Arrietty ze světa půjčovníčků

Po těch animovaných japonských dramatech, co jsem viděla den předtím, tohle byla velmi příjemná změna. Musím vyzvednout hudbu a animaci přírody... báječné. Člověk si mohl všímat třeba i takových detailů, jako když se jen posunula noha na keramickém květináči, tak byl slyšet ten typický zvuk, když se zavadí o keramiku.. prostě do detailu propracované. Jedním slovem bych tohle shrnula asi jako gorgeous a ani to nevím, jestli to dostatečně vystihuje. Btw. ten špendlík, co nosila jako šavli ji neskutečně sekl. (18.01.2014)

Svým prvním režijním počinem se kmenový animátor Studia Ghibli Hiromasa Jonebajaši ukázal jako nadějnější pokračovatel odkazu svých mentorů než Mijazakiho syn Goró (který měl před tím prospívající kariéru v jiném oboru a jeho příchod na pole animace vyznívá příliš jako befel od tatíka, aby firma měla pokrevního následovníka). "Arrietty ze světa půjčovníčků" dokonale publikum vtáhne do světa plného úžasných detailů a bravurně nám předá hledisko svých postav, obzvláště pak titulní hrdinky. Sekvence, kdy se poprvé vydává do světa lidí si půjčovat představují vrchol filmu a bravurně přenášejí hrdinčin úžas na diváky. Co do vyprávění film postrádá obšírnost a epičnost filmů mistra Mijazakiho, což může současně být vnímáno jako nedostatek, ale i přednost. Ostatně je to právě pohled malinkých půjčovníčků, navíc jen jedné hrdinky a jejích rodičů, kterým je vše nahlíženo. Otevřený konec pak adekvátně značí veliké přísliby světa, který právě při změně měřítka může najednou být tak veliký a nedozírný. Navzdory řadě dobrodružných i komických eskapád zastřešujícím motivem snímku zůstává melancholie. Poznání krás a fascinujících drobností světa střídá sladký zármutek nad jejich prchavostí, kde nás může hřát víra, že i když se skrývají našemu zraku, přesto v našem bezprostředním okolí přetrvávají. Jak ale hořce pozná dospívající mladík Šó krása je příliš křehká a mnohdy žije svým vlastním životem, do kterého by lidé navzdory dobrým úmyslům neměli zasahovat. Na rozdíl od rozšafných fresek Hajaa Mijazakiho, které doslova povznáší motivy vázané k létání a nespoutaná fantazie, "Arrietty" přináší v zásadě komorní vyprávění rozměrů miniatury, kde naopak žasneme nad drobnými detaily. (18.05.2014)

Dám vám otázku: co vznikne, když dáte dohromady krásnou animaci, nádhernou hudbu a překrásný příběh? No přeci Karigurashi no Arrietty. S tímhle filmem mi čas utekl strašně rychle a když byl konec, tak se mi ani věřit nechtělo, že to bylo jeden a půl hodiny. Tenhle film opravdu stojí za zkouknutí. 90% (05.02.2012)

Jak se dalo čekat od studia Ghibli, prostředí bylo kouzelné. Hudba byla padnoucí, člověk by u ní snadno padnul do melancholie. Co se týče designu postav – jasné Ghibli, kde v každé postavě zahlédnete kousíček jiné (jak té, co již vykoukla na světlo světa, tak i těch případných budoucích). Je to milý příběh, pro děti, dospělí v něm zahlédnou zase cosi víc. Celkově pěkná pohádka, pro děti jako ušitá na míru – kdybych nějaké měla, tohle bych jim ráda pustila. Bohužel mě to zřejmě moc nesedlo. Na konci jsem si totiž přišla strašně ošizená, jako bych neviděla celý příběh. Na konci nebyla má reakce "jé, to bylo pěkný", ale "to je jako všechno?". Působilo to na můj výsledný dojem tak rušivě, že musím dát 3*, ale jsou to velmi dobré 3*. (22.09.2013)

Přitáhnut producentskou účasti Miyazakiho a zdejším hodnocením, ovšem zklamání bylo veliké. Zatímco Mijazaki mě obvykle uvede do stavu blaženosti a jeho svět, vůbec ne přívětivý a milý, ale přesto okouzlující a působivý, mě zcela vtáhne, tohle Jonebajšiho vyprávění se mě vůbec nedotklo. Příběh nebyl nijak hluboký, postavy (v dabingu?) ukřičené, nesedělo mi ani znázornění malých lidiček prostě jako..malých lidiček, bez rozdílů, povahových, fyzických. Už ted mám potíže vybavit si jakýkoliv silnější moment, moment, který bych si mohl zapamatovat. (31.08.2017)