Nejdivočejší sen

The Wildest Dream je možná neakční a biografický, ale rozhodně není nudný! Tedy určitě ne pro diváky, kteří mají rádi hory a jejich dobývání, s chutí si pokládají otázky začínající "Co kdyby?" a "Co když?" a mají rádi dokumenty, kde je důležitější obsah nad formou. Nejdivočejší sen je přesně pro tento typ diváků stvořený. Je až nepředstavitelné, za jakých podmínek dokázal George Mallory a Irvin šplhat po stěnách nejvyšší hory světa. Aniž bych chtěl nějak snižovat výkony, odvahu, zásluhy a hrdinství nynějších horolezců (resp. takových jako je Messner, Rakoncaj, Gálfy, Sulovský, Nežerka,...), tak právě tato dvojice (ale i jiní z tohoto období) byla neskutečně a až nadlidsky odvážná, hrdinská a právem v dnešních dnech glorifikována a s úctou vzpomínána. Zajímavé na tomto dokumentu je kromě autentických záběrů či fotek též čtení Malloryho dopisů, vylíčení jeho vztahu k rodině a za doprovodu tklivé hudby rozhodně nejsou scény nudné! Na atraktivnosti přidává též novodobý pokus horolezců napodobit expedici z roku 1924 v replikách tehdejšího oblečení a obutí, navštívení stejných zastávek a rekonstruování výstupu, o jehož výsledku se můžeme jen dohadovat. (02.10.2012)

Na začátek mám potřebu objasnit důvod, proč jsem si pustil snímek The Wildest Dream.....Jako malej kluk jsem často obdival a pídil se po různých "nej", tudíž mé pozornosti neunikla ani NEJvyšší hora světa Everest. A tím pádem mi samozřejmě nemohl uniknout ani počin z díny Anthonyho Geffena! Dále je nutno podotknout, že nejsem žádnej horolezec, žádnej outdoorista, a přesto mě barvité vyprávění v podání Conrada Ankera dokázalo naprosto odzbrojit. The Wildest Dream je cesta jednoho velkýho frajera Malloryho za svým snem, která ve vás okamžitě vyvolá otázky a uvažování, zda-li se mu podařilo svého cíle dosáhnout, či ne. A právě tato nejistota, spekulace a fakt, že Mallory byl ochoten (šel nahoru s tím, že v kapse má s velkou pravděpodobností pouze "one way ticket") pro svůj cíl položit život a vystavit svou milovanou rodinu osamělosti, jsou důvodem, proč jsem vyslal plnej počet. (13.04.2011)

Začátek filmu jsem hltala a s napětím očekávala jak se příběh bude vyvíjet,což bylo svým způsobem dané. Bylo zde hodně zajímavých věcí,skvělé bylo,že protagonisté si nechali ušít oblečení ve kterém Mallory šlapal na Everest před více bež 80. lety a určitou část to v něm i zkoušeli. Kdo o horolezectví a výšlapu nic neví,hodně se dozví. To platí i v mém případě,konečně mi došlo co přesně znamená zóna smrti.Celkově však film působí jako kafemlýnek,který pořád mele jedno a to samé. Zbytečně,ten příběh sám o sobě je hodně pestrý,jen uchopený divným směrem. Příjemné,že člověk může v komentářích poslouchat hlasy Liama Neessna,Ralpha Fiennese nebo Natashi Richardson a ty se opravdu poslouchaly moc hezky. (20.12.2012)

Každý, kdo kdy jakýmsi způsobem přičichl k vrcholovému horolezectví ať už aktivně, či pasivně, určitě již jméno George Malloryho slyšel. Podotýkám, u mě před lety již převládla aktivnost ze skalisek v pouhé čtení. Mallorym se zabývá spousta knih, ať už horolezecké příručky, či spisovatele s lezením spojení. Zejména Reinhold Messner, který věnoval této osobnosti celou knihu, potažmo v dalších se k jeho obrazu vrací, již poukazoval na jeho neskutečnou vůli a odhodlání. Tento dokument zachycuje Malloryho jako člověka posedlého velkým snem a popisuje prakticky celý jeho život od dětsvtí až po osudný výstup na nejvyšší horu. Bohužel prvenství výstupu nikdy tomuto člověku nepřipadlo. Samotný dokument s dobovými fotografiemi a materiálem je velmi poutavý a rozhodně stojí za zhlédnutí. National Geographic opět zazářil (10.09.2011)

Pokud se někdo snaží vydrápat na Everest jen za pomocí zubů a nehtů, na nohou má vietnamky a na sobě letní outfit z poctivých, bavlněných vláken, pravděpodobně zmrzne rychleji, než byste řekli Čumulangma. Je to jako pokusit se uprostřed prosince přeplavat Grónské moře a na to, že měl Mallory doma tři fakany, bylo to od něj děsně "odvážné a zodpovědné". Plně si tedy zaslouží tento unylý a nudný dokument, kde za zvuku tklivých, molových houslí pár celebrit pateticky recituje, jaký to byl jinak príma chlap a ukazují jeho zažloutlé fotografie. Nepochybuji, že si u toho budou ostatní horolezci nadšeně leštit cepín a stříkat do maček a my, co byli nejvýše v čtyřech a půl tisících do toho nemáme co kafrat. Nic naplat. Místo, kam se dnes může se svým nuzným primátorským příjmem vyškrábat kdejaký Bém, už holt nebudí takový respekt. Když jsme u toho stavění pomníčků všelikým magorům, tak mi kdysi vyprávěl dědek, že jednou v padesátémdevátem čuměl na měsíc a viděl po něm někoho chodit. A Armstrong to prý natuty nebyl!! (27.05.2011)