Sedm psychopatů

Příběhem o scénáristovi, který píše o psychouších, si McDonagh vyrobil neprůstřelné alibi na všechny absurdity a na první pohled jasné hovadiny, co s ničím nesouvisí a souviset nikdy nebudou. Záleží tak jen na úhlu pohledu; buď je Martin prachobyčejný alibista, který má rád zadní vrátka dokořán anebo naopak frajer, kterej se divákovi nebojí naservírovat úplně jinou hru, než jakou by jeden čekal. Můj úhel pohledu je doufám jasný... (12.03.2013)

Žádné druhé Bruggy se rozhodně nekonají, ale to jsem ostatně ani nečekal. McDonagh vyměnil inteligentní černohumornou rozprávku o lidské povaze a cti za postkulturní necenzurovaný výplach trochu ve stylu Pulp Fiction, rozšířil ho o několik pikantních příběhových odboček a zahrnul do něj několik nezapomenutelných postav, které dokáží člověku opravdu nepěkně zatopit, když je zrovna nějak namíchnete. Sedm psychopatů má ale s Bruggami pár věcí společných. Předně je to naprosto skvělý casting, zahrnující již tradičně labilního Farrella, svérázného Sama Rockwella, jenž byl asi neplánovaně největší hvězdou snímku, psychopatického gangstera Woodyho Harrelsona, který je pro svého pejska schopen čehokoli, a mého favorita Christophera Walkena, který opět ukázal, že do starého železa ještě určitě nepatří. No a pak je to samozřejmě skvělá McDonaghova režie, která dodává každému záběru svěží nádech a nějak záhadně dokáže vnést do ryze absurdního vyprávění notnou dávku lidskosti a vzbudit u diváka jistou spoluúčast s osudy našich hrdinů. Ta poslední hvězdička nakonec unikla vinou závěru, v němž bylo jednání některých postav skutečně silně filmové a nepochopitelné (to bylo sice v Bruggách taky, ale podáno neprosto nezapomenutelným a filmařsky nápaditým způsobem). I když je pravda, že v momentě, kdy Rockwell líčil u ohně vysněnou závěrečnou přestřelku, o plném hodnocení jsem nepochyboval. Každopádně McDonagh opět výrazně zabodoval a vzhledem k tomu, že je ještě poměrně mladý, máme se od něj v budoucnu jistě ještě na co těšit. 4.5* (19.01.2013)

Nesmírně barvitý film, zejména co se scénáře týče. McDonagh vzdává hold samotné fabulaci filmových příběhů, snaží se být trochu podvratný, trochu si utahovat ze stereotypů gangsterek a následně i sám ze sebe. Přidejte k tomu šílené postavy, absurdní situace, mimoňské dialogy a máte z toho dort, který by nedali dohromady ani pejsek a kočička. Film tedy není příliš koherentní, snaží se dokázat příliš a to mu v určitých místech přerůstá přes hlavu. Ovšem i tak by to byla velice zajímavá a kvalitní podíváná! Jen bohužel díky tomu všemu bláznovství se trochu vytrácí napětí, osudy postav se nedají dokonale prožívat a celkovou gradaci zachraňuje až Walkenův příběh o vietnamském psychopatu... 7/10 (17.01.2013)

Tvůrce skoroklasiky V Bruggách je zpátky a zase mu to šlape. Sedm psychopatů má minimálně stejně zábavné dialogy a potěší neposedným vývojem příběhu, v jádru filmu ale nebije srdíčko, které by vás donutilo se k jeho hrdinům vracet znovu a znovu. Mimoto si ale není moc na co si stěžovat, v rámci žánru tu nápaditější počin dlouho nebyl. (04.12.2012)

Od Martina McDonagha som ešte nič nevidel a po tomto filme už mi je jasné prečo. Netvrdím, že jeho filmy nie sú kvalitné (vlastne som ich nevidel), ale Sedem psychopatov ma od neho moc nebavilo. Zaujala ma predstavovačka a celkom aj príbeh. Herecký to bolo dobré obsadené a ani strih niekedy nebol zlý, ale väčšinou je s toho guláš, ktorý ako celok moc dobre nefunguje. Niektoré časti ma bavili, iné zas nudili. Siedmim psychopatom som na chuť síce neprišiel, ale ten štýl sa mi páči a zrežírované je to dobre. 65% - 3* (05.04.2013)