Rozmarná léta českého filmu

Jednoznačně originální počin ohledně filmů pro poněkud náročnější diváky, kteří se nechtějí koukat na Hanzlíkovy Ú(ú)směvy. Naštěstí to nesklouzlo k honění trika České televize, ale jde skutečně o průřez jednotlivých let. Organizace dokumentu se mi taky líbila. Je to lepší než koukat na bonusy na DVD. Jediná škoda je, že je z pochopotelných důvodů mapováno "pouze" 20 let, ale rozhodně bych do budoucna ocenil i další díly. Člověk má alespoň drobné opáčko jednotlivých let a inspiraci na nějaký rozmarně letní večer. (19.05.2011)

TV/// Obsazení 10/10 Děj 8/10 Hudba 4/10 Zpracování 6/10/// +s přibývajícími díly to bylo stále zajímavější, výpovědní a informační hodnota je hodně velká, nezapomnělo se snad ani na jeden film, je to vyprávěno z mnoha pohledů a z úst herců a režisérů, také je zajímavé jak se tvůrci dívají na svá díla zpětně -asi mi nejvíce vadilo, že to je vyprávěno takovým "suchým" stylem, trochu monotónně a nějakou dobu trvá, než si zvyknu na styl, zároveň i první díly (ročníky) byly o něco méně zajímavé/// Z počátku jsem v tom zrovna kvalitní počin neviděl, ale rychle jsem se zvykl na způsob jakou formou je tento dokument vytvářen a začal jsem hltat jednu epizodu za druhou. Informací bylo hodně a mnohdy to pro mě byly informace nové. Zpracování je možná až moc dokumentární a statická kamera mi zrovna nevoněla, ale veškeré vyprávění bylo proloženo záběry z filmů, že si divák nakonec uvědomí, že ho nezajímají ty záběry, ale právě to co tvůrci daného filmu říkají. Rozmarná léta jsou zajímavou a ucelenou sondou do historie naší kinematografie a rozhodně se vyplatí jí celou zhlédnout./// Celkem 73%/// (09.08.2011)

Tak jsem viděl téměř všechny díly (až na dva kusy z doby po roce 2000, což mě ani tak moc nemrzí) a musím říct, že jsem s tímto ohlédnutím za dvaceti lety české kinematografie více než spokojený. Především to o začátcích po revoluci jsem si s chutí poslechl a prohlédl. V podstatě v každém díle jsem se dozvěděl několik zajímavostí a rozšířil jsem si povědomí o několik (především starších) filmů, které mi doposud zůstávaly utajeny. Jakožto pouhopouhý konzument jsem ani v tomto dokumentu nic jiného hledat nechtěl … (23.05.2011)

Z převažujících dojmů na mne zapůsobila především síla nostalgie, která z retrospektivního pořadu Petra Vachlera přímo čpí. Nápad rekapitulovat dějiny české polistopadové kinematografie je vděčný, problematická je ovšem zcela přirozená stylizace oslovených umělců, tolik pozitivních vjemů se v jednom pořadu hned tak nesejde. Dotyčné filmy jsou tu častokráte prezentovány zajímavěji, než jaké ve skutečnosti jsou. Filmy se točí, cyklus běží a mně ani těch dvacet let nepřijde, stejně jako množství zajímavých, ale ne příliš objevných postřehů řady oslovených lidí od filmu. Tvůrcům pak díky za připomenutí a vyzdvižení té řady polozapomenutých a nedoceněných filmů, jako například úžasného baladického Vojtěcha, řečeného sirotka Zdeňka Tyce, asi nejvíce neprávem pozapomenutého porevolučního filmu. Petr Vachler zřejmě natáčí celkem záslužný počin... (04.01.2011)

Paráda, těším se na každý úterní večer! Zdejší nízké hodnocení symbolicky (hlavně však tragicky) potvrzuje, jak jsou tady ve skutečnosti všichni zanícenými a oddanýimi fanoušky filmu... Jděte se bodnout, uživatelé CSFD!!! (po čase se koukám hodnocení zvedlo, v červenejch už to vypadá daleko líp, ale stejně je to pořád málo) (11.01.2011)