od trochu sentimentálního romantismu, přes hořkou komedii, k hluboce tragikomické reflexi, až k opravdu černohumornému finále. Vše doplňuje autenticita dialogů a prostředí navazující na filmové preference 60. let, což se otiskuje i do překvapivě civilního herectví Pivce a Šejbalové, které zavání až improvizací. Jejich nepředvídatelně proměnlivé interakce přesně odpozorované ze života právem náleží na vrcholek českého hereckého Olympu. ()
Když jsem tento film viděla poprvé (někdy v roce 1968), tak jsem se tak strašně smála, hlavně scéně, kdy si pan PIVEC s paní ŠEJBALOVOU vyčítají navzájem své rodiny. To je totiž úlet hádek v každé rodině, když dojdou jedné nebo druhé straně argumenty. Film je to tak vynikající, že nemohu absolutně pochopit, jak jej může někdo hodnotit jinak než 5*. Buď tomu filmu nerozumí, anebo je na toto téma příliš mlád. V tom případě bych doporučovala : než hodnotit hloupě, nehodnotit vůbec. Já patřím ke starší generaci a některé dnešní filmy (jako Rafťaci nebo Snouborďáci atd.) nehodnotím vůbec, poněvadž takovému humoru nerozumím a nechci mladému divákovi brát iluze. ()
,,Jééžiš, to je kráása, ty oči, jako živý." Nejskvělejší filmová manželská dvojka co znám je Pivec a Šejbalová v ,,Lásce jako trám". ()
Dosti zajímavý počin, kdy komedie maskuje dosti šokující vyznění. Staří lidé tu jsou vykresleni jako přesluhovači, kteří chtějí stále pracovat či se bavit jako zamlada, což vede k oněm hádkám a situacím, kterým se smějeme. Hlášky stylu "tvuj bratr nám okopal vanu" nebo "kdybych nepojmenoval naše děti, tak se nijak nejmenujou" jsou podány naprosto vážně a realisticky, což ještě u mě potvrzuje dojem, že finální obraz (podpořený i záměrně nesladěnou hudbou) devalvuje všechny důchodce na úroveň hloupých dětí. Rozhodně je Láska jako trám film velice působivý. ()
Předtím, než jsme se díval na film, odložil jsem knihu (Martin Walser: Jenseits der Liebe), a to zrovna v okamžiku, kdy "hrdina" poslouchá (v Anglii) anglický vtip o lordovi, kterému zemřel v noci sluha a ráno si jde koupit nový kartáček na zuby, protože starý už nepění. Samozřejmě se mi to propojilo i s hlavní postavou filmu - Rudolf (Jan Pivec) není zdětinštělý, protože nikdy nebyl dospělý. Zdětinštělý je pouze jeho herecký projev - ostatně: z celé trojky byl nejlepší Bohuš Záhorský. Navíc oslava "zlatého svatebního pohřbu" byla naprosto nestravitelná. ()
Reziser Frantisek Filip /Ikaruv Pad, Tazni Ptaci, serial Chalupari/ natocil vybornu ceskoslovensku komediu, ktorej suverenne vladne duo Jan Pivec a Jirina Sejbalova/. Humor je na urovni, tematika vyrocia zlatej svadby ma hodne do seba a nuda bola sympaticky stlacena na minimum. To su nespochybnitelne silne atributy filmu : 94 % ()
Herecký koncert pana Pivce. Pobavilo mě mnoho vtipných poznámek k partnerskému soužití, rodině, ale i životu jako takovém. Začátek byl trochu lepší, pak se tempo trochu zklidnilo, rodinný závěr opět vygradoval. Je fajn, když za všechno mohou ti druzí. ()
Tohle je televizní skvost. Jan Pivec ,Bohouš Záhorský či Jiřina Šejbalová herecký koncert. Co slovo to perla, co dialog to neskutečně realistické autentické ,jak kdyby pouze inprovizovali. Pana Pivce mám opravdu velice rád jeho nazaměnitelný hlas je nepřekonatelný. ()
Jiné vydání Homolkových, tentokrát nejen maloměšťáckých, ale i dokonale zdětinštělých ve svém egoismu stáří. Je pozoruhodné, že partnerské hry na prosazování svého a následné žehlení roztržek trvají po celou dobu partnerství. Že by to ty partnery pořád bavilo? Jo, mimochodem Al Bunda partnerským vztahům neříká láska, vlastně jim neříká nijak, a manželka Peggy je pro něj něco jako dobře padnoucí dlouho používaná baseballová rukavice - "je stará, oblezlá pavučinama, ale má pro mě kouzlo, stejně jako ty". Dodáme "lásko moje" :-) ()
Svým způsobem unikát, který mohl vzniknout jen v Nové vlně. Svět se změnil, stejně tak zvyky a manželské role. Manželka už dneska není služkou a muž tím obskakovaným. Doba je prostě jiná a o to raději buďme, že František Filip roku 1967 natočil tento film o naprosto jiné generaci manželů a pohledu na manželství těch, co zažili ještě Rakousko-Uhersko. Dneska tedy už ani tak nejde o komedii, jako spíše o naučný dobový film, jak spolu vychází - nebo nevychází, manželství co slaví zlatou svatbu. Smál jsme se málokrát, ale pohled nemohl odtrhnout od televize. 75% ()
Nahořklá komedie o jednom manželském soužití, které přes drobné i větší rozepře dospělo ke zlaté svatbě, disponuje trefnými dialogy, nevtíravým humorem, velmi dobře odpozorovanými situacemi a báječným hereckým obsazením. Jan Pivec, Jiřina Šejbalová i Bohuš Záhorský podali své role natolik přesvědčivě, že jejich výkony jsou jedním z důvodů, proč je inscenace tak neskonale působivá. Takové pěkné filmy se silnými lidskými příběhy, jakými dokázal zaujmout televizní diváky režisér František Filip, dnes už u nás nikdo natočit neumí. (95%) ()
Fakt srandovní film. Jenom občas se tam najdou hluchý místa. Jana Pivce jsem nikdy neznal, ale hned po tomhle filmu jsem si ho oblíbil. A Bohuš Záhorský byl taky dokonalej trouba, chch. ()
Nejlepší televizní role J. Pivce. Viděl jsem to už třikrát a pokaždé jsem se zasmál. ()
Z hraní čiší velká radost mrkněte jak Záhorskému i Pivcovi svítějí očička... Za tohle já sem celej život schůzoval?! 😀 ()
Holt to ani ve stáří nebude žádnej med. Z většiny věcí se stanou návyky a i společný život bude jeden z nich. I hádky, které patří ve stáří k jednomu z mála zpestření denního stereotypu. Jedna věc je totiž, když člověk chodí do práce a s partnerem se vidí až večer. Věcí druhou je, když jednoho dne jdou oba do důchodu, nemají do čeho píchnout a koukají na sebe celý den. To se pak snadno stane i to, co v našem filmu...80% ()
Pěkná, místy ale také zdlouhavá komedie o vztahu dvou starších manželů, kteří si občas dělají naschvály, ale mají se přitom velmi rádi. Koncert pro Pivce a Šejbalovou. ()
"Cože kvůli tomuhle hadru já si bral 2 dny dovolený. Maminko to si se neměla urážet, ale rovnou to hodit do popelnice". Jan Pivec a Jiřina Šejbalová v příběhu o pošetilostech stárnoucí dvojice po 50 letech manželství. Dokonalý herecký koncert této dvojice. Příběhově mi to dost připomnělo, jak můj dědeček udělal ve své době něco podobného, jen s tím rozdílem, že se nejednalo o "výhodnou" koupi kožichu pro manželku, ale džínsů pro své vnuky v tuzexu...:D Stáří bývá někdy vskutku dosti pošetilé, zde třeba, když se naše titulní dvojice rozhodne oslavit v zimě výročí seznámení platbou na lodičkách. Pošetilé, resp. lépe řešeno hloupě, se ale asi mohou chovat lidé v jakémkoliv věku. V tomto směru je třeba velmi trefná ta scéna rodinné sešlosti. "Tohle bys mi do očí neřekl..." :D Já bych do očí fandů československého filmu, za jakého se sám považuji, asi neřekl, že se mi to zas tolik nelíbilo, abych mohl dát plný počet hvězdiček. Herecky to jistě nemá chybu, ale to časté hádání se Pivce se Šejbalovou mi přeci jen už někdy lezlo na nervy. Asi i proto, že přesně takto či podobně jsem to v dětství zažíval u své babičky s dědečkem... ()
Další PERLA a klasika a prosím reprizovat každoročně! ()
nádherný film ze staršího šuplíku...některé scény a dialogy byly tak ze života,až jsem s jednotlivými postavami cítila...například to tiché zděšení paní Šejbalové při uzření kožichu mne u obrazovky taky znehybnělo :-).... ()