Pes baskervillský

Klasika odolávající času. U meziválečného The Hound of the Baskervilles naopak platí, že čím je starší, tím je působivější. A to hlavně díky perfektně zvládnuté atmosféře, která budí dojem že byl film točen v době ve které se děj odehrává. Pochopitelně je to jen iluze, případ prokletého rodu se ve skutečnosti udál téměř o čtyřicet let dříve. Tento detail režisér umně zamaskoval prostředky, k nimž už se nikdy žádný novodobý film nedostane. Krásná ukázka meziválečného mysteriózního thrilleru. (24.04.2012)

Celkově mírné zklamání. Působivá atmosféra, skvěle typově vybraný Sherlock Holmes. Ale místo plnokrevné jihoamerické krásky, kterou by měla Beryl Stapletonová býti, máme tu nudnou, fádní a nepříliš půvabnou blondýnu. Dr. Watson je až moc trouba a navíc i buran, ale hlavně: nenechat diváka, aby se popásl na obrazech smrti hlavního bídáka, toť zločin proti pravidlům žánru! (15.09.2012)

Při vší úctě k Peteru Cushingovi či Jeremy Brettovi, nejlepším představitelem Sherlocka Holmese byl patrně Basil Rathbone. A nejlepší a relativně nejvěrnější adaptací nejslavnější Doylovy knížky je právě tato verze z roku 1939. Fajnšmekři se tu totiž dočkají i proslavených okřídlených vět, jako je třeba: "Pane Holmesi, byly to stopy obrovského psa!" a tak podobně. Sympatický je rovněž to, že na rozdíl od pozdějších adaptací, které všechny začínají baskervillskou legendou a padouchem sirem Hugem, tento příběh začíná smrtí sira Charlese. Takže až na několik změn v ději zvláště v závěru nemám co vytknout, to jsou ovšem změny kosmetické, jen oproti knize, jako film to drží pohromadě a vytknout pořádně není co. Já jsem nadšený a dávám plný počet. (11.10.2013)

Psa baskervillského jsem znal jen podle názvu a jsem rád, že jsem si opět trošku doplnit své vzdělání. Protože zde vystupují pánové Holmes a Watson, jedná se v podstatě o detektivku, nikoliv o horor (pokud nepovažujete přerostlého psa za hororovou rekvizitiu). Čehože se týká moje jediná výtka. Jinak ovšem klobouk dolů - výborný film s perfektním spádem, skvělými představiteli titulní dvojice a úžasnou atomsférou bažin. (20.10.2013)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné literární předlohy A. C. Doyla. Ačkoli se tato filmová adaptace drží předlohy poměrně věrně, rozdíly zde přece jen najdeme. Z barvitého děje byla vypuštěna celá řada postav i motivů, což je tak nějak i pochopitelné, chcete-li směstnat děj 200 stránkové knížky do 80 minutového filmu. Osobně si nejsem jistý, jestli bych se kvůli tomu v ději filmu bez znalosti původní předlohy orientoval, film působí skutečně mimořádně zhuštěně a pádí doslova zběsilým tempem ke svému závěru. V určitých scénách dokonce jedna replika stíhá druhou tak rychle, že člověk sotva stíhá číst titulky! (snahu porozumět relativně archaické angličtině herců jsem vzdal hned na začátku). Za hlavní klad tohoto filmu bych označil herecké obsazení: protagonisté postav Sherlocka Holmese a dr. Watsona se pro své role opravdu výborně typově hodí, a totéž lze říct i o zbytku hereckého ansámblu. Jinak samozřejmě platí, že je film výrazně poznamenaný dobou svého vzniku, která se podepsala mj. na podobě exteriérů, ale osobně jsem dalek toho považovat to za nedostatek - naopak, proboha, přesně tyhle detaily tomu přece dodávají onen nenapodobitelný punc autentického filmového retra ze starých zlatých časů Hollywoodu. Ó ano, ten film je samozřejmě tak trochu naivní a pitomoučký, ale totéž platí stejnou měrou i o Doylově předloze a tvoří to zcela neodmyslitelně její charakteristický rys, aniž bych to myslel nějak pejorativně. Máte-li tento typ starých černobílých bijáků v oblibě jako já, pak samozřejmě neváhejte - tenhle film i po více než 70 letech od svého vzniku stále stojí za vidění. (27.03.2013)