Železná lady

Film doplácí na špatně zvolený způsob vyprávění, kdy se prolínaj Margeretiny fantasmagorie s realitou minulosti. Musím se přiznat, že zejména ze začátku jsem nevěděl, která bije. Nešlo to odvyprávět klasickým životopisným způsobem ? Margaret se narodila v týhkle a v týhle prdeli, tady se poprvé pochcala, tady si poprvé zašukala, zde při takové a takové příležitosti se u ní poprvé začal projevovat zájem o politiku o věci veřejné a větší část filmu věnovat podstatě, tedy proč vlastně Margaret byla Železná lady. Ve filmu je v podstatě jen jeden dramaticky gradovaný provek a to bitva o Faklandy a přitom Margaret byla u moci v období, kdy v domácí i globální politice byl pěknej šrumec. O co mě jde ? Proboha proč se víc film nesoustředil na tyhle věci, na názory, na jednání, na prosazování svých myšlenek při jednáních, vždyť těch zásadních muselamít Margaret za svou kariéru tisíce. Nechci aby si to zdejší dámy vyložily osobně, není to nic proti ženám filmařkám, ale tohle je první případ, kdy si myslím že ženskej prvek na režisérské židli filmu ublížil na ději a na dramatu. Řešit, perly, klobouky, klást důraz na mužské prostředí, fantasmagorie s mrtvým manželem jako berlička k celkovému filmu o Margaret, na to mrdám, když se film jmenuje Železná lady, očekával jsem strahující a gradující drama o politický kariéře jedné z nejvýznamějších političek předminulé dékady a ne čaj o paté. K výkonu Meryl Streep mám už dvacet stále stejný slovo - vynikající. Ta ženská dělá čest úmění zvané herectví a jen jí může film děkovat za mé tři hěvzdy. (06.03.2012)

Nelineární vyprávění zastihuje jednu z dříve nejmocnějších žen světa ve stáří a částečné popletenosti. Což je dobrý a logický rámec pro epizodické vyprávění na přeskáčku, které v problikajících vzpomínkách zachycuje zlomové okamžiky od mladé dívky po ženu, která po vnitrostranickém puči musela opustit post premiérky. Neústupnost však bývalé političce zůstala i jako stařeně s odcházejícím mozkem. Neústupnost, která nebyla empatická a laskavá, ale spravedlivě dodejme, že to ani k ní samé. Líbí se mi způsob vyprávění, který nepůsobí jako uhlazená učebnice dějepisu, ale živelný a různým výkladům přístupný portrét osobnosti. Meryl je samozřejmě perfektní. SHRNUTÍ: Silná osobnost se dokáže prosadit. Síla ale vždy i zraňuje. (02.02.2021)

,,KAŽDÝ ČLOVĚK BY SE MĚL UMĚT POSTAVIT NA VLASTNÍ NOHY. A POKUD SE VĚCI NEPOVEDOU TAK, JAK BY MĚLY, LIDÉ BY MĚLI PŘESTAT KŇUČET, MĚLI BY SE VZCHOPIT A O NĚCO SE POKUSIT. A NAUČIT SE VĚCI V ŽIVOTĚ ZMĚNIT“..... /// Víte co? Přesně takhle nějak si tu bábu pamatuju! (z večírků? Hovno! Ze zpráv, když byla na straně imperialistů...) Vůdkyně, která by mohla bejt inspirací pro ženy na celým světě a jejíž plamenná vystoupení si tu můžeme připomenout. Jen mám trochu problém se zvolenou formou. Přeci jen jsem čekal víc z politickýho života ,,těch“ let, než starou, nemocnou – byť energickou dámu. Iron Lady je samozřejmě politickej film. Možná víc než J.Edgar (a rozhodně víc než W.). Možná jen není co vyprávět. Příznivci Konzervativní strany i ti M.Streep si však přijdou na svý. Zbytečnej film? Těžký rozhodnutí... je třeba si uvědomit, co na tý bábě chcete vidět! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nabízej mi bydlení v Londýně na ,,Downing Street 10“. 2.) Zjistím od kuď Mirek Kalousků bere ty svoje ,,spořící“ hlášky. (Vítek Bárta chodí jinam...). 3.) Thx za titule ,,ni.na29“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (21.02.2012)

Viděl sem nespočet těchhle anglických dýchánku a se zármutkem musím konstatovat, že Iron Lady je jeden z nejslabších. Nemnělo to ani tu správnou chladnou komornou atmosféru a nemnělo to ani patřičné vypravení. Iron Man taky nedostal Oscara a nechápu, proč ho dostala Iron Lady… banda zatvrdlých trotlu, který svým pseudoejakultaním pohledem a následním rozjímáním onanovali před zohavenou Meryl Streep, neskutečná fraška. Sem rád, že všichni sou hotoví, no mne tady ta rozprava o babičce, která vzpomíná na časi minulé způsobem, ve kterém se sama ztrácí, nestačí. 3/10 (10.03.2012)

Velmi příjemné překvapení a to myslím pekelně vážně. Celkový příběh je vyvážený a Phyllidě Llyod se podařilo příbližit mi Thatcher nejspíš přesně tak, jak chtěla. Jsou tam sice momenty, ze kterých mi bylo mírně blivno (Maggie přirovnává svůj každodenní boj v parlamentu k válce, kde umírají lidé a u toho hraje oslavná hudba - tohle vážně ne.) Ale nakonec se mi pohled do života ženy, která toho dokázala tolik, ale v žádném případě nebyla dokonalá, líbil. Musím obrovsky pochválit kameru Elliota Davise, která je úžasně hravá, co se týče úhlů, rámování, a kdo ví čeho ještě. No a zatleskat musím i Meryl Streep, které její teatrální výkony v poslední době nežeru, ale tady byla téměř dokonalá. (16.02.2012)