Liberace!

Sex, lži a video. Soderbergh k postavám zaujímá stejně ambivalentní stanovisko jako v Magic Mikeovi, jeho předchozím obnažujícím komentáři k rozporuplné povaze amerického snu. Pro citové životy hrdinů, kteří jsou oba v jistém smyslu vykořeněnými sirotky, má pochopení. Nepohlíží na ně z odstupu, jako na dvě výstřední kreatury. Vstupuje do jejich soukromí, zajímá se o ty nejintimnější momenty jejich soužití, ale zároveň nedělá senzaci (ani legraci) z toho, že dostal do jedné postele Gordona Gekka a Jasona Bournea. Obočí zvedá nad extravagantním životním stylem, který v 70. letech reprezentoval Liberace, a který dnes vyznávají zástupy jiných, zpravidla méně talentovaných celebrit. ___ Záběry jsou topené v umělém světle a vévodí jim teplé barvy, které příznačně ustupují pouze při několikerém „sundání masky“ (dušezpytný černobílý flashback, do černé a bílé tónované scény z nemocnice a na matčině pohřbu). Přesvícená mizanscéna v Liberaceho sídle (oproti civilnějšímu bytu Scottových náhradních rodičů) překypuje odrazovými plochami, jako kdyby stejným odrazem reality byl také život Liberaceho, který za vnější nádherou skrývá svou pravou identitu. Postavy se – mj. zásluhou atypického (na interiérové drama) snímání v celcích – doslova ztrácejí za rekvizitami. Nutno podotknout, že šperky a kostýmy, včetně opravdu výstižné „paví“ košile, jsou věrnými kopiemi předmětů uložených v muzeu Liberaceho pozůstalostí, takže čistě materiálně nejde o žádné přehánění. ___ Na vyblýskaném povrchu se projevuje uvědomovaná campovost filmu, který kombinuje extrémy sedmdesátkové módy (tj. styl Village People nebo Davida Bowieho) s blyštivou estetikou videoklipů od Madonny či Lady Gaga. Uvnitř citová rozpolcenost, navenek faleš a přehánění. Dohromady podnětná dekonstrukce fenoménu camp. ___ K sedmdesátým letům film odkazuje také dlouhými steadicamovými záběry nebo obsazením campové královny Debbie Reynolds, která právě v 70. letech začala zářit na Broadwayi. Tento návrat do „rebelského“ období nového Hollywoodu můžeme chápat jako Soderberghovo vyjádření deziluze ze směřování současného amerického filmového průmyslu, který je stejně jako Liberace orientován na povrch a krátkodobé prožitky a vyznačuje se neupřímností. ___ Vyprávění je sice strukturováno méně podvratně než ve Vedlejších účincích, ale jde o strukturu srovnatelně promyšlenou, pokud se týče vytváření paralel (Billy jako první monstrum, které Liberace stvořil), využití elips nebo změnu hlediska a na ni vázanou re-distribuci sympatií (druhá polovina, po repríze scény ve vířivce, tentokrát s postavami sedícími zády ke kameře, je bohatší na subjektivizující záběry, simulující Scottovo vnímání skutečnosti). Především je ale Behind the Candelabra velkolepým hereckým představením Michaela Douglase, který po/díky rakovině hraje o život. 80% Zajímavé komentáře: Mouzon, Traffic (15.07.2013)

Čistý soderberghovský libec, který jsem si užíval v každé sekundě. Pokud je tohle Soderberghův poslední film, tak lépe se Mistr rozloučit se svými diváky nemohl. A odteď věřím fámám, že manželství Michaela Douglase a Catherine Zeta-Jones je pouze fingované. :D _________P. S.: Matt Damon bez kalhot je jednoduše mňam. (21.07.2013)

Behind the Candelabra bývá tma, v které dokonce i Liberace mohl být pokládán za heterosexuála, a jeho milenec za adoptivního syna, byť z toho nakonec v duchu úsloví panská láska po zají(č)cích skáče moc nevytřískal. Moje do Michaela Douglase posledních třicet let zamilovaná matka strávila většinu filmu s hlavou v dlaních, ale s obvyklou svorností budoucím haterům, co zde budou ostentativně vyjadřovat své homofobní zhnusení, vzkazujem, ať se jdou zklidnit ke svému oblíbenému lesbickému pornu. (14.06.2013)

Jednou žralok z Wall Streetu, potom nevěrný manžel, či muž ve středních letech, kterému prostě jednou rupne v kouli. Myslel jsem, že už mě Michael nemůže a ani ničím nepřekvapí, ale to jsem se velmi mýlil. Čekal bych od něj asi každou možnou roli, nicméně s touhle mi doslova a do písmene vyrazil dech. Liberaceho, homosexuální klavíristu, který v té době musel svou sexuální orientaci pečlivě tajit, toho zahrál opravdu s naprostým přehledem a bravurou, kterou mě úplně překvapil. Veškerá jeho gesta, pohyby, či jemné nuance v obličeji byly naprosto přirozené, až jsem skoro dostal strach, jestli to jeho manželství s Catherine není jen tak na oko :-) . A i když třeba Matt, ( klobouk dolů před jeho figurou), nebo konec konců Rob Lowe, v malé, ale o to příjemnější roličce rozhodně nehrají špatně, slavný syn, slavného otce na sebe naprosto zaslouženě strhává skoro veškerou pozornost. Nevím, jak byl tento klavírista ve své době známý, nicméně po tomhle filmu o něho zájem určitě stoupne, o tom já vůbec nepochybuju. (08.02.2015)

Silná káva. Velmi silná. Tohle je pro mě neskutečně silná káva. Od začátku filmu až do jeho konce jsem pociťovala žaludeční nevolnost a měla problém udržet ve svých útrobách s chutí polknutou večeři. Moje vnitřnosti si hrály „na babu“ a měnily zcela libovolně místa. Nadšení z hereckých výkonů se mísilo se znechucením z viděného. Jsem totiž do morku kostí přesvědčená o tom, že tohle patří za zavřené dveře, do osobních záležitostí, prostě – do soukromí. A vážně nevím, jestli budu blinkat nebo zatleskám představitelům hlavních rolí. Možná zvládnu obojí nad bílou keramikou. (04.05.2014)