Melancholia
Melancholia
Melancholia
Melancholia
Melancholia
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Kirsten Dunst, Charlotte Gainsbourg, Kiefer Sutherland, Charlotte Rampling, Udo Kier, Alexander Skarsgård, Stellan Skarsgård, John Hurt (více)Obsahy(1)
Film Melancholia dánského režiséra Larse von Triera před diváky rozprostírá intimní portrét konce světa. Globální zánik lidstva je vyobrazený prostřednictvím sester Justine a Claire, ztvárněných bravurně herečkami Kirsten Dunstovou a Charlotte Gainsbourgovou. S těmi se diváci seznamují v den Justininy svatby, který má být završený velkolepou a precizně zorganizovanou oslavou na honosném venkovském sídle, kde bydlí Claire s manželem a malým synem. Jenže navzdory podrobným plánům je průběh večera narušován nejrůznějšími vnějšími faktory. Během veškerého lidského hemžení a marné snahy dodržet přednastavený absurdní řád se zpoza slunce vyloupne planeta Melancholie, jež se pohybuje po zkázonosné trajektorii. Lars von Trier předkládá jízlivý protipól hollywoodským spektáklům o konci světa, který ale se snímky, vůči nimž se vymezuje, má současně mnoho společného. Jak je pro Trierovu tvorbu posledních let typické, cynicky manipuluje s emocemi diváků a zároveň publikum od filmu distancuje záludnými symboly a rébusy, zatímco nechává ve vycizelovaných záběrech defilovat ansámbl složený z mezinárodních hvězd a charakterních herců a hereček. Vedle zmiňovaných Kirsten Dunstové a Charlotte Gainsbourgové se v dalších rolích objeví Kiefer Sutherland, Charlotte Ramplingová, Udo Kier, Stellan Skarsgard a John Hurt. (Česká televize)
(více)Recenze (1 200)
Já myslím, že každý předem přesně věděl, o co tady půjde. Ale nemusíš být akademik, stačí dát šanci něčemu mimo Hollywood a vychutnat těžko popsatelnou vrcholnou atmosféru, která se z plátna valí. Von Trier s uměleckou noblesou sobě vlastní dostal z nejkratšího děje, minimálního prostoru a několika postav do filmu neuvěřitelně moc. Z filmového hlediska jsme dostali určitě parádní psychologickou studii, neuvěřitelně detailně propracovanou, jakkoliv uhozený se zdá být námět. A věčný exhibicionista verbal, který si tady asi léčí komplex z malého ptáka vyhledáváním čehokoliv, na čem by se po svém vyřádil, je mi u prdele. Píše, jak kýčovitý je Trier, ale když čteš tyto omezené komentáře očividně nedonošeného skatofilika, tak zjistíš, kdo tím kýčovitým úchylem opravdu je. ()
Čekal jsem spíše něco jako Malickův Strom Života, ale popravdě mi to přišlo podobné spíše Aronofského filmům, nejvíce asi Fontáně. S tím rozdílem, že zde není tolik využito prolnutí hudby a obrazu, ale jinak vás film naprosto vtáhne, zkazí náladu, dodá houf beznaděje. Ale i ona hudba je zde velice dobře trefená, sic jednoduchá, leč dostačující a Melancholická. ()
Druhá půlka lepší, první zbytečná, nudná a i když hezky nasnímaná a s honosným hereckým obsazením, pořád nepochopitelná, špatná, trapná a... už jsem napsal zbytečná? Film se měl skládat - dle mého - jen z druhé části, kterou mohl více rozvětvit na hodinu a půl dlouhý snímek. Přičemž měl přidat příběh, něco zajímavého, nějaký zvrat. Film navozuje pocit marnosti, deprese, melancholie a zkázy. Ani náznak pobavení, od čehož filmy jsou. Proč se dívat na něco, co mi tak zkazí náladu a přivodí pocity, které zřejmě režisér chtěl znázornit. To už je lepší nějaký hloupý blockbuster o srážce Země s asteroidem. ()
Hlavní hrdinky mě neuvěřitelně štvaly. ()
Skvělé obsazení. Jinak jedna velká nuda. Začala jsem být alergická na Kirten Dunst. A na Larse von Triera. Úbíjející zážitek. Film zničil mou schopnost psát souvětí. ()
Neuvěřitelné plácání o ničem ve snaze zabrat co nejvíce času? Takhle to na mě působí. Ve filmu je sice pár zajímavějších scén, které se nám snaží vnuknout nějakou myšlenku, ale ty ostatní? jedná se především o část první, která by zde vůbec nemusela být, protože ta v nás nic nezanechá. Část druhá je sice o poznání lepší, ale pořád to není ono. Neříkám že je to ničem, ale film mě zklamal a čekal jsem od něj daleko víc. 55% ()
V žádném případě si nedělám iluze, že se mi podařilo byť jen poodhalit, co Lars von Trier schoval pod povrch tohoto zdánlivě banálně se tvářícího filmu. Chtěl jsem napsat několik slov k postavě Justine, jenže mám pocit, že by vyzněla příšerně jako snobská svatba v první polovině. Nakonec musím aspoň poděkovat J*A*S*Movi za jeho interpretační komentář, protože to, co píše, má víc než hlavu a patu. P.S.: Ze zbytečné ruční kamery mě bolí oči. / Po druhém zhlédnutí po šesti letech: Tak nějak začínám chápat, o co tady jde. Ruční kamera už tolik nevadí, formální stránka je nádherná. Obsahová odzbrojující. Jsou filmy, na které se člověk musí podívat, když už něco ví o životě. (781.) ()
Tajomstvo č.1 - tento film nie je len o Melancholií ako duševnej chorobe Tajomstvo č.2 - tento film nie je len o Melancholií ako hrôzostrašnej planéte čo má zničiť svet Tajomstvo č.3 - tento film nie je len o prsiach Kirsten Dunst, ktoré keď má svadobné šaty pomaly vyskočili a bál som sa že mi rozbijú obrazovku, ale ani o tých keď sa opaľovala pri mesačnom svite Tajomstvo č.4 - tento film ani neviem o čom vlastne je ! Tajomstvo č.5 - body 1 a 4 vlastne nemusia byť ani správne ()
Melanchólia je pocit a hlavný motív ktorý nás sprevádza celím týmto filmom. Symbolicky je rovnako pomenovaná planétka ktorá sa nepretržito blíži k zemi a už na začiatku vieme ako to dopadne. Ako je v minimalistických snímkach zvykom film je rozdelení na 2 časti respektíve kapitoly. Prvá časť pojednáva o svadbe a a jej depresívnom priebehu. Melanchólia nechýba ani tam a medzi členmi rodiny a priateľmi cítiť silne negatívnu atmosféru ktorá sa len horko ťažko umelo zakrýva slávnosťou. Popravde túto časť považujem za slabšiu a až nasledovná druhá kapitola vo mne vyvolala pocity ako to u mňa dokázal Lars von Trier u Antikrista. Cítil som úzkosť ! nekonečná úzkosť, nepríjemný pocit ktorého sa nie a nie zbaviť. Pocit pri ktorom si nie je človek istý ďalšími krokmi života. úzkosť a strach pred smrťou nekonečné samopresvedčovanie sa že sa nič nestane až zmierenie sa s osudom.. Neviem ako by som sa zachoval ja v takejto situácií. Je to iba film ale je to jedno zo Sci-fi námetu ktoré sa môžu stať. Nádherný soundtrack a úžasný výber hercov. Nie je to DOGMA 95 čo je škoda avšak takéto téma by sa na ten spôsob ani nedalo natočiť ()
Na tomhle tragicky nudným filmu je vtipný to, že to dostaly nějaký ceny.. ()
Trier v Melancholii zase o kousek posunul laťku trýznění svých postav, diváka a sama sebe. Já mu to žeru. ()
Faktom, je, že Triera ako režiséra vôbec nechápem, tým pádom ma štve a nudí. To je čisto môj súkromný problém. Po rokoch vynechávania jeho filmov, som si povedal, toto musím vidieť, možno ma to bude baviť. Nebavilo!! Hoci som nebol znechutený, ako pri jeho filmoch často bývam, môj postoj k filmu nezlepšili ani sympatické hlavné predstaviteľky a to už je čo povedať! Trier sa mi tu javí ako (priaznivci Larsa nech nečítajú ďalej!!!) gýčiar a permanentný replikant samého seba. Touto citovou pascou na diváka "made in Hollywood" sa u mňa nerehabilitoval. ()
Je pravda, že někdy mají filmy jisté tajemství nebo třeba skryté poselství a je docela fajn nad tím dumat sám nebo s přáteli. Možná je pro někoho takový i tenhle film, možná skrývá jakési nevyřčené významy. Ano, zhlédl jsem to, zamyslel jsem se a podle mě je tam úplný kulový a kde nic není, ani smrt nebere. Vizuálně je to docela dobré, ale jen to je na dvouhodinový film poněkud málo. ()
Hodně zvláštní film, jak už to u tohoto režiséra bývá zvykem. První polovina by byla na slabé tři hvězdy, až příliš mnoho se tam řešilo pořád to samé a chybělo trochu tempo. Nicméně Kirsten Dunst byla výborná (nejen nahá). Druhá polovina byla na lepší čtyři hvězdy. Bavila mě mnohem víc a hlavně směřovala k neúprosnému konci, který stál opravdu za to. Herci byli všichni skvělí po celou dobu, hudba v podání Richarda Wagnera do dění na plátně náramně pasovala. Film to rozhodně není pro každého, ale čtyři hvězdy jsou zasloužené. Zajímavý a hodně jiný pohled na konec světa. ()
,,Oj, což takhle natočit film, který bude připomínat psychicky labilního mne před pár lety?'' řekl si Lars von Trier pod vlivem (dospívání) a pelášil si ťuknout na dveře šéfa filmové společnosti. Ten mu je s radostí otevřel a dal mu takovou nálož prašulek, až se Larsovi radostí/tíhou podlomila kolena. ,,Oj, což takhle si koupit nejdříve pořádný barák někde na venkově, se stájí a ''klapity klap'' a s golfovým hřištěm, kde je 19 jamek (19!! To se jen tak nevidí!!) hm?‘‘ prohlásil Lars a zajel objekt koupit. Pak se uvelebil v křesle na terásce, vzal si prášky proti depresi a jal se psát obsáhlý scénář k provokativnímu filmu pod neustálým dohledem podplacené zdravotní sestřičky. A já se ptám. Opravdu toto zamýšlel už od začátku či chtěl jen vyprovokovat lidi k přemýšlení nad ničím? Nebo to všechno udělal jen proto, aby mohl nějaký šťoural polemizovat nad Melancholií v melancholii? A proč se vlastně tak jmenuje film? Má to snad symbolizovat naše zbytečné bytí na/v zatracené Z/zemi? Má to hlubší smysl? Samozřejmě, že né! Ten svůj film si onen antigeniální antikristus natočil tedy ve svém sídle, jelikož mu došlo, že se na ten jeho mini podvod zřejmě přijde. Zakoupil k tomu všemu ještě dva Range Rovery, jednu limuzínu (meluzínu), kterážto nedokázala projet zatáčku. To zjistil už hned na začátku, tak se rozhodl trapas předat i do filmu. Vybral si velmi dobré herce, které ale sám nedokázal utáhnout, ale protože už mu nezbyly peníze, sehnal velmi levného kameramana, který vlastnil jen jednu ruční kamerku. ,,Oj, to nevypadá špatně, to by vlastně docela šlo...'' řekl, když viděl záběry (a já mu říkám ,,ne, to by teda nešlo!''). Cituji tedy plna rozhořčení jednu z hlavních hrdinek a kapánek spoileruji: ,,Já myslím, že to je hovadina!‘‘ ()
Jsem hodně na rozpacích. Toto je první film Larse von Triera, který jsem viděla a to proto, že podle obsahu a názvu byl zatím jediný (snad krom Prolomit vlny), který mě lákal. No a překvapená jsem byla hlavně prázdnotou toho všeho. Svatba byla určitě lepší ta od Altmana, ale tichá soukromá apokalypsa měla něco do sebe. Suma sumárum - nejvíc se mi líbil zvláštní a krásný prolog a atmosféra byla vážně melancholická. Kirsten Dunst byla tak divná, že jsem se jí chvílemi bála - chovala se jako koza, no a pak se zjistilo, že je vlastně vědma. Hezká a výmluvná byla scéna s výměnou obrazů na výstavce Jediný Kiefer Sutherland se choval normálně, což se do tohoto blázince moc nehodilo. Ale v podstatě - úplně odsoudit to nemohu a dávat průměrné hodnocení se mi nechce. ()
Od Triera čekám nějaký klín do hlavy. Nebo lépe - šroub do hlavy, který jde hloub a hloub do šedé kúry mozkové. Dvakrát se mu to povedlo, ovšem Melancholia není ten případ. Intro mě pohltilo, skvělá audiovize. "Justine" mě ze začátku bavila, ale nějak tomu docházel dech - "určitě to bude mít význam na konci, v nějakém bouřlivém zvratu", říkám si, abych to vzal na milost. A nemělo. Respektive mě jedna vazba napadla, ale je to dost plochý. Nebo jsem něco zásadního přehlídl ( v tom případě mě prosím někdo poučte, rád bych si ex post zlepšil dojem z tohohle kousku ). "Claire" je lehce nadprůměrná, ale těch pár dobrých momentů to prostě nezachrání.... ()
Nemohu konkurovat zdatnějším hledačům symbolů, na to mi chybí erudice a ostatně i trpělivost a motivace, nicméně láká mě, abych si u Melancholie taky zkusil vykládat planety. Učiním tedy z této nouze ctnost a popíšu jenom, co se mi v kině honilo mou selskou hlavou. Monumentální úvod opěvující důstojný majestát vesmíru (s krachem v závěru), doprovázený podmanivou hudbou a obrazy à la fotografie Annie Leibowitz (jejichž původně magický styl se postupně stává obecnou obehranou manýrou) jakoby předem ukázal vývoj celého filmu, aby nemohlo dojít k mylným nadějím. Snově táhlý pohyb postav, jež nemohou uniknout své noční můře, následně přejde do dění na boháčské svatbě, která opět navenek působí velkolepě, ale je prázdná a obyčejná, ba ještě obyčejnější. Sensibilní „jak jsou věci správně“ Justine postupně podléhá svému smutku z prázdnoty, kterou se snaží alespoň zakrýt (když ne zaplnit) drobnými revoltami. Svatba pochopitelně končí neslavně, to už by mělo být jasné. Ostatně jediné, co celou slavnost a dá se říct i celou první část pojilo do homogenního celku, byl všudypřítomný dokonalý a přírodně majestátní Justinin výstřih, což je poznatek, na který jsem obzvlášť pyšný, jakkoli mi na to asi nikdo neskočí. Po první části jsem získal dojem, že žádný konec světa se nekoná, že Melancholia je prostá metafora pro smutek a depresi, která přes všechnu nádheru našeho mikrosvěta dopadá na člověka jako nezastavitelná planeta. Druhé části dominuje „jak by měly věci vypadat“ Claire, která udržuje za vydatné pomoci technokratického manžela chod domu a života vůbec. Když konečně začne propadat panice i ona, její z hlediska dvou základních emocí filmu indiferentní manžel dost sobecky zmizí a Justine se vymotá ze dna deprese (mimochodem dokonale ztvárněné), začne být jasno, jestli úvod filmu byl nebo nebyl pouhá vějička. Justine začne působit velmi samostatným dojmem a přebírá iniciativu, ačkoli svůj stín překročit nedokáže — dlužno ale dodat, že na rozdíl od Claire měla na vzpamatování několik týdnů času. Odmítá jako zbytečné a ponižující návrhy své sestry, která chce, aby vše alespoň bylo pěkné, když už je ten konec; rezignuje na vše, vše podřídí svému smutku z prázdnoty života a světa. Ale dětská mysl jejího synovce na ni zapůsobí natolik, že nikoli poprvé projeví svůj smysl pro prapůvodno a zbuduje onu magickou jeskyni, přístřešek z větví, návrat ke kořenům a k věcem, jak jsou správně, odhlédneme-li od posledního tenkého nánosu historie lidství, civilizace, chcete-li. Snad se to může zdát přitažené za vlasy, nebo naopak příliš primitivní, ale proč ne. Film tohoto druhu může mít tisíc výkladů a každý může mít pravdu. Jednoznačně, jakkoli chladně a vyumělkovaně chvílemi působí, je Melancholia asi nejpůsobivější (ve smyslu nejmonumentálnější a nejmrazivější) film, který jsem v poslední době viděl. A to nemluvím o nezvyklém pojetí konce, odehrávajícího se mimo civilizaci, v luxusu a o samotě, bez obvykle zobrazované davové hysterie, rabování, televizních vstupů a podobně. A co se týče podivné trajektorie planety několikanásobně hmotnější než Země? A devatenácté jamky? Osobně bych v tom, snad souhlasně s vyzněním celého filmu, viděl toto režisérovo poselství: „Moc řešíte, a houby z toho.“ () (méně) (více)
Áááá-Fish, já tě zabiju, takovej spoiler :D Bohužel máš ale pravdu - asi nejzajímavější věcí ve filmu, je skutečnost, že John je zřejmě kůň. Já snad jen dodám, že nic prázdnějšího a zároveň nabubřele unikátně rádoby velkolepýho jsem dlouho neviděl. Je to (z mého hloupého pohledu) o lidský vesmírný/nesmírný sobeckosti... De fakto taky obsahuje pár jinejch jednotlivejch filmů (ber s nadsázkou) ... Cestu, Rodinnou oslavu, ale všechny jen tak zmíní a jde zase dál svou cestou, necestou ... Nosnej námět prima, vcelku by mě zajímal film, který by natočil někdo, kdo by neměl potřebu mít v půlce záběrů pohled na kozy v svatebních šatech, ale spíš by řešil psychologii lidí, davů, světa... a ne tupej smutek 2,5 lidí z "horních" 100.000... Jamky No.19 jsem si popravdě ani nevšiml, mostku přes který "nešlo" přejet už ano... ale dělat z toho umělecký záměry, to je na mě teda dost silnej šálek debility... Kirsten Dunst v nejprotivnější roli, v jaký jsem jí viděl, Kiefer Sutherland naopak skvělej, být to spíš o něm nebo z jeho pohledu, určitě půjdu s hodnocením o něco výše. ()
Související novinky
Kino Světozor slaví Patnáct let
Čeká vás velká nádhera a trochu i melancholie. Kino Světozor dostane občanku a oslaví to filmovou přehlídkou Patnáct. Během týdne od 24. do 30. května uvede 15 největších hitů i srdcovek týmu, který… (více)
Best of 2011 dle vybraných uživatelů
Další filmový rok je za námi, a tak vám přinášíme přehled nejlepších filmů roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Jako vítězný snímek z tohoto… (více)
Alexander Skarsgård jako vikingský mstitel
Byl by asi hřích, kdyby mu dříve nebo později taková role nespadla do klína. Stellanův syn a hvězda seriálu Pravá krev se ze všech sil snaží rozběhnout filmovou kariéru. Po Melancholii, remaku Straw… (více)
Melancholická Kirsten Dunst
V restartu Spider-Mana bude její postava přeobsazena podstatně mladší herečkou, tudíž má Kirsten důvod na trochu smutku. Stejně tak Kiefer Sutherland (zrušili mu 24), Alexander Skarsgard (nezískal… (více)
Docela mě těší, že se celkem shodnu s mnoha komentáři. K Melancholii se nabízí velmi intenzivně hned několik otázek. Do jaké míry má vůbec smysl filmy Larse von Triera hodnotit? Nebudu říkat jak moc je to "umění", nebo tak něco. Trier je naopak až podezřele populární a vědomě se snaží provokovat širokou veřejnost. Přesto celé divadlo s tím, kdo dá kolik hvězdiček, která část si zaslouží kolik hvězdiček, kolik by se mělo Trierovi dávat normálně hvězdiček, působí ve své absurditě neuvěřitelně směšně. Ostatně to není jenom problém Triera. Trier si natočil film po svém a bylo by od nás asi hloupé ho podezřívat, že má nějaké problémy s ovládnutím filmového vyjádření. A tak jeden z možných přístupů, jak hodnotit podobný osobní zážitek, musí být dle mého názoru právě osobní hledisko. Film mě nijak výrazně nerozdrtil - to asi ani není cílem, jako u jiných Trierových filmů, ale ještě druhý den jsem ho nepustil z hlavy a hlavně mi zkazil náladu na celý večer. Melancholia je krásný filmový zážitek. Můj názor je, že je slabší než stylem velmi podobný Antichrist. Méně koncepční než Dogville, méně emočně náročný než dogma 95 věci, méně zajímavý, podmanivý a fascinující než třeba Europa, nebo třeba celá evropská trilogie. Možná je to takový popík Larsovy tvorby. To první, co by nás vždycky mělo zarazit jsou veskrze pozitivní ohlasy. Pokud se film líbí i pozérům, kteří na toho Larse jednou za rok zajdou, podobně jako na nového Allena, protože je to módní, tak je něco špatně.No místo toho abych nenávistně kolem sebe plival, tak raději se rozdělím o několik postřehů: Gainsbourg se očividně od minule vyrovnala se ztrátou klitorisu a zahrála perfektně, člověk se mnohem hůř vyrovnává s Kristen Dunst. Podobně i agent Jack Bauer, který může hrát sebelíp, ale stejně když je na obrazovce, tak slyším odpípávat vteřiny. Nejhůř jsem se vyrovnával s estetikou filmu. Podobně jako Rodiná oslava, i tento po-svatební večírek je naprosto perfektní, výborně se pracuje s psychologií, s člověkem, s pocity. Trier prokázal neuvěřitelnou citlivost, všímavost a talent to vše přenést na film. Nicméně mě celou dobu silně znepokojovala neurotická kamera, střihy po ose a další odkazy k estetice dogmy 95. Nedokázal jsem se nějak smířit, že tenhle "špinavy" styl je zachycený tím nejvymazlenějším digitálbím obrazem v poměru 2,35 : 1. Cinemascopický zážitek poetiky roztřesené kamery? Některé obrazy byly nádherné, jiné víc než klasické malby evokovaly Walta Disneyho. Celkově mě zaskočilo, že do sebe všechno moc hladce zapadlo, každý motiv má své výustění, nic není zbytečně, chybí dle mého názoru jakási nahodilost, která je příznačnější pro evropský art. Tohle je už vlastně jenom takové zbytečné šťourání, jsou to otázky, které mě napadli bezprostředně po projekci... Je otázka jestli se jedná o záměry, nebo úlety. Každopádně jednoduše řečeno. Melancholia je velmi povedený film, který nabízí několik nádherných obrazů, úžasné psychologickou sondu, spoustu otázek a myšlenek. Vedle jiných Trierových filmů bych ovšem Melancholii označil za slabší kus. Těším se na další film. () (méně) (více)