Vyrobeno v Dagenhamu

"Šičky a stávka? Vůbec tomu nemohli uvěřit." Tak nám ženy přestaly pracovat, vařit, prát a uklízet, začaly stávkovat a hodily starost o domácnost na bedra svých manželů. Já to tedy nechci moc zlehčovat, ale hrdinčin manžel Eddie by si rozhodně zasloužil svatozář. Jinak považuju stejnou mzdu za stejnou práci za samozřejmost, ale v tomto boji mě asi víc než ženské stávkování zaujala bezpáteřnost odborových předáků. Ta se nezměnila a krysy typu Montyho Taylora stále stejně odhodlaně bojují za mé zájmy v řiti mých nadřízených. (19.04.2018)

Viackrát vo filme sa poukáže na zlý nacizmus a ako bojovali proti nemu (dala to ako vzor hlavná predstaviteľka) a paradoxne tento film je reklama na Ford, ktorý bol kľúčový sponzor nacizmu a vôbec sa tým netajil. Majiteľ papa Ford až neviem koľko po vojne sa vzdal toho ocenenia od Hitlera. Keď vo vojne umierali americký, britský, sovietský či francúzsky vojaci, tak papa Ford zásoboval nacistov všetkým čo sa len dalo v jeho fabrikách vyrobiť a to ešte aj na území USA :) . Zatiaľ čo bedač a robotníci hladovali a zomierali vo vojne, tak páni kapitalisti z divokého západu si plnili svoje nekonečné vrecká. O tom bola 2. svetová vojna a každému bolo u riti, či to stojí život žida, slovana, alebo frantíka a akým spôsobom. (20.07.2015)

Pohodový, vcelku vesele laděný, příjemný film o boji dělnic u Forda za rovnost platů. Pěkně natočeno, Sally Hawkins mě tady bavila, narozdíl od Tváře vody, kde jsem nad výběrem herečky kroutila nevěřícně hlavou, byla tady skvělá. Odlehčené, pěkně obsazené, odsejpalo to, ráda jsem film viděla. Možná časem hodnocení zvednu. Oceňuji, že ženské byly ryze ženské, že nebyly vyobrazeny jako androgenní feministky s obočím Brežněva, byly to baby všech věkových i váhových kategorií, které rády tancovaly, smály se, v práci šily v podprdě, protože bylo horko, některé byly parádnice a velké drdolové fešandy, jiné úplně běžné maminky nebo babinky, ale pokud šlo o červené šaty, měly jasno všechny. Včetně strhující Mirandy Richardson v roli ministryně. Sympatické pojetí, které se dnes už moc ve filmu nevidí. (04.12.2020)

Představte si ten paradox. V roce 1968 nám do země vtrhnou ruské armádní síly a v Anglii to nejdůležitější, co tam řeší, je rovnoprávnost žen v jejich zemi. Neřikám, že je to málo, ale v porovnání s naší zemí je to pořád docela dost podstatný rozdíl. O to více mě štve, že Angláni tenhle film vzali s noblesou a komediální grácií jim bližší, takže to vlastně v onom filmu tak hrůzně, jak to vypadá v nadpisu zde na čsfd, nevypadá. Sexuální diskriminace pak vypadá tak, že šičky šijí a aby se jim líp šilo, tak si prostě rozepnou blůzy a jednou za čas jim tam někdo skočí s nějakou zprávou a oni se z toho můžou potrhat. Tak oni tam řeší takovou sexuální diskriminaci a u nás se řeší otázka cti, nacionality a přežití? No prostě mě to zarazilo, protože jsem si uvědomil, jaké problémy ten rok jednotlivé země měly a docela by mě zajímalo, jak by Angláni prožívali to, co se v těch letech dělo u nás. (20.12.2011)

Na Vyrobeno v Dagenhamu jsem se podíval jen kvůli Sally Hawkins, která mě zaujala ve Tváři vody a následně přímo uhranula v Maudie. Za jiných okolností by mě film na téma boj o ženskou rovnoprávnost v UK, nechal v klidu. Ne, že bych se zrovnoprávněním nesouhlasil, ale dramatizace na toto téma mi příjdou příliš populistické a nezáživné. A tento film to potvrdil. Jakkoliv mi byly hrdinky sympatické, tak ta zřejmá snaha přizpůsobit skutečnost filmovému formátu, celý příběh "ztuctovatěla". Šablonovitý scénář neumožnil jít trochu víc do hloubky postav, takže Sally byla v roli Rity nevyužita. Jako historický film, mi Vyrobeno v Dagenhamu nic moc nedal a s výjímkou pár úsměvných momentů, jsem se ani nebavil. Komedie to jistě nebyla. Takže jsem spíš zklamaný. (15.03.2018)