Jiná země

Ztráta. Bezbřehý smutek a spalující hněv. Sebevražda. Krása. Hudba. Harmonie. Zlomená synchronicita. Vykoupení. Nalezení sebe sama. Platónova alegorie jeskyně. Filozofie. Věda. Mystika. Ten film mi vyrazil dech. Teď ve filmových termínech: rozhodně jeden z nejlepších scénářů, které jsem měl to štěstí vidět zfilmované, vynikající režie. Pro mě dodnes neznámá herečka Brit Marling (mimochodem spoluautorka scénáře) mi v každé scéně lámala srdce, v jejím výkonu si nepamatuji jediný falešný tón. Zdatně sekundující William Mapother jako zlomený hudební génius. Brilantní film, který, jakmile se mi proleží v hlavě, bude velice pravděpodobně putovat mezi mé nejmilejší. Dejte mi jeden takový film ročně a zbytek filmové produkce si můžete nechat. 100% P.S.: Jak píše kolega Radek99, abyste si tenhle film plně užili a docenili, musíte být při sledování maximálně citliví a otevření. A přemýšlet. (18.01.2015)

Dva příběhy, které se vzájemně podpírají – (1) sci-fi (filosofické, žádná technika) o druhé Zemi a (2) příběh dívky, která zaviní autonehodu, při které zemře matka a dítě a později vyhledá otce, aby se omluvila. Přes mé výtky (včetně násilně vytvořené autonehody) jsem měl po skončení filmu dobrý pocit. Pro někoho téma k zamyšlení, pro někoho buda. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 | hudba 4 | humor 0 | akce 0 | napětí 2 | pustil bych si znovu 4 (13.01.2013)

Až na přílišnou rozvláčnost, jež byla vlastně po celou dobu k dobru přesvědčivému výkonu Brit one-woman-show, což je vzácně k vidění, šlo o nadstandardní snímek. Mohl by být terapií pro lidi s opravdickou touhou po 2. šanci, pak splnil psychologický prvek svou funkci. Formou sci-fi se dá příběh pojmout jako zhmotnění vnitřních bolestí a tužeb nebo se prostě jedná o čirou fantazii tvůrce, co nepostrádá invenci. Tak či tak nebýt místy pomalého tempa, jde o výjimečný počin střetu fikce a reality. Závěr přesně splňuje poslání filmu ukázat složitý proces od pocitu viny k očištění, znovu opakuji pro lidi, kteří měli smůlu, špatný den, či jinak udělali neúmyslný čin a své utrpení těžce nesou. Stejně si myslím, že většina trestanců nezná lítost; co říct na válečné zločince dodnes žijící v klidu exilu bez soudu, bez trestu. Jak je to u nich s nárokem na další šanci a zpytováním svědomí?! (27.08.2013)

Film, který si jako málokterý jiný žádá především citlivého a otevřeného diváka. Žánrové zařazení (tedy nízkorozpočtové sci-fi) je pouze odrazovým můstkem pro nezvykle sugestivní a působivé zkoumání bolesti, smutku, viny a vykoupení. Tedy všeho toho, co má naplňovat nezávislý, silně umělecký film. Komorní ladění a až minimalistické pojetí, pozvolná dynamika, chladné odstíny barevného spektra, ruční digitální kamera, nádherná hudba a bolest, která je tu místy až fyzicky cítit. Tak nezvyklou formou podané drama o naší nekonečné touze dostat druhou šanci, k čemuž je geniálně použit motiv právě sci-fi, jelikož když není racionálně možné vrátit a napravit osud hlavní hrdinky, neboť by se to příčilo zákonitostem našeho světa, tak jak ho známe, dali jí tvůrci tuto možnost změněním oněch zákonitostí. Vědecko-fantastický prvek tak funguje jako jakási solipticky vnímaná boží milost (kdy bohem jsou myšleni scénáristé). Jiná země je cosi jako indie-artová studie spásy. A ten poslední záběr je vážně strhující a je skutečnou katarzí celého příběhu. (08.01.2013)

Psychologické filosofující drama pro velmi trpělivého diváka. 1) Námět na půlhodinovou povídku roztáhl ve svém filmovém debutu 32letý režisér, koproducent, kameraman a střihač Mike Cahill na trojnásobek, aniž dodal větší výpovědní hodnotu. Výsledkem je nuda a nuda. Zřejmě nejsem onen citlivý a otevřený divák, jemuž je podle Radka99 film určen. 2) Psychologické drama s fantaskním prvkem nemá se sci-fi příliš společného, jak ostatně naznačuje i totální ignorance fyzikálních a dalších přírodních zákonů pokud jde o sesterskou planetu Zemi 2. (20.03.2014)