Surfařka

Scénář: Sean McNamara, Deborah Schwartz, Douglas Schwartz, Michael Berk .. We spent more time wet than we did dry. _ Ideální letní film. Zahřeje. Malebnost havajského prostředí a síla příběhu převažují režisérskou průměrnost, která ovšem z pohledu amerického publika předvádí vysoce standardizovanou práci. Bolest, nezlomnost jedince, podpora rodiny, náboženské a humanitární podtóny - prostě je tam všechno, co (nejen jejich) život přináší. K tomu jsou ty surfařské záběry skutečně zdařile natočeny a doprovází je sympatický kukuč AnnaSophia Robb. (30.07.2011)

Málem jsem přidal čtvrtou hvězdičku jen díky druhé čtvrtině, která prostě byla naplněná emocemi jako v poslední době žádný jiný sportovní film. Všechno ostatní tu už však několikrát bylo, schéma sportovního filmu (ať už podle skutečných událostí nebo podle výmyslů scénáristů) se téměř vždy musí zákonitě opakovat a je jen na filmovém štábu, jak k látce přistoupí a zda-li ukáží i něco jiného než něco stokrát provařeného. Sean McNamara sice natočil svůj doposud nejlepší film (při pohledu na jeho filmografii to není vůbec překvapivé), ale krom druhé čtvrtiny a vcelku podařeného hereckého projevu Kevina Sorba (a ano, i Dennis Quaid byl výraznější než ženské představitelky) jsem na této rutinní letní filmařině neshledal nic výjimečného. Navíc Thajské intermezzo hrálo až moc okatě na city a já osobně AnnuSophii moc nemusím. O malý kousanec nad průměrem. (12.11.2011)

První půlhodinu jsem si spolu s těmi mladými, dokonalými křesťany netrpělivě kladl otázku, jaké že to má vlastně Bůh záměry s tou nezletilou blonckou, šerednou jako čelní pleš a krepová pokožka paní Huntové, a hlasitě se modlil, aby už jí konečně žralok ukousl tu hnátu. A byl jsem vyslyšen, abych si mohl zbytek filmu spolu s těmi mladými, dokonalými křesťany klást otázky, proč jí, kurva, ještě z toho ramenního kloubu nezačala rašit fungl nová končetina, jak to ten strejda Jeremiáš v tom žalmu 29:11 vlastně myslel, a hlasitě se modlit, aby už mi konečně přestala mávat před ksichtem tím pahýlem, nastoupila na tu parasurfiádu a na mě přestaly z obrazovky stříkat ty tuny hnusného patosu. A hle!! Najednou jsem prozřel a pochopil! Bůh ji ukousl ruku, aby mohla v Thajsku učit malé, kýčovité ťamany sjíždět Tsunami a krájet banán jednou rukou! Alelujá! Takže má opravdu v úmyslu náš prospěch a ne neštěstí! Navíc jsem se i nesmírně poučil! Drcnete li do kikiny bez levé ruky z pravé strany, docela hezky si nabije držku!! Jen jedno mi neustále vrtá hlavou a snad mi některý z místních zoufalců pomůže: Je to možná tím, že jsem byl strašlivě koncentrován na to, abych se neududil xmrti, ale kde přesně jste tam viděli ty "pěkné holky" ??? (11.08.2011)

Jako příběh je to emotivní a dobře odvyprávěné, netlačící přehnaně na pilku ani na sekyrku. Jen tam na můj vkus lítalo nějak moc toho spirituálna ve smyslu "všechno je boží záměr". No, nevím, tyhle snímky, kde někdo (nadneseně řečeno) za každým prdem hned vidí boží úmysly pro mě trochu ztrácí na atraktivitě, byť jde v tomto případě jinak o silnou událost. (20.03.2018)

Největším mínusem tohoto filmu je režisér Sean McNamara. Neuvěřitelně mi vadila cesta, kterou se režisér rozhodl vydat, mrzelo mě, že zrovna zvolil tu cestu typu klasických amerických teen filmů. Nebylo to vyloženě špatné a jisté cílové skupině se film určitě bude líbit, jenže tento silný a velmi inspirativní životní příběh měl navíc. Ten všude přítomný patos mi nevadil, ale ke konci už ho bylo vážně moc a hlavně to celé vyznělo strašně lacině. Některé pasáže nevyužité, například s pasáží v Thajsku se dalo udělat mnohem více. Nejlepší část filmu je jednoznačně závěrečná montáž videí a rozhovorů se skutečnou Behtany Hamilton, tato montáž na mě zapůsobila mnohem více než celý film. (19.07.2011)