Neviňátka

V USA 60. let žilo asi až příliš mnoho dětí, tak se filmaři rozhodli divákům vsugerovat, že dělat potomstvo není dobrý nápad. Jinak se ty kultovní tituly o zlých andílcích neumím vysvětlit. Neviňátka ale oproti třeba Městečku prokletých mají něco navíc - kvalitní provedení. Film netáhne kupředu jen silný námět, ale i na poměry žánru silná režie ještě zvýrazněná širokoúhlým formátem. Od Claytona jsem zatím viděl jen rutinního Gatsbyho, tak jsem se docela bál, ale tentokrát mi jeho precizní a zcela nebéčková režie v kontrastu s typickým hororovým námětem velmi sedla. Co vadí, je scénář, který je nejenže poněkud roztahaný, ale myšlenkové pochody hlavní hrdinky (jež celou duchařskou konspiraci odhaluje na základě... vlastně ani nevím na základě čeho, prostě najednou "ví věci"), jsou mi navíc záhadou. Celkem 3 a 1/2, bohužel. PS: Martina Stephense díky této roli + roli s Městečku prokletých řadím mezi nejlepší dětské herce. (13.10.2013)

V poslední třetině film nabízí výbornou dusivou atmosféru společně s gradujícím výkonem Deborah Kerr i obou dětských herců. Ale celkově to na mě neudělalo takový dojem jak jsem čekal, což je dáno i tím, že až na výjimky nedokážu horory natočené před sedmdesátými léty plně docenit. Hodnotím tudíž stejným způsobem, jako letošní verzi. 50% (21.09.2020)

666.komentář věnuji příhodně černobílé duchařině, která má dodnes zneklidňující atmosféru a podivné tajuplné kouzlo. Šerosvitná expresionistická kamera snímá jak nádherné lyrické exteriéry v okolí rozsáhlého sídla - zahradu, louky, jezero, růže, tak i honosné interiéry samotného domu. Světlo svící, petrolejových lamp a krbového ohně rozehrává hru světel a stínů. Nová vychovatelka přijíždí opatrovat dva sirotky s nadějí, že bude pomáhat ze všech sil. Počáteční šťastné chvíle se postupně ukazují jako falešné a předstírané. Zlo počne vystrkovat ostré drápky, dům se nejprve v noci, postupně i ve dne plní podivnými zvuky, zjevují se duchové zemřelých a děti propadají krutým zvrhlostem. Snaha vychovatelky, kterou skvěle ztvárnila D.Kerrová, o nápravu se zdá býti nemožná. (15.03.2012)

Pevne vybudovaný mrazivý snímok, ktorý je štylizačne rovnako silný v celoplošnej miere, ako trebárs charakterovo podobná Zlá väzba (1956) a takisto inšpirovala dozaista i Tých druhých (2001) v medziach moderného strachu a pestrých strašidelných detailov, na ktorých stavia. Slušne invenčné, vierohodné v ostrosti hrán, psychoanalyticky nepríjemné a neľahko stráviteľné. Čiernobiela navyše pôsobí ako vycibrená detailnosť pre formálnu rozvetvenosť a nie ako účelový nástroj. Výhodou filmu je, že nie je veľmi predvídateľný a nesie sa v podobnej nálade a nemá kvalitatívne výkyvy, ktoré by ho dáko zrážali k zemi. Bravó! (05.06.2016)

Film, při němž mi občas běhal mráz po zádech. Velice působivá záležitost - ta nejistota, ta nejasnost, ta prchavost, ta zvolna blížící se temnota, to tušení zla, to vše je působivější než kdovíjaká krvárna. A k tomu dokonalá vytvarná stránka, dokonalá práce se světlem (to asi v barevných filmech ani nejde). Literární předloha mi zůstala utajena, ale tenhle film mne přesvědčil, abych po ní zapátral. (06.11.2010)