Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

Tak to ne, vážení. V noci jsem nemohl spát, jak mi pískalo v uších. Takové peklo jsem svým hodnocením způsobit nehodlal. Naprosto smířlivě proto píšu; mrzí mě, že se spolu s vámi nemohu radovat ze skvělého filmu. Ale nedá se svítit, holt na mě Přebor nějak zapůsobil, a i když je mi jasné, že v záplavě zdejších pochvalných ód nemám šanci si svůj odpad obhájit bez pohoršených úšklebků, nechce se mi srabácky dodatečně schovávat do davu. Pro sjezdaře libující si v disciplíně ´Sjíždění po černých ovcích´ původní komentář nemažu, pouze přesunuji do deníku na profilu. Stejně ale zůstanu tupounem, co se jen chce zviditelnit, že? Co naplat, veškeré ostatní stopy na ČSFD asi nehrají roli, když jde o všeobecně oblíbený film... Evidentně jsem ho viděl z naprosto jiného úhlu, než vy. Neslyšel jsem žádná kvanta hlášek, jen nálet sprostoty. Já vím, že to tak na vesnici chodí, sám na vesnici bydlím. Ale ani v reálu mi nepřijde nijak vtipná poetika fotbalových amatérů. Naopak je to smutné. A pakliže to tedy měla být sonda do smutné duše vesnického občana naší země, chyběla mi tam provázanost jednotlivých gagů a epizodek, která by tomu všemu dohromady vnukla pospolitost, jenž dělá film filmem. Včera jsem se nechal unést a napsal v afektu mnohé, co bych teď asi vynechal. Ale ač jsem si Okresní přebor promítal v hlavě celý dnešek, názor na něj změnit nemůžu. Pardon, užijte si vaše nadšení z Pepíka Hnátka, s rozumnými uživateli se těším nasepsanou u hodnocení dalších filmů. (30.03.2012)

Tak takové to tedy bylo... Poslední zápas Pepíka Hnátka, kdyby se jen obešel bez vorlíčkovsko-troškovských humorů typu obrácený semafor, byl by geniální prequel, jakkoli sám o sobě má stejně jako původní seriál ke genialitě daleko. Hvězdičky raději čtyři než tři, už za tu zásluhu, kterou celý tento projekt má, a aby to nevypadalo, že jsem "nepochopil". Nejlepší byl stejně trenérův zápisník. Komentáře spacylemon, radek99, marigold. (13.01.2017)

Otřesný. Tohle bych natočil i já s oběma zlomenýma rukama a ze židle bych to řídil jak Lorenc stavění baráků. Prušinovský zná fotbalové zápasy zjevně z vyprávění a žije na planetě jménem stupidita, není možné, aby pro kina natočil film, který vypadá jako druhořadá televizní inscenace. Krobot byl dobrý a všichni zůstali v jeho stínu, respektive scénář neumožnil nikomu vtipně zazářit. Opět jsem se ani jednou nezasmál. Tohle byla kontumační prohra pro všechny tvůrce a sestup z přeboru na školní plácky. Doporučuji návštěvu tvůrčích učeben, kde se vyučuje nejen fotbal, ale hlavně režie, psaní kvalitních scénářů a v podstatě vznikají filmy o něčem s nosnou zápletkou a ne o ničem a rozdrolené do epizodních etud. Mnohem horší než celkem slabý seriál a to je co říct. 20% (09.04.2012)

Nevtíravá úsměvná hořkosladká záležitost. Milé a ČISTÉ povídání, které rozhodně není žádnou taškařicí, ale upřímnou drobnokresbou venkovského života. Scénárista a režisér Jan Prušinovský na něj pohlíží smířlivě, nevysmívá se mu, ač jde o místo, kde se zastavil čas. Své postavy má odpozorované, některé jsou na české poměry slušně vnitřně komplikované, divák však může postrádat vyloženě kladného hrdinu. Já však nikoli, stačili mi typově přesní herci, kteří dokázali přenést na plátno mentalitu buranů, aniž by samotný film sklouznul k buranskému vyznění. Prušinovský totiž není (zatím, a snad to tak zůstane) žádný populista jako Renč nebo Vejdělek, svým příběhem překvapuje, jak je prostý a jednoduchý, přesto své kvality má. Má také nesnesitelného dědka Miroslava Krobota, který svou ubručenou postavu hraje minimalisticky coby netolerantního samorosta, kterého sžírá desítky let stará nevěra manželky (zase v tom bude fotbal). Právě jeho umanutost (selhávající srdce) se stane motorem vyprávění. Není to ale jen on, ale i jeho banda pohodlných pivařů, kteří se po herecké stránce nemusejí za nic stydět. Nestydím se ani já, že po delší době českému filmu šoupnu čtyři hvězdy. Smích tu totiž neznamená posměch.. (06.03.2013)

Chyba bude více méně v mém vkusu a dojmech. Od Pepika jsem čekal jakési peckové napínavé utkání nakonec a důraznější brnkání na depresivnější, dramatické struny. Holt neplést s hollywoodskými sportovními snímky! Jinak si totiž Prušinovského práce vážím (seriál neznám), oceňuji snadno viditelné kvality a styl, a i když mi několik gagů stejně připomnělo povšechně slabá, trapná místa českého filmu (Kameňák), bavil jsem se. A taky nebude úplně od věci napsat, že celkové hodnocení mírně pokřivil silně podprůměrný Intelligence Quotient v sále. S hulvátskými pleškami v barevných šálách jsem si připadal spíše jako na pražském derby. (05.04.2012)